My Curly Hero (H.S.) /POMALÉ PŘIDÁVÁNÍ, KOREKCE/

„My něco slavíme?"

Přijdeme do kuchyně a před námi se objeví stůl plný dobrot. Najdu na něm nakrájenou zeleninu a ovoce, míchaná vajíčka, párky, šunky a salámy, různé druhy sýrů, konvice s čajem, džbán vody a pravděpodobně pomerančového a jablečného džusu a nakonec vafle a palačinky. Soph, Lottie, Gemma, Lou, Thom i Lux už seděli u stolu. Niall mě sem s Louisem přinesli, Liam kuchtí a Harry sem pravděpodobně ani nepřijde.

„My něco slavíme?" zeptám se nechápavě, když to spatřím.

„Ne," usměje se na mě Lou, „akorát je to první adventní neděle a na tu si všichni uděláme společný den, protože pak začínají Vánoce a my už se tolik nevidíme," posmutní ji obličej.

„Aha," kývnu, že rozumím, „tohle jsem nikdy neslavila, takže nevím, že je to něčím výjimečné," znovu pokrčím rameny.

„Ono to také není speciální," podívá se na mě Gemm, „ale my si to takové děláme, protože každý jede za svými rodinami, víš?" povzbudivě na mě koukne, přestože nevím proč.

„No, a proto nás něco napadlo," vloží se do toho Liam, „protože si psaná jako moje a Sophiina dcera," podívá se na ni s něhou v očích, „tak vzhledem k tomu, že my na Štědrý den pojedeme k mým rodičům, kde se sejdou i ti Sophiiny, tak co kdybys jela s námi? Hm?" obdaří mě obrovským úsměvem.

„Takže to nebudeme slavit společně?" potřebuji se ujistit.

„Ne," zakroutí hlavou hnědoočko, „všichni, co tady sedí, si udělají Vánoce dvacátého třetího, dáme si dárečky a Louis dostane dort," poplácá ho po zádech, „protože se z něho stane už starý člověk," uchechtne se a vyslouží si tím od zmiňovaného ránu do ramene.

„Hej, dvacet čtyři není tak hrozný číslo," vyplázne na něj jazyk.

„Fajn," protočí oči a usadí se o dvě židle vedle,  „dědo," zamumlá potichu a já vyprsknu zpátky vodu, kterou jsem před chvílí měla v puse, zpátky do skleničky.

Po výborné snídani, kde jsem se přecpala, takže jsem si na vteřinu myslela, že mě budou muset kluci odvalit, protože jsem vážila nejméně tunu, všichni rozhodli, že si uděláme výpravu. Samozřejmě nikdo mi neřekl kam. Jak nečekané. Slyšíte tu ironii?  

„Já ti skočím zabalit," mrkne na mě Lott a už ji nevidím.

„A já půjdu v pyžámku?" optám se nechápavě, když stojíme všichni u dveří a čekáme na Louisovu sestru.

„Kruci!" plácne se Liam do čela, „odpoledne zajdeme všichni k očaři," pobídne Soph, mě si dá do náruče a jdeme nahoru.

Li mě posadí na postel a taktně se otočí. Mezitím mi „mamka" přinese červené šatičky a nařasenou sukní a volánky. Doladí me do béžovým svetříkem a černou koženou bundičkou s červeno-béžovými kozačkami.

Když mineme poslední schod, přiskočí k nám nadšeně Niall. „Teď volala policie," září jak měsíček na hnoji.

„A co je na tom povzbuzujícího?" opáčí Daddy.

„Měli se ozvat už před nějakou dobu kvůli tomu zatčení, ale neudělali to. Mluvil jsem s jejich velitelem, který nám radostně oznámil, že svědků sehnali dost, takže Anne, tam nemusí být. Získali záznamy z nemocnice, takže další důkazy. Prostě, zítra se koná soud s Hudsnovou, Williamsovou, Newmanovými a zbylými a my nejsme povinně přítomní. Odůvodnili do tím, že Bell se ještě nesrovnala psychika," mrkne na mne.

„Super," zatleskám, protože opravdu nechci pohlédnou do tváře té zrůdy.

„Není to správné," no jo, hnědoočko, „každopádně jsem rád," políbí mě do vlasů a následně posadí do vozíku.

„Jenže ty, Soph, a ještě někdo se tam bude muset dostavit jako svědek," podrbe se na zátylku.

„Půjdeš ty?" otáže se ten, co mě drží.

„Víš, že jsem si myslel, že to řekneš?" uchechtne se, „ale půjdu," odsouhlasí to.

„Jupí, takže vyřešeno a teď jdeme," popožene nás Soph.

„Už tam budeme?" zeptám se po pěti minutách, když sedíme v autě. Liam řídí, jeho přítelkyně se posadila hned vedle, já se koukám z levého okýnka, Niall z pravého a mezi námi je usazen Louis.

„A už?" zapitvoří se Ni po mě.

„Nic si z toho nedělej, jen napodobuje postavičku z pohádky, takže až se zeptám já, následuj mne," pošeptá mi, jak ďábelský plán, „a teď? Už tam dorazíme?" zašišlá.

„Hele," podívá se na nás ve zpětném zrcátku, „klidněte se," ou, začíná se neštvávat.

„Li?" usměju se sladce.

„No?" koukne se taky mile.

„Za jak dlouho tam budeme?" culím se nevinně.

„Héj, to je nefér, vy jste ji proti mně poštvali," zavrčí, „za zatáčkou a pak nastane klid," oddechne si.

„Nenastane," ušklíbne se blonďák, „protože jsem tu já," vyplázne na něj jazyk, přičemž si „táta" něco zamumlá. Zní to jako Chovají se jak tříletí.

Opravdu. Hned za rohem zastavujeme a parkujeme na velkém parkovišti, kde je nespočet aut různých barev a značek. Vystoupíme z auta a mě posadí na vozíček. Za námi zaparkuje ještě pár aut, ze kterých vystoupí ostatní, a což jsem překvapená, tak taky Harry, ale naštěstí se na něj nelepí jeho přítelkyně. Když se prodereme mezi těmi všemi vozidly, ocitáme se před obrovskou mřížovanou branou s velkým nápisem ZOO.

Čauky! jsem tu s další kapitolou. To koukáte, jak jsem rychlá, co? Každopádně slyšeli jste tu novou písničku (fajn je už pár dní stará) od Liama a Rity? Co na ní říkáte? Za mě dobrá, líbí se mi, ale na ostatní jeho nemá.

by C. H. Tomlinson