Rychlá jízda životem

Dobrá nebo špatná zpráva?

Pozorovala jsem ho. Byl ke mě otočený zády. Potichu jsem se k  němu přiblížila a objala ho kolem pasu.
"Už jsou hotové." Řekl a otočil se na mě.
"Děkuji." Zašeptala jsem.
"To nic nebylo."
"Děkuji ti za všechno."
"Pro tebe cokoli." Řekl a políbil mě. "Teď se, ale najez." Řekl.
"Ty si nedáš?"
Zakroutil hlavou a odešel do výtvarky. Sedla jsem si ke stolu a snědla tři palačinky. Zbytek palačinek jsem nechala Jamesovi. Opřela jsem se o linku. Za chvilku přišel James a nesl nějaký papír. Podal mi ho.

"Mohlo by to být lepší." Řekl.
"Je to úžasné. Nevěděla jsem, že maluješ. " Řekla jsem nadšeně a dala mu pusu na tvář.
"To byl jen amatérský pokus."
"Jdeme spát?" Zeptala jsem se.
Kývl a vzal mě do náruče. Chtěla jsem protestovat, ale umlčel mě polibkem. Vyšel schody a já otevřela dveře. Položil mě na postel a šel zavřít dveře. Lehl si vedle mě a políbil mě na čelo.
"Dobrou noc princezno." Zašeptal.
"Dobrou princi." Uchechala jsem se a přitulila se k němu. Za chvilku jsem usnula.
Vzbudila jsem se a James vedle mě už neležel. Na jeho nočním stolku, byl nějaký lísteček. Vzala jsem si ho a četla.
"Dobré ráno zlato. Promiň mi to, ale musel jsem jet do práce. Do vily zajeď sama, protože v práci mi to bude trvat. Vrátím se asi, tak odpoledne. Potom ti zavolám. Snídani máš dole v kuchyni.
Miluju tě, James."
Usmála jsem se. Sedla jsem ke stolu. Byl tam kalendář. Dneska je 20. října.
"No do hajzlu!" Vykřikla jsem a utíkala na záchod, protože se mi zvedl žaludek. Vyzvracela jsem se. Umyla jsem si pusu a vyčistila zuby. Šla jsem zpátky do pokoje a opřela se o zeď.
"Já to měla mít už před měsícem." Říkala jsem si v hlavě. Šla jsem do šatny a oblékla si světle modré džíny, růžové tričko a světle modrou koženku. Telefon jsem si dala do růžové kabelky. Vzala jsem si ze šuplíku klíče od auta a od domu. Obula jsem si růžové konversky a seběhla schody. Zamkla jsem dveře a stiskla tlačítko na otevření garáže. Sedla jsem si a nastartovala. Ještě jsem si zkontrolovala jestli mám doklady. Zavolala jsem ještě Sof ať na mě počkají před vilou. Rozjela jsem se a otevřela dalším tlačítkem bránu. Když jsem zajela za bránu, zastavila jsem a zavřela garáž i bránu. Rozjela jsem se. Zastavila jsem před nemocnicí. Zaparkovala jsem a vešla do nemocnice. Zeptala jsem se jedné sedla sestřičky jsem kde je gynekologie. Sedla jsem si před ordinaci. Byla tam přede mnou ještě nějaká paní. Za chvilku vyšla sestřička a pozvala tu paní dovnitř. Čekala jsem asi deset minut.  Sestřička znovu vyšla a ta paní také.
"Další." Řekla
Vešla jsem do ordinace.
"Dobrý den." Pozdravila jsem doktorku.
"Dobrý den. Co vás trápí?"
"Už mám měsíc zpoždění. Vím, že měla nejspíš přijít dřív, ale úplně mi to vypadlo."
"Aha. Tak uděláme pár vyšetření. Lehněte si na lehátko."
Lehla jsem si. Ptala se mě na nějaké otázky. Udělala nějaké vyšetření, a pak zapnula ultrazvuk.
"Vyhrňte si tričko."
Vyhnula jsem si tričko a něčím mi namazala břicho. Začala mi přejíždět po břiše.
"Ano je to, to co jsem si myslela."
"Co jste si myslela?" Zeptala jsem se. Ukázala na obrazovku.
"Vidíte tady."
Přejela jinam a bylo vidět něco víc.
"Gratuluji vám, jste těhotná. Jste v šestém týdnu." Řekla a usmála se.
"Dělala jsem si těhotenský test, před třemi týdny a vyšlo mi to negativní."
"Ty testy nejsou vždy stoprocentně účinné. Můžou se splést. Tady máte." Řekla a podala mi fotku a ubrousky.
"Děkuji."
Utřela jsem si břicho a stáhla si tričko. Vyhodila jsem to do koše a sedla si. Podala mi těhotenský průkaz.
"Za měsíc přijďte na kontrolu, datum tam máte napsaný."
"Děkuji. Na shledanou."
"Na shledanou."
"No to je teda dobrý. Co budu dělat?" Říkala jsem si.
Sedla jsem si do auta, nastartovala jsem a rozjela se. Už jsem byla v ulici kde je vila. Viděla jsem Sof a Mer. Stály před barákem. Nevím co mě to napadlo, ale dupla jsem na plyn a projela ulici 120 kilometrovou rychlostí. Byl přede mnou strom. Asi jsem se chtěla zabít, ale na poslední chvíli jsem pustila plyn a šlápla na brzdu. Zastavilo a já si položila hlavu na volant.
"Bell zbláznila si se? Jsi v pořádku?" Zeptala se Sof.
"Jo a ne." Vystoupila jsem a objemula ji.
Potom jsem objemula i Mer.
"Ano zbláznila a ne nejsem v pořádku. Nevím co mě to napadlo, ale měla jsem nutkání na ten plyn šlápnout." Řekla jsem.
"Co se děje?" Zeptala se Mer.
"Řeknu vám to až doma. Jedeme a nebojte nebudu řídit jako šílenec."
Sedly si do zadu a zvědavě po sobě pokukovaly. Nastartovala jsem a rozjela se. Zastavila jsem až u nás a otevřela bránu.
"Líbí se ti ten dům?" Zeptala se Mer.
"Je to úžasné, ale neměl takhle utrácet. Stačil by nějaký malý domek. Tohle je palác." Řekla jsem a zavřela bránu. Otevřela jsem garáž a zaparkovala do garáže. Vystoupily jsme a vyšli z garáže. Zavřela jsem garáž a šla ke dveřím. "Byla si už na zahradě?" Zeptala se Mer.
"Ne." Řekla jsem a sešla schody.
"Můžeš tam jít i přes barák." Řekla Sof.
Vyšla jsem znovu schody a odemkla. Zavřela jsem za nimi dveře a sundala si boty. Dala jsem je do botníku a vyndala růžové bačkory. Podala jsem holkám fialové bačkory a šla do kuchyně. Holky šly za mnou. Holky si Sedly na barové stoličky a já se opřela o linku.
"Buďte tu jako doma." Řekla jsem  a usmála se na ně.
"Co si nám chtěla povědět?" Zeptala se Mer.
Vytáhla jsem z kabelky fotku z ultrazvuku a podala jim to.
"Je to, to co si myslím?" Zeptala se Sof vesele.
"Ano je. Budete tety, teda pokud mě James nezabije až mu to nějak oznámím." Řekla jsem a slabě se usmála.
"To je úžasné." Řekla Mer a obě mě šly obejmout.
"Nevypadáš nadšeně." Řekla Sof.
"Bojím se mu to říct." Řekla jsem.
"Neboj se. James chce děti. To si nám sama říkala." Řekla Mer.
"To jo, ale jestli na to není moc brzy."
"Uvidíš, že bude rád." Řekla Sof.
"Uvaříme oběd ne? Víte kde má James práci?" Zeptala jsem se.
"To je dobrý nápad. Jo víme." Řekla Sof.
"Diego a Marco ti tam jsou taky?"
"Jo." Řekla Mer.
"Tak uděláme oběd. Najíme se a pak jim zabalíme oběd a odvezeme jim to do práce."
Přikývly a sundaly si bundy a šly je pověsit na věšák. Vyndala jsem zeleninu, umyla jsem ji a začala ji krájet na kostičky.
"Možná by si tam neměla chodit Bell. My jsme tam jednou za Jamesem byly a on tam má takovou sekretářku. Nosí minisukně a velký výstřihy. Myslím, že se ho snaží zbalit." Řekla Mer. Otočila jsem se na ni a nůž jsem křečovitě svírala v ruce.
"Tak teď si mi dala o důvod víc, abych tam šla. Protože na to co je moje mi nikdo šahat nebude a zvlášť pokud jde o Jamese."
Jen přikývla a usmála se. Daly jsme se do vaření. Povídaly jsme si u toho, a pak se šly najíst, když bylo hotovo. Na stole byla položená rudá růže a talíř s lívanečky ve tvaru srdíček.
"Ten je sladkej." Řekla jsem si.
Odnesla jsem lívanečky do kuchyně a dala je na linku a přiklopila hlubokým talířem. Růži jsem dala do vázy a nechala ji na stole. Upekly jsme i bábovku, tak jsme po jídle nakrájely pár kousků a zabalily to do krabiček. Nádobí jsem dala do myčky a zapla ji. Nasedly jsme a holky mě navigovaly. Dojely jsme tam a každá si vzala dvě krabičky. Všichni tři mají kanceláře hned vedle sebe. Holky zaklepaly a pak zmizely za dveřmi. Nadechla jsem se a zaklepala. Nic se neozývalo, tak jsem tam vešla. Byla to kancelář té sekretářky, ale nebyla tu. Byly otevřené dveře do další místnosti. Šla jsem tam a viděla, jak mu ta sekretářka dává na stůl kávu a schválně se ohýbá, aby jí bylo vidět do výstřihu. James se, ale zabraně díval do papírů na stole.
"Tak to teda ne." Řekla jsem si v hlavě a zaklepala na dveře i když byly otevřené. James zvedl hlavu a usmál se.
"Dobrý den. Máte sjednanou schůzku?" Zeptala se.
"Ne." Řekla jsem jí a dodala
"Potřebuje tvoje manželka mít sjednanou schůzku, co zlato?" Řekla jsem a šla si sednout Jamesovi do klína. Políbila jsem ho, a pak se podívala na tu sekretářku. Zapla si vrchní knoflíky u košile a odešla.
"Výtečně. Tak to bysme měli." Řekla jsem.
"Ty žárlíš?" Usmál se.
"Ne. Jen, aby věděla, že má smůlu. Přinesla jsem ti oběd. Vařili jsme ho s Mer a Sof."
"Ony jsou tu taky?"
"Jo, ale každá šla do jiné kanceláře."
"Děkuji." Zašeptal.
"Nemáš zaco."
Položila jsem to na stůl a zvedla se. James se zvedl taky. Za chvilku přišla zase ta sekretářka a sukni měla ještě víš a knoflíčky zase rozepnuté. James si toho nevšímal. Viděl na mě, že mám vztek, tak mě  ze zadu chytil za pas.
"Už se těším na večer." Řekl, tak, aby to slyšela a políbil mě na krk. Usmála jsem se a sekretářka naštvaně odešla.
"Tak teď už ti dá pokoj." Řekla jsem a usmála se. Otočil si mě a políbil mě na čelo.
"Si moje sluníčko." Řekl a usmál se.
"Sněz si oběd. Já jdu domů. Budu tě čekat." Políbila jsem ho na tvář a vyšla ze dveří. Sekretářka seděla u stolu a knoflíčky měla zapnuté. Někdo mě chytil za ruku. Byl to James a ještě si mě otočil a vášnivě políbil. Jednu ruku mě položenou na mém boku a druhou, aby to viděla sekretářka, mi položil na zadek.
"To nikdy neudělal. Docela mě to vzrušuje." Říkala jsem si v duchu. Potom mě pustil.
"Miluju tě." Řekl, zářivě se usmál a odešel do kanceláře. Sekretářka to zamračeně pozorovala.
"Já tebe taky." Křikla jsem na zpátek. Vyšla jsem z kanceláře. Holky už na mě čekaly.
Z pohledu Jamese : Řekl jsem jí, že ji miluju a šel zase do kanceláře.
"Já tebe taky." Ozvala se Bell.
Rozbalil jsem oběd. Byla tam i nějaká obálka. Otevřel jsem ji a nemohl uvěřit svým očím.