My Curly Hero (H.S.) /POMALÉ PŘIDÁVÁNÍ, KOREKCE/

Prolog

„Jsi jen špína, přítěž, nevychovaný malý spratek, který není ani schopný včas umýt podlahu, než přijde návštěva," křičí na mě ředitelka Hudsonová, „budeš týden bez jídla a bez vody," naposledy si do mě kopne a pošle mě do sklepa. Proč zrovna tam? Vychovatelky se shodli, že tady se můžu zabydlet. Ostatní spí v pokojíčcích a já zde. Všichni se vyhybají tomuhle místu, je tu tma, zima a taky vlhko. Ideální místo, jak onemocnět.

Co nejrychleji se ta dobelhám, rozsvítím si svíčku a prohlídnu si své tělo. Za dnešek dvě tržné rány na břiše, rozetřený pravý loket, pochroumaná noha a několik modřin po celém těle. To není hrozné, bývá to i děsivější. Opatrně si lehnu a snažím se najít na zemi polohu, tak, aby mě to nebolelo, když nacházím tu nejméně bolestivější polohu, okamžitě se odebírám do světa nočních můr.

Ráno se probouzím jako vždy nevyspalá, protože jsem se za noc několikrát vzbudila. „Vstávej a padej udělat snídani a pokliď to, než přijdou sponzoři," zakřičí na mne ze shora paní Williamsová - jedna z vychovatelek. Opláchnu si obličej v malém lavoru, urovnám si vlasy pomocí rukou a pomalu se odeberu do kuchyně a všem připravím chleba s máslem, protože nic jiného nemáme. Ještě udělám čaj a začnu vytírat podlahu. Jo, přesně tak, sponzoři. Každý půlrok k nám chodí  pět mladíků, aby nás podpořili, ale já jsem vždy schovaná dole ve svém „pokojíčku", abych náš sirotčinec nezneúctila nebo tak něco.

Ještě zametám před vchodem, když v tom ze zatáčky vyjede černý Range Rover a zastaví přede mnou. Otevřou se dveře a vystoupí čtyři kluci. Najednou mi to dojde, že to jsou sponzoři. Sakra. Popadnu koště, a než stačí promluvit odběhnu do sklepa. Ještě, než stačím zavřít poklop střetnu se s párem smaragdových očí.

Tak jsem tu s první kapitolou u mého nového příběhu s One Direction. Doufám, že se bude líbit. Neplánuji nějak hodně kapitol. :)

by Carol Horan Tomlinson