James ke mě přišel. Klekl si ke mě a chytil mě za ruku.
"Promiň mi to Bell. Nevěděla jsem to. Jinak bych ho sem nepustila." omlouvala se Mer.
"Nic se neděje, aspoň to mám z krku." řekla jsem a usmála se. James mi pomohl se zvednout.
"Lily musíme si promluvit."
Lily jen kývla a šla do kuchyně.
Vzala jsem si koště a začala zametat střepy.
"Promiňte mi ty vázy. Já jsem.. No prostě.." řekla jsem.
"Nic se neděje. Ukaž já to uklidím. Jdi si promluvit s Lily." řekla Sof.
"Je to v pohodě. Být to já nebyla by to jenom váza." řekla Mer vesele.
"Díky. Babi možná by si mohla jít se mnou ne?" řekla jsem.
"Jo jdu." řekla.
Šly jsme do kuchyně a Lily seděla na barové stoličce.
"Lily. Chci... Chtěla bych ti říct, že jestli se budeš s ním chtít scházet, tak ti nebudu bránit, ale.." začala jsem, ale Lily mě přerušila.
"Nechci. Vím co ti provedl, babička mi to totiž řekla a s chlapem co tohle udělal mé sestře nechci nic mít." řekla a oči se jí zaleskly slzami.
"Babi chci se ti omluvit. Za to, že si to musela vidět." Podívala jsem se na babičku.
"Neomlouvej se. Byla si k němu až moc laskavá. To si nezasloužil abys na něj byla tak hodná." Usmála se.
Lehce jsem se usmála a šla do pokoje. Proběhla jsem obývákem, aby mě nikdo neviděl. Lehla jsem si na postel a zavřela oči.
"Bell." Řekl James a já se lekla.
"Neslyšela jsem tě přicházet."
"Si v pořádku?" Zeptal se.
"Jo."
"Bell chtěl jsem se tě na něco zeptat." Řekl.
"Ptej se."
"Jak si to myslela, když si mu řekla, že tentokrát nebudeš váhat a zabiješ ho?" Zeptal se opatrně.
"No, když jsem Sánchezovi utekla, tak to netrvalo dlouho a našel mě. Probudila jsem se až u něj v domě. Měla jsem na rukách pouta a byl tam se mnou v pokoji jeden bodyguard. Stál ke mě zády. Pomalu jsem se k němu přiblížila a těma poutama trošičku přiškrtila dokud neztratil vědomí. Měl klíček od těch pout. Trvalo mi to dlouho než jsem je konečně odemkla. Měl u sebe i zbraň, tak jsem mu ji vzala. Sešla jsem dolů a otec tam ležel na zemi a Sánchez stát nad ním. Namířila jsem na něj, ale nedokázala jsem stisknout spoušť. Když si mě všiml Sánchez, chtěl mi tu zbraň vzít, ale já ho trefila do nohy. Utekla jsem a Sánchezovi jsem postřelila asi pět bodyguardů. Jenom na nohy jsem střílela. Když mi došly náboje, hodila jsem tu zbraň po jednom z nich a tím jsem ho omráčila. Utekla jsem pryč, pak už jsem Sáncheze nikdy neviděla. Bylo mi patnáct možná už šestnáct a myslela jsem si, že k tomu měl důvod, aby mě prodal. Později jsem si, ale uvědomila, jak moc naivní jsem byla." Dokončila jsem svoje vyprávění a podívala se Jamesovi do očí. Miluji ty jeho oříškové oči.
"Je na tobě vidět, že se chceš na něco zeptat. Myslím, že vím co to je." Řekla jsem.
"No.." nevěděl jak má začít.
"Ne se Sánchezem jsem nespala. Vy fakt myslíte jen na to jedno." Řekla jsem a uchechtla se.
Usmál se a nic neřekl, takže jsem se trefila. Naklonil se ke mě a políbil mě. "Miluju tě." Zašeptal.
"Já tebe víc." Naklonila jsem se a políbila ho na krk.
"Jo tak ty takhle." Řekl se smíchem a pomalu mi sundaval tílko.
Zajela jsem mu rukou do vlasů.
"Měl by ses ostříhat."
Místo odpovědi mě začal líbat na krku. Pak mě políbil na rty, když se otevřely dveře.
"To si nechte na jindy teď je oběd." Řekl Diego a odešel.
"Znám zábavnější aktivity než je oběd." Zabručel James a slezl ze mě. Vstala jsem a upravila se. James šel do kuchyně a já si šla učesat vlasy. Potom jsem šla do kuchyně.
***
Uběhl týden. Zítra se vdávám. K oltáři mě nepovede nikdo. Jamese jsem ten týden od té doby co přišel můj otec, viděla jenom párkrát. Večer jsem chodila spát sama a ráno jsem se sama probouzela. Byl doma málo a kluci ho věčně kryli. Mám pocit, že si to rozmyslel. Je už večer. Jamese jsem dneska vůbec neviděla. Sedím na balkóně a dívám se na západ slunce. Zvedla jsem se a šla si lehnout. Usnula jsem za chvilku. Vzbudila mě Mer.
"Vstávej ospalče! Dneska se vdáváš!" Řekla.
"Cože?!" Rozhlédla jsem se a James tu zase nebyl. Pohladila jsem jeho půlku postele. Mer se na mě koukla zkoumavým pohledem.
"Co se děje?" Zeptala se.
"James. Myslíš, že si mě chce ještě vzít?" Zeptala jsem se.
"Co to povídáš? Jasně, že si tě chce vzít." Řekla.
"Tak kam pořád chodí? Za celý týden jsem ho viděla párkrát."
Nevěděla co mi na to má říct.
"Vidíš." Řekla jsem.
Zvedla jsem se a šla do sprchy. Umyla jsem si vlasy a vyfénovala je. Oblékla jsem si 👇to👇
ČTEŠ
Rychlá jízda životem
ActionPříběh je o devatenáctileté dívce jménem Bella, jejíž rodiče se zapletly s mafií. Potkají ji nehezké věci. Také se možná i zamiluje. Avšak má strach z toho že ji dožene minulost. Ještě k tomu ji provází zvláštní sny. Čtete dál a dozvíte se jak to...