My Curly Hero (H.S.) /POMALÉ PŘIDÁVÁNÍ, KOREKCE/

„Ježišmarjá! Já se z něho zcvoknu,"

Další den přišli kluci hned ráno. Všichni se usmívali, což bylo podezřelé, protože se usmívali nějak moc. Každý měl ruce za záda a až pak jsem si všimla, že Liam a Harry nese tašku pravděpodobně z nějakého supermarketu.

„Ahój!" vypískne Niall jen, co mě uvidí. Úplně září. 

„Čau?" schválně jsem se zeptala, protože nevím, proč jsou tak nadšení.

„Asi se ptáš, proč jsem tak tajemní?" zeptá se Liam, kývnu ne souhlas.

„No," pokračuje Harry, „ono to vyšlo," usměje se tím neodolatelným úsměvem.

„Vyšlo?" nechápu o čem mluví.

„No přece ten maraton," odpoví mi Liam na můj nechápavý obličej.

„Jó a s jídlem!" zakřičí znova Ni.

„Ježišmarjá! Já se z něho zcvoknu," protočí oči Louis, „fakt jako, tohle není možný, můžeš mi říct, jak to, že máš hlad, když si měl sýrovou pizzu před tím, než jsme jeli a po cestě jsme se kvůli tobě stavovali v mekáči?" kroutí nevěřícně hlavou. Niall jenom pokrčí rameny, uculí se a vyndá takovou malou černou brašnu.

„Tak jídla máme hodně," ujme se slova Harry, „ty dvě tašky jsou plné jídla," ukáže na svou i na tu Liamovu, jenž drželi za zády, „přinesli jsme pět filmů, které by se ti mohli líbit a Loui ti přinesl nějakou hygienu a oblečení, abys tu pořád nebyla v tomhle," podívá se na moje otrhané pyžamko a já si pak všimnu, že Louis má na ramenou přezky od batohu.

 „Chceš se převléct teď?" zeptá se, když sundá batoh ze zad, „půjdeme za dveře jestli chceš," řekne, když uvidí můj vystrašený pohled. Převlíkat se před někým? Ani náhodou.

Tak tedy kývnu a oni odejdou. Ještě chvíli počkám, než se ujistím, že tu doopravdy nejsou a převléknu se. Z batohu vyndám bílé tričko s barevnými puntíky, které je mi sice velké, ale mě to nevadí, protože je krásné. Pak tam najdu šedé tepláky, jenž mi jsou na délku akorát, ale pořád mi padají, jelikož i přes to, že je mám na maximum utažené, jsou mi v pase velké. jen nad tím pokrčím rameny a vezmu si ještě černé ponožky.

„Můžete," řekla jsem nahlas, protože nebudu v nemocnici křičet.

„Jak ti to sedí?" optá se Louis, „je to po mé sestře, doufám, že ti to nevadí," usměje se.

„Ne," zavrtím hlavou, „ty máš sestru? Kolik jí je?" zeptám se zvědavě.

„Mám hned několik sester a jednoho bratra. Ta, po které máš tričko ,se buď jmenuje Daisy nebo Phoebe, protože to jsou dvojčata ve věku devíti let, takže neustále předstírají, že jsou ta druhá," pokroutí hlavou, „nejstarší Chatlotte je patnáct let, pak Georgia čtrnáct let, Felicité třináct let, následně holky, po kterých máš věci, jak jsem říkal a nakonec další dvojčata Doris a Ernest, kteří mají jeden rok," dokončí vyprávění a při tom se usmívá.

„A ty? Máš sourozence" ukážu na Liama.

„Jo taky sestry, Nicole čtyřiadvacet let a Ruth je dvaadvacet," odpoví mi.

„A Niall?" podívám se na zmiňovaného.

„Mám bráchu Grega, který se narodil asi dva měsíce pře Nicole, takže 24," začne něco vyndávat z té černé tašky.

„A já mám 23 - letou setru Gemmu," Harry pravděpodobně uhádnul, že se chci zeptat i jeho. Jen se pousměju a čekám, co bude dál. Taky bych chtěla sourozence,  určitě si pomáhají, blbnou spolu, dělají si naschvály, asi to je bezva.

„Takže k těm filmům," začne blonďák, ale kudrnka ho přeruší.

„A kolik je vlastně tobě?" podívá se na mě zkoumavým pohledem.

Harry view

Kolik jí tak může být? Visí na ní oblečení pro devítileté, možná pro desetileté a jí musí být minimálně deset nebo jedenáct. Opravdu jí musíme pomoct začít nový život. Je neskutečný, že existují takové stvůry a monstra jako ty  v tom sirotčinci. Jediné děti jsou v tom nevinně, jednaly pod tlakem, teda alespoň většina.

„Patnáct?" podívá se na mě smutně. Vážně je jí tolik? Připomíná mi děti v Ghaně, tam taky byly podvyživené tolik jako ona. Bylo to to nejsmutnější, co jsem kdy zažil. Lituji všech takovýchto  dětí, když je vidím, mám chuť si s nimi vyměnit místo. 

„Oh," vypadne ze mě, jak mám reagovat, aby to nevypadalo divně? Naštěstí mě zachrání náš taťka, když se na něj podívám pohledem Sakra nevím jak zareagovat, abych ji neurazil.

„A už víš na jakou střední bys chtěla jít?" jen pokrčí rameny a zamumlá tiché Nevím.

„Tak fajn," tleskne nadšeně rukama Furby, kde bere ten optimismus, to fakt netuším, „vyber si podle názvu to, co tě nejvíce zaujme," odkašle si, „takže máme tu Pomádu," při tom se podívá na Louise, „animovanej film Toy story - Příběh hraček," teď se dívá na Liama, „Titanic," obrátí se na mě, „nebo Hvězdy nám nepřály či další animák Zataženo občas trakaře, což je o jídle, vlastně o spoustě jídla," zasní se.

„Já nevím, ale asi to o těch hračkách?" řekne, načež Liam vypískne jak malá holka.

Začnu přesouvat ten malý stůl vedle postele a na něj začnu připravovat jídlo, které jsme přinesli. Niall hledá DVD a spolu s Louisem se ho snaží dát do televize naproti posteli. Jo, už jsem Belle zaplatili dražší pokoj. Když je všechno připravené usedneme k ní na postel. nakonec jsem se tam nějak poskládali. Já s Louisem a Niallem vzadu, Annabelle je o mě opřená, protože sedím uprostřed a Liam se rozvaluje před námi na břiše. 

Na konci třetího filmu u titulků si všimnu, že Bell pomalu usíná. Upozornil jsem kluky a když zavřela oči, pomalu jsme vstali, já ji přikryl peřinou a sklidili jsme věci. Teda jenom DVD - čka, protože o jídlo se s radostí postaral Ni. Stihli jsme shlédnout Toy Story - Příběh hraček, Pomádu a Titanic, při kterém jsem já, žrout a naše malá princezna brečeli, i když ostatní od toho taky neměli daleko.

Nechali jsme ji vzkaz, že jsme odešli, protože spala, a tak jsme ji nechtěli budit. Všichni, než jsme šli, jsem ji pohladili po tváři, pomalu zavřeli dveře a odešli do studia, abychom se vyzpívali ze svých pocitů a smutku.

Takže jsem tu zase s další kapitolou, doufám, že se líbila. :) nahoře máte Louisův rodokmen, hledala jsem ho snad půl hodiny a to by člověk řekl, že Google najde všechno a hned.

by _ Carol Horan Tomlinson