My Curly Hero (H.S.) /POMALÉ PŘIDÁVÁNÍ, KOREKCE/

„Jez,"

Když se ráno probudím, zjistím, že jsem na pokoji sama, což znamená, že kluci museli odejít po tom, co jsem usnula. Poslední, na co si vzpomínám, je starou Rose, jak hází Srdce oceánu přes palubu. Pousměji se nad včerejším skvělým dnem a pomalu vstanu a začnu se převlékat do věcí, které mi přinesl Louis.

I když mě to bolí, pomalu si přes hlavu přetáhnu šedé tričko s jednorožcem. Chápete to? Já mám něco s jednorožcem, sice jen půjčeného, ale to nevadí. Pak si obléknu volné černé tepláky s červenými růžičkami, které mi jsou velké, ale proč to řešit, když stejně celý den proležím v posteli. Na nohy natáhnu teplé huňaté bílé ponožky s červenými a růžovými srdíčky. První věc, která mi seděla úplně a nepadala. Za chvilku uslyším zaklepání na dveře.

„Dále," křiknu, těším se na ně. Jakmile se otevřou dveře, zmrzne mi úsměv na rtech.  Dovnitř vstoupí mladá zmalovaná a hlavně nepříjemná obarvená bloncka. Každé ráno mi nosí snídani, z čehož je očividně otrávená. Vždy tu má zůstat a počkat, dokud vše nesním. Jednu výhodu to však má, jelikož nemám hlad, a tak to nesmím, nenutí mě. Sice by ji měli vyhodit, protože je nezodpovědná, ale ta nezodpovědnost se mi hodí.

„Nazdar," odsekne. Mrskne mi tác s jídlem do klína, sedne si na židli a čeká, než se to urážím sníst. Musím podotknout, že i když jím nemocniční jídlo, chutná skvěle. Dnes nám dali chleba s máslem a šunkou, papriku, okurku a rajčátka, horký ovocný čaj pravděpodobně malinový a taky prášky, jenž musím užívat před jídlem, protože jsem prý velmi vysoce podvyživená.

Víte kolik mám nakázáno brát léků a mastí? Lék na podvyživení, že by se mi z něj měla vrátit chuť k jídlu a abych to hned nevyzvracela, na bolest a na spaní, protože se budím s nočními můrami. Každou ránu si musím namazat jedním divným, a hlavně smradlavým krémem, a nakonec mast na modřiny. 

Spolknu prášky, sním pár cherry rajčátek, několik plátků okurky a kus papriky, do chleba kousnu jen čtyřikrát. Vážně nemám hlad. Když kývnu na sestřičku, vstane, vyrve mi tác s jídlem z rukou a chystá se odejít. Jakmile se dveře za ní zabouchnou, úlevně vydechnu, nesnáším ji, je nepříjemná. Nechápu, proč tu vůbec pracuje, když ji to nebaví. Vlastně tu může být jen na praxi, ale stejně to je divné.

Asi o pět sekund později slyším křik, pak se prudce otevřou dveře a dovnitř se vřítí kluci naštvanými pohledy. Přímo soptí. Nejvíce Liam a Harry, pak Louis a Niall kroutí hlavou a něco si tam pro sebe mumlá.

„Jez," zavrčí Liam, když dojdou k mojí posteli.

„Co?" vyhrknu nechápavě, když mi v klíně přistane tác s mojí nedojedenou snídaní.

„Pokud vím, mám sníst vše, co je na talíři a tamta ženská to nedodržovala," vysvětlí mi to Louis.

„Ale," chci namítnout, když Harry vezme jeden chleba, dá mi ho před pusu.

„Prostě to sníš," řekne naštvaně a dál mi drží chleba před obličejem.

„Nechci, nemám hlad," zakroutím hlavou.

„Předpokládám," začne Liam, „že když nemáš hlad a ta sestra sem chodí pokaždé, tak ty tři dny si nesnědla tolik, kolik si měla," podívá se na mě zkoumavým pohledem. Jen sklopím hlavu, proč to tak řeší?

„Fajn," povzdechne si hnědoočko, „půjdu to říct doktorovi, až ti sem přesunou někoho jiného, a aby se to více hlídalo a tamtu vyhodili," otočí se.

„Ne, nežaluj na ni," nechci, aby kvůli mně byl někdo vyhozený a bez práce.

„Broučku, ale jde o tvůj život, víš?" pohladí mě po tváři Hazz a Li odejde.

„Když já si nepřeji, aby měl kvůli mně někdo problémy," jsem jen neschopná, vždy za vše můžu já. Co když ředitelka mluvila pravdu? Nemehlo, nešika, tak mi říkala. Kolem mě se obmotají velké ruce. Ani si nevšimnu, že se mi po tváři kutálí slzy.

„Ššššš," konejší mě kudrnka. 

Harry view

„Ššššš," houpám s ní v náručí. To není možné, aby se rozbrečela jen po tom, že někdo udělá něco špatně a ona to víceméně řekne, protože jinak by jí to stálo život. Doktor nám včera oznámila, že má velkou podváhu, váží pouhých třicet osm kilo v jejích patnácti letech. Sice je drobounká, není žádná vytáhlá, ale stejně.

„Jsem neschopná, všechny ohrožuji, ona nebude mít práci, kvůli mně," rozvzlyká se.

„To není pravda," šeptám ji, „za nic nemůžeš, ani tu nechtěla být," lžu jí, ale ona se potřebuje uklidnit.

„O-o-opravdu?" podívá se na mě a utírá si slzy.

„Harry má pravdu," promluví Niall a Louis ji hladí po zádech, „nebavilo jí to tu, jen chtěla peníze, litovala toho, že tu pracuje," usměje se na ní. To bych do blonďáka neřekl, je docela pravdomluvný. Kývne obejme nás všechny.

„Hotovo," vtrhne do pokoje taťka. Louis, který je jako jediný z Belliina dohledu, kývá na nesouhlas, aby dál Liam nemluvil.

„Stalo se něco?" zeptá se.

„Ne nic," usměje se na něj Belle, „co budeme dnes dělat?" podívá se na nás.

„No tak buď filmy s jídlem," začne Ir.

„Nebo deskové hry, prostě jakékoliv hry," řekne BooBear.

„Klidně si můžeme jenom povídat, jestli chceš," pokrčí rameny Li.

 „A co máš ráda? Mohli bychom dělat něco, co bys chtěla ty, ale ještě čtyři dny nesmíš z postele ven," smutně se pousměji.

„Já ani nevím, co dělám ráda, asi čtení? To bylo jediné, co mi povolili," opravdu jen čtení? 

„A co třeba kreslení?" napadne mě.

„Maluje se pouze na výtvarce," namítne.

„No, ale i normálně a mohli bychom si s kreslením zahrát hru, chceš?" navrhne Loui.

„Tak asi jo?" usměje se.

„Fajn všichni si vezměte papír a tužku," rozdává Niall potřebné věci pro hru. Vysvětlíme jí, jak se to hraje. Vlastně nakreslíte hlavu, přeložíš papír tak, aby kousek čouhal, a tak se pokračuje dál až vznikne příšera. Určitě to všichni znáte, a i kdyby ne, tak znáte podobnou verzi s příběhem, kdy napíšete dvě nebo tři věty a jednu necháte pro dalšího, a tak se vytvoří příběh.

Za celý den si zahrajeme několik her, malujeme, smějeme se. Dnešek jsme si užili. doufám, že se to líbili i Annie. Kolem deváté hodiny večer nás už vyhodí, že jsme tu dlouho po návštěvních hodinách a déle nás tu nemůže nechat. Rozloučíme se a já už se těším na další den.

Tak máme tu další kapitolku, určitě vám nevadí, že ji vydávám o den dřív. A rovnou mám na vás otázku. Koho máte na sólové dráze nejraději. Louise, Harryho, Liama, Nialla nebo Zayna. Piště do komentářů. Já osobně mám nejradši Louise. :)

by Carol Horan Tomlinson