My Curly Hero (H.S.) /POMALÉ PŘIDÁVÁNÍ, KOREKCE/

„Uff, to bylo o fous,"

Harry view

Dneska se Annie rozloučí s nemocnicí. S primářem a jejím ošetřujícím lékařem jsme se domluvili, že pokud bude neustále pod dohledem a donutíme jí chodit každý týden na prohlídky, může začít bydlet u nás. Ještě se nesmí namáhat a musí jezdit na vozíčku, ale to už ohlídáme. Podnikneme s ní výlet do kina, do muzea, na nějaké výstavy a možná i na London Eye, teda pokud nebude mít strach z výšky.

Celou naši vilu jsme jí přizpůsobili, aby všude mohla na vozíčku. Dokonce i bazén a koupelnu, která se nachází v jejím novém modrém pokoji. A poslední krok, jenž nám managment povolil a, nad kterým neseme plně zodpovědnost, teda spíš Liam, je adoptování si jí. Kdybychom to neudělali šoupli by jí do jiného dětského domova nebo k pěstounům, což by pro ni bylo těžké, protože by si u nich nejdříve musela získat důvěru. 

A proč Liam? Jako jediný má přítelkyni, která to svolila. Louis se teď rozešel s Eleanor. Takže Li a Sophie ji mají v péči. Ale když nad tím uvažuji Soph ji moc ráda nemá, prý zabere spoustu času a takhle podobné kecy má. Ale asi vás zajímá, proč si slavný boyband bere do jejich vily malou nemocnou holku. Zjistili jsme totiž něco o její rodině. 

Doufám, že ti zatracení novináři nebudou stát před nemocnicí. Minule jsme před nimi utíkali i s Annie, naštěstí jí Loui slíbil, že jí to vysvětlíme zpátky v nemocnici a ona na to zapomněla. Chci a myslím, že ostatní taky, držet ji od světa. Zatím. Neukazovat jí bulvár, články na internetu a podobné věci, protože by se příliš stresovala.

Annabelle view (o hodinu později)

„Ťuk, ťuk," ozve se za dveřmi zrovna ve chvíli, kdy si říkám, že už by tady mohli být. 

„Dále," zakřičím nazpátek.

„Tak co? Těšíš se na dnešek?" zeptá se Liam.

„Sice nevím, co máte v plánu, ale jo, těším se," zářila jsem jako tříleté dítě, které se těší na hračku. Teda jako malé dítě, které má rodinu a domov, jenž se těší na nějakého plyšáka nebo panenku.

„Připravili jsme si pro tebe překvapení, takže koukám, že oblečená jsi, zabalíme ti věci a jdeme," Louis mi pomáhá na vozíček, „taťka" s Harrym mi balí jejich kufr a Niall se dívá, jestli jsme tu nic nenechali.

„A proč mi balíte?" nechápu.

„Uvidíš," mrkne na mě záhadně Loui.

Před vchodem si zase všichni nasadí kapuce a brýle a mně to samé. Chci se zeptat, ale přeruší mě Liam.

„Opravdu ti to vysvětlíme doma, ale dá se ten vozík skládat?" koukne na mě.

Kývnu, ale to už mě bere Harry do náruče, Niall bere kufr a zbylí dva se snaží složit moje vozítko.

„Sakra," zaklejou kluci, když se podívají ven.

„Víš, co Bell? Snaž se schovat si, co nejvíce hlavu," řekne Harry a stiskne mě více v náručí.

Vyjdeme ven, kde nastane katastrofa, kterou jsem už jednou zažila. Všude slyším nadávky, blesky fotoaparátů a někdy i otázky, jež většinou v tom hluku zaniknou. Hlavu mám zabořenou v Harryho hrudi a v rukách drtím jeho tričko.

Rychle běžíme k nějakému černému autu. Liam s Niallem nás rychle předejdou a do kufru auta dají má zavazadla. Louis usedá na sedadlo spolujezdce. Harry se mnou si sedá za řidiče a poutá mě na prostřední sedadlo, vedle mě sedí blonďák a přede za volantem je hnědoočko a hned nastartuje.