My Curly Hero (H.S.) /POMALÉ PŘIDÁVÁNÍ, KOREKCE/

„Pro slepičí kvoč,"

Vzbudí mě paprsky slunce, které prosvítají skrz okenní žaluzie. Chci se posadit, ale zabrání mi v tom ruka kolem mého pasu. Strašně se leknu a odtáhnu se a povyskočím, až se praštím hlavou o strop.

„Jauvajs," zaskuhrám a začnu si hladit bolavou hlavu.

„V pořádku?" ozve se hlas a já se odsunu s peřinou kolem těla ke schůdkům.

„Co - co -co tu -tu děláš?" vykoktám zmateně.

„Spím?" pozvedne pobaveně obočí.

„No jo, ale jak to, že zrovna tady v mé posteli?" teď zase vyletí mé obočí vzhůru.

„Protože," mykne rameny.

„Proč protože!" začínám hysterčit, nechápu to, včera mě přece ukládat Louis, tak jak to, že se sem dostal on?

„Pro slepičí kvoč," nevinně se culí.

„Vždyť - vždyť - vždyť," nemůžu ze sebe nic vymáčknout.

„Dělal jsem si z tebe srandu," zasměje se zvonivým smíchem, „v noci se ti něco zdálo, víš?" pohladí mne po tváři, „a já zrovna šel spát jako poslední, tak abys nevzbudila ostatní a abys neměla dále tu noční můru, šel jsem tě utišit a raději tu zůstal s tebou," obejme mě, protože já se nanovo rozvzlykám, jelikož si vzpomenu na můj sen.

Nerada na to myslím. Vždy se mi zdá to nejohavnější, co mi dělali. Matka. Vychovatelky. Většina dětí. Aaron. Zkusil to šestkrát a čtyřikrát mu to vyšlo a pokaždé prošlo. Jak nespravedlivé! Trpěla jsem, volala o pomoc, ale nikdo nikdy nepřišel.

„V pořádku?" starostlivě na mě koukne.

„Jo," fňuknu.

„Fajn. Chceš si o tom promluvit?" nakloní hlavu na stranu.

„Ne," ještě by mě považoval za zrůdu, která je nečistá a pošpiněná.

„Opravdu?" pozvedne mi hlavu tak, že mě oslepí ty zelené smaragdy.

„Opravdu," potvrdím a sklopím hlavu.

„Ok," povzdechne si, „tak pojď na snídani," zářivě se usměje.

Jen kývnu a v pyžamu, které mi pravděpodobně dal v noci Louis, se přitulím k Harrymu, aby mě mohl snést dolů. Přijde mi to jako strašná nevýhoda, že mi postavili pokojíček, kde na postýlku musím lézt po schodech, přidělávám jim tím práci. Už na schodech ucítím úžasnou vůni. Když mě posadí na židli, snažím se nakukovat do kuchyně, abych spatřila to, co tak hezky voní.

„Nečmuchej jak pes," zasměje se Liam, který se přede mnou objeví s červenou zástěrou s bílými puntíky kolem pasu, „už to bude hotové," zajde zpět to dovařit. Vypadá v tom docela vtipně.

„Jídlo!" vřítí se do jídelny Niall.

„Klid bro," poplácá ho po rameni se smíchem Hazz, „taky tu něco musí zbýt pro ostatní," začne chystat talíře pro zbytek.

„Ale," fňukne blonďák, „to je strašně nefér,"  dělá, že brečí, „ubližujete tak mému bříšku a já na následky mohu umřít," chytne se za čelo, „pomalu," padne hraně na kolena, „ale jistě," zavře oči a skácí se na zem.

„Simuluje," šeptne mi do ucha kudrnáč, když spatří můj vyděšený výraz, protože takhle leží už nějakou chvíli. Na to se uchechtnu.

„Něco k smíchu?" ozve se mrtvola ze země.

„Ty," řekneme nastejno se zelenoočkem.

„Já?" nakrčí nechápavě obočí.

„Jo ty," na to Niall jen protočí oči a zvedne se.