My Curly Hero (H.S.) /POMALÉ PŘIDÁVÁNÍ, KOREKCE/

„stalo se jim něco?"

„Slečno? Slečno slyšíte mne?" slyším cizí mužský hlas.

„Záchranku, kde je sakra, volali jste ji?" zaznamenám dívčí, mně známý hlas, ale nedokáži ho přiřadit.

„Liame, hej, prober se, kámo!" mluví na někoho blízko mě.

„Belle, no tak, holčičko," hladí mě někdo po tváři.

„Sophie, si v pohodě?" odpověď už nepostřehnu.

„Do háje, kde jsou ti pitomí doktoři!" rozčiluje se někdo.

„Dýchá?" někdo mi přikládá prsty ke krku a ucho na ústa.

„Bože jo, asi omdlela," povzdechne si někdo.

„Co je s Louisem!" zaječí ženský hlas, „bráško dělej," rozbrečí se.

Najednou se ozve houkání sanitky, všude pravděpodobně nastane zmatek, vnímám jen hlasy, které se dohadují a oznamují co se stalo, pak také silné ruce, jež mě pokládají na nosítka. Slyším pláč, jekot, zvuky fotoaparátů a poté padám do mdlob.

„Au," zaskuhrám, bolí mě celé tělo a hlava mi třeští, pomalu otevírám oči, to světlo je nesnesitelné, pálí do očí, promnu si oči a zjišťuji, že jsem sama v bílém pokoji. No, úplně čistý není, po stěnách někdo namaloval dětské postavičky z nějakých pohádek a květiny.

Spatřím vedle sebe červené tlačítko na přivolání sestry a tak ho zmáčknu. Ozve se krátké pronikavé pípnutí a po chvíli dovnitř vchází doktor, které jsem již viděla při mé první návštěvě nemocnice.

„Dobrý den," usměje se na mě, „tak jak se máte slečno Hudsnová," otáže se mě. A ano, mám své příjmení po matce.

„Kde jsou ostatní?" ignoruji jeho otázku, „stalo se jim něco?" 

„Zpomalte," nahlédne do papírů, jež drží v ruce, „vy jste utrpěla pár modřin, nohu máte pořád zlomenou a máte o pochroumané žebro navíc, jinak jste měla velké štěstí," zamračí se, „vaši přátelé však ne," povzdechne si.

„Co? Co jim je," začnu zmatkovat, ale jsem přerušena.

„Slečna Sophie Smith a pan Louis Tomlinson vyvázli stejně jako vy v pořádku a budou propuštěni, pan Niall Horan byl při střetu u okýnka, takže má poškrábaný obličej a nehezky zlomenou levou ruku a naražený levý bok," pročítá dále ty papíry.

„A Liam? Ostatní, co jeli za námi?" vyzvídám.

„O žádných dalších lidech, kteří byli v autech za vámi, nevím. Avšak pan Payne utrpěl slabý otřes mozku, došlo ke zlomení pár žeber, díky čemuž nemohl dýchat, což jsme napravili, ale teď leží v bezvědomí, takže případné komplikace objevíme, až se probudí. Momentálně je mimo ohrožení života, nebojte se," konejšivě se na mne usměje, „vás si tu necháme dva dny na pozorování a půjdete domů, mohla byste hned, ale kvůli předchozím zraněním to nedoporučuji," odškrtne si něco v papírech, „zavolám vám se přátele, ano?"

„Děkuji," kývnu hlavou.

„Zítra na kontrole, hezký den Belle," mávne rukou v pozdravu.

„Nashledanou," odpovím, ale to už otevírá dveře, s někým si chvilku povídá, a pak dovnitř vchází Louis a jeho sestra, malá cácorka s maminkou a tatínkem, Sophie, blonďák a Gemma s bratrem.

„Bellí," rozběhne se proti mně malá Luxinka a já se musím usmát, jsem tak ráda, že to schytalo naše auto, co bych dělala, kdyby v tom voze seděla ona? Nepřežila by to, Liam to zvládne, musí, kvůli mně jsme navštívili kino, budu moct za to já, kdyby to bylo vážné. Chce se mi brečet. Přidělávám jim starosti. Co když bude ochrnutý?