My Curly Hero (H.S.) /POMALÉ PŘIDÁVÁNÍ, KOREKCE/

„Ale broučku,"

Sejdeme dolů, tedy kluci, já se nechám stále nést. Sestoupíme po schodech, projdeme obývákem a vstoupíme do prostorné kuchyně sladěné do bílošedé. Celá je sestavena do písmene U a uprostřed stojí ostrůvek, něco jako stůl akorát se skříňkami. Niall mi objasní, že dole ve šuplíkách a skříňkách jsou různé brambůrky, solené tyčinky, bonbóny, čokolády, limonády, sirupy, žvýkačky, marmelády, nuttely a všechna ostatní nezdravá jídla a šťávy. Spodní část tvoří tmavé dřevo a deska je zbarvená do šeda až bíla.

Podobně to vypadá i u dolní části kuchyně. Tmavé dřevo. Linka šedobílá. Několik šuplíků a skříněk. Až na místo přímo uprostřed, tam jsou zabudované dvě trouby, každá má „na sobě" čtyři plotýnky a nad nimi digestoř. Pak nalevo trošku blíže ke mně se nachází dřez a na druhé straně naproti němu stojí velikánská lednička s mrazákem a vedle ní dole mikrovlnka. Blonďák mi zase vysvětlil, že všude dole leží nádobí, příbory, talíře, formy na cukroví, mixér, kuchyňský robot a podobné věci. A hned na kraji linky se nachází kávovar.

Nahoře je vlastně to samé, co všude, a to skříňky. Tentokrát mi modroočko vysvětlil, že v nich jsou kuchařky, čistící prostředky, zástěry, ručníky a vše ostatní, co se do kuchyně hodí. celou místnost osvětlují tři světla nad ostrůvkem. 

„Máte to tu krásné," rozhlížím se.

„Díky, taky jsme si to sami zařizovali," oplatí mi úsměv nazpátky.

„Tak a teď obývák," tleskne rukama Louis a rozběhne se tam.

„Wow," vypadne ze mě.

Nic jiného na to říct ani nejde. Stěna naproti stejně jako ta, ve které jsou dveře, nimiž jsme vešli sem, je bílá a zbylé dvě jsou červené. Prvního si všimnete určitě fakt, ale opravdu velkého gauče. Taky se vám zdá, že tu mají vše obrovské? Která je pokrytý nespočetně bílými nebo červenými polštářky. Z každé strany pohovky stojí dvě bílé křesla, taktéž s polštářky. Naproti ve stěně zabudovaná televize skoro přes půlku zdi a kolem ní poličky, ve který jsou většinou knížky, kytky nebo nějaké sošky? Výhry? Ocenění? Pod plazmou, jak mě Liam poučil, že se říká téhle monstrózní věci, je položen ovladač a bednička s názvem DVD přehrávač. Pokud si dobře pamatuji, přes něj nám pouštěli ve škole film. 

Zem pokrývá huňatý šedý koberec, na kterém je postaven bílý stoleček. Nalevo od něj místnost ozařuje okno přes celou stěnu, jenž je zakryto červenobílými záclonami. Na protější stěně visí pár obrázků. Všimnu si, že jich je tam pět, ne čtyři. Pak se jich zeptám.

„A kde jíte?" zeptám se, když nevidím žádný stůl.

„Většinou tady, ale když vstoupíš dveřmi do jídelny, máš po levé straně linku a po pravé stěnu. No a v té stěně jsou jedny dveře vedoucí právě tam. Nic zajímavého. Prostě stůl, deset židlí a v rohu kytka," mávne rukou Harry. 

„Aha," rozumím, „vysvětlíte mi to?" dodám. Li mě položí do na sedačku a kluci si posedají kolem.

„No víš," začne Louis, „jsme slavní," poškrábe se na zátylku a koukne na mě.

„Tolik?" optám se.

„Teď budu znít egoisticky, ale jsme nejznámější boyband momentálně," nervózně si zkousne ret Hazz.

„A to vadí?" vždyť je jedno jestli jsi slavný nebo ne? Že ne?

„Má to jeden háček," promluví hnědoočko, „všude se o nás píše. To znamená, že pokud budeš s námi, tak se o tobě pravděpodobně bude psát v časopisech a v bulváru a někdy to bývají i nepěkné věci. Na cestách, teda pokud se nezamaskujeme, nás začnou sledovat novináři a paparazzi. Horor," povzdechne si.

„V pořádku na nadávky jsem zvyklá, a když mi pomůžete mezi nimi, tak mi to nevadí," jejichžživot a já se musím přizpůsobit, protože to já jsem tady ten vetřelec.

„Opravdu," vyhrknou nastejno. Kývnu a úplně slyším to úlevné oddechnutí.

„Máme ještě zahradu. Chceš ji ukázat?" rozzáří se Ni.

Harry view

Když vidím, jak je šťastná raduji se za ni. Ukážeme jí zahradu. Nejvíce se jí zalíbí bazén, do kterého skočí hned, jak bude mít plavky. Pak altánek, trampolína, beach volejbal, který si zahraje a mi jí to naučíme, až se postaví na nohy, a celková klid a ticho. 

Vzali jsme si deku a udělali si menší piknik. Objednali jsme pizzu, Nando's, čínu, pár sladkostí, tousty a bagety, já upekl s Liamem bábovku. Dávali jsme jí ochutnávat vše. Zářila. Užívali jsme si dopoledne a chvilku po poledni přijeli přítelkyně a někdo z našich rodin.

Soph jí jen tak jemně obejmula, aby se neřeklo. Lottie a Gemma se s ní pořádně přivítali. Lou jí políbila líčka, protože držela Lux v náručí. Obě dvě si padly do oka. Myslím tím Annie a malou. Thomas si s ní potřásl jen rukou, protože jí prý nechce strašit a vyděsit. A nakonec moje láska Kendall, která ji jen pozdravila. Vždyť jsem ji říkal, aby ji jemně objala, proč to neudělala? Nechápu. Furby nikoho nemá, i když si myslím, že se mu líbí Selena, a že je to vzájemné, ale pšššt!

„Tak mi to to poklidíme," ukáže na nás Liam. My? A uklízet? To se praštil do hlavy? „a vy holky půjdete s Bell nakoupit nejzákladnější oblečení a hygienu, protože zítra půjdeme na nákupy znova a pořídíme zbytek," rozhodne za nás, „Lou půjde taky a Thom se o Luxinku s námi postará. Že jo?" podívá se na něho a Lux dá pusu na čelo, což ji rozesměje.

Annabelle view

Nechám si na sobě to, co mi jsem si ráno oblekla, a to černé třpytivé tričko a obyčejné růžové tepláky. Pořád jsou do věci od Louisových sester. Lottie mi pomůže do vozíčku a chopí se řídítek? Nevím jak tomu mám říkat. 

„Ale já si potřebuji koupit boty na ten charitativní ples, co je za dva měsíce lásko," začne se vztekat Kendall? Prostě fiflena. To i moje nová adoptivní matka Soph není taková. Nestěžuje si tolik.

„Vždyť se od nich můžeš na chvilku odpojit, zajít si je koupit a vrátit se," protočí očima Niall.

„Ale já u toho potřebuji Harryho a bude mi to trvat věčnost, protože musím najít ty dokonalé," dupne si nohou. Ještě chvíli a neudržím se a vybuchnu smíchy. Je fakt vtipná, připomíná mi jednu holku z domova, taky se takhle chovala.

„Tak tam zajdeme zítra ano?"  pohladí ji po ruce Hazz.

„Ne, já chci teď," čím dál víc je naštvaná.

„Ale broučku," nestihne to ani kudrnáč dopovědět.

„Takže kvůli téhle té c*uře, se kterou musím jít nakupovat, na mě nemáš čas a vlastně mě odhodíš a odstrčíš?" začne hystericky brečet, vyletí dveřmi, které za ní třísknou. 

Mně se spustí vodopád slz kvůli tomu, jak mě nazvala. Nezná a hned soudí. Chci se rozběhnou do pokoje, ale zapomenu, že jsem na gauči a na moji zlomenou nohu, postavím se na ni, podlomí se mi kolena a já padám, a pak nastane tma.

Takže další kapitola konečně na světě. Dokonce má přes tisíc slov. :D Omlouvám se jestli někdo máte rádi Kendall nebo Soph, ale já to do toho příběhu potřebuji. :) Máme tu novou píseň od Liama, jak se vám líbí? Krásná, ale zase mám raději ty jeho předchozí. :D Znovu zmiňuji knížky od @NizaJimez. Fakt jsou skvělé, mrkněte se. :)

by Carol Horan Tomlinson