My Curly Hero (H.S.) /POMALÉ PŘIDÁVÁNÍ, KOREKCE/

„Tak začneme,"

„Mňo," zažvatlá Lux, „pak mám šamožejmne ťaky láda Lociku, víš?" zatahá si z a vlásky, „má moc klásný dlouhý vlásky a hezky zlatý," zkoumá je dál.

„Ťuk, ťuk," ozve se a do dveří vstoupí Ni s dvěma taškami.

„Tak, mám vše, co potřebujeme," zavře za sebou a přijde blíž.

„Ši pomalej jako šnek," zamračí se malá, „kdeš byl?" sleze z postele a začne se prohrabovat první taškou.

„V kuchyni," pokrčí rameny, jako by to bylo naprosto normální.

„Jídlo, jídlo, další jídlo," povídá si pro sebe Lux a z vyhazuje věci z tašky, kterou Niall přinesl, „jééééé!" vypískne, „medvídci, mňami," oblízne se.

„A v té druhé jsou nějaké hry, které bychom by si mohli zahrát," vyndá nějaké bedničky, „mám tu hry, jež může hrát i Lux," pohladí ji po vláskách, „takže můžeme hrát hru, kde něco tvoříme, vy holky se můžete namalovat," chce pokračovat dál, ale přeruší ho Lux.

„Jóó a já ti nalakuju nehty," začne tleskat svými malými ručičkami.

„Vždyť já jsem na sobě nikdy neměla sebemenší známku make -upu a ty už víš, jak lakovat nehty?" vždyť jsou jí čtyři roky!

„Maminečka maluje víš? Nialla, Liama, Louise i Hallyho, víš?" vysvětluje mi.

A tak jsme se připravili. Niall po celém pokoji rozendal jídlo a pití, prý abychom na všechno dosáhli, když budeme kdekoliv. Moje nová maskérka rozbaluje všechna nová líčidla, hřebeny, voňavky a jiné věci, které ani neznám.

„Tak začneme," řekne Lux, já se opřu zády o zeď a ona si na mě sedne obkročmo. Ni mezitím do rukou vezme nějaká líčidla a posadí se vedle mě, aby si je malá mohla hned brát, „taky tě učešeme," poškrabe se na bradě. 

Ani nevím, jak tady dlouhou se zavřenýma očima sedím a nehýbu se. Na mé tváři se vystřídají různé věci od rtěnky až po oční stíny. Mám i namalované nehty na nohou i na rukou. Jediné, co nechápu, že se celou dobu Niall smál, spíše potichoučku pochechtával a myslel si, jak to není slyšet. Určitě budu vypadat jako zombie. Možná je Lux Louina dcera, ale to neznamená, že ve čtyřech letech dokáže to, co zvládne její maminka.

„Stlejdo, zlcadlo," rozkáže mu, „a ty této můžeš otevžít očička," poklepe na moji nohu.

Když se v docela malém zrcátku spatřím, mám chuť vyprsknout smíchy, protože vypadám jak nějaký blázen, který právě utekl z blázince. Své obočí bych ve tmě vůbec neviděla, protože ho Lux vyloženě začernila. Jinak se to říct nedá. Na mých víčkách se vystřídalo nespočetně barev jako žlutá, oranžová, modrá, zelená, a hlavně růžová s fialovou. Mé tváře jsou jen o pár odstínů světlejší než moje rudé rty. Jediné nehty jsou hezké, sice je každý jinak barevný, ale zato hezky nalakovaný.

„Ehm," odkašlu si, „jo, je to takové bláznivé, ale hezké," pousměju se na ni a uvidím, jak se jí rozzáří očka.

„Taky jšem na tom placovala dvě hodinky, viď?" otočí se na Nialla, který chytil asi rýmu nebo angínu, protože neustále „kašle."

„Dvě hoďky a deset minut přesně," podívá se na mobil, „musím říct, že ti to strašně sluší Bell," zakašle. 

„Jdeme se podívat, jak vám to tu jde," otevřou se dveře a dovnitř vstoupí Soph, Gemma, Lottie a Lou.

„Ježiši," jen co se na mě Lou podívá, spadnou jí tašky a běží k mé posteli, „Lux," pohlédne káravě na svou dceru, „cos jí to udělala s obličejem," zkoumá mě.

„Tete Bellí nevadilo nechat se namalovat ode mě viď? A taky se jí to líbilo a vžala jsem si švojí sadu, abych nevypotžebovala tu tvoji," sklopí pohled.

„Opravdu, nevadí mi to," zastávám se jí.

„Fajn," prohrábne si blondýnka rukou vlasy, „holky vyndejte to oblečení kromě Lott, ta mi pomůže a jí ji mezitím odlíčím," odejde do koupelny.

Takže další půl hodiny mě Lott s Lou odličují. Víte, co je výhoda? Nebo nevím, jestli to nazvat pozitivem, ale i přes to, že jsem bydlely v děckém domově, kde mě šikanovali, tak znám moderní svět a proč? Když přišla kontrola do děcáku, aby zkontrolovali, jak tady děti žijí, jestli spí v dobrém prostředí, čistotě atd., musela jsem se jim ukázat i já, aby neměli podezření, že mě týrají. Moje matka žila v malém bytu, jenž byl právě v té - mnou nenáviděné - budově. A když mi bylo asi pět let, přišli a zeptali se mě jaký seriál mám nejraději, jaké jídlo mám nejraději a podobné otázky, aby zjistili, jestli mě neutlačují, jestli jsem dobře vychovávaná i bez otce. A jelikož jsem na spoustu otázek nemohla odpovědět, protože jsem prostě nevěděla, co jsou to sladkosti, hry a televize, tak mě to má matka - mám ji vůbec říkat matka? - naučila.              

„Hotovo," řeknou blondýnky nastejno a odtáhnou se ode mě.

„Tak a tady je to oblečení," přijde ke mně Soph, „vzali jsme to nejmenší číslo, tak doufám, že ti to bude," Gemma začne vytahovat věci a ukazovat mi je.

Celkem mi koupily deset věcí. Dvě trička s krátkým rukávem. Jedno modré s jednorožcem a jedno bílé s nápisem „I am having a bad day. Make me smile." Pak jedny klasické černé tepláky a jedny modré džíny s vysokým pasem. Následuje černá mikina, která má vzadu natištěná zlatá křídla a pod nimi nápis „Angel," béžová bunda, černá čepice s šedo - béžovou bambulí, ponožky, spodní prádlo a bílou noční košili s jednorožcem. Proč mi pořád kupují věci s barevným koněm, který má roh? Ne, že by mi to vadilo, naopak je mám ráda.

„Oblečeš si teď ty tepláky, a to modré tričko, jo?" řekne Gemma a Soph už odchází s ostatními věcmi, že mi je uklidí to mé šatny. Položí mi to na postel a všichni kromě mamky a dcery zůstanou.

„Vy tu budete?" nechci, aby mě někdo viděl.

„Pomůžu ti," kývne hlavou a usměje se na mě. Ještě se chvíli nejistě dívám a pak si svléknu tričko.

Lou view 

Převléknu jí to nového oblečení a řeknu jí, že jdu pro Nialla, ať ji snese dolů. To, co má na zádech je příšerné. Když otevřu dveře, setkám se s jeho pohledem.

„Vem ji dolů, najíme se, ale pozor na její záda, nechápu, jak tohle někdo může udělat," zakroutím hlavou a scházím schody dolů.

Tak další díl je zde, jak se vám líbil? Už se vám někdy stalo, že jste se nechali od někoho namalovat a potom jste vypadali jako zombíci?

by Carol Horan Tomlinson