.2.

3.5K 101 7
                                    

***
James si hned sedl vedle svého kamaráda a já putovala dál autobusem. Našla jsem prázdná místa a sedla si k oknu. O několik minut později přišla nějaká holka a sedla si ke mně "Ahoj" řekla a znechuceně se na mě podívala. "Ahoj" oplatila jsem ji její pohled. Odfrkla si a vzala si sluchátek do uší.
Aha, v knížkách to je skoro vždy tak že si k vám sedne holka a s kamarádí se s vámi. Ale já to mám přesně naopak.
Vzala jsem si taky sluchátka do uší a poslouchala mé oblíbené skladby.
***
Přijeli jsme k cestě."Takže teď jsem přijede dodávka, každý do ní dá svůj kufr. A potom všichni půjdeme touhle cestou k areálu tábora!" Řekl nám nějaký vedoucí. "Jinak jmenuji se Tom, a jsem tu hlavní vedoucí!" Dodal ještě a usmál se na nás.
Najednou do mě někdo strčil a oba jsme spadli na zem. "Au!" Vykřikl někdo vedle mě. Podívala jsem se na něj a vyděla ty nejkrásnější oči na světě. Byli modrý jako moře a já se do nich zadívala.
Všiml si mě a vpil se do mých očí, pak se postavil. Uhla jsem pohledem. "Co se tu děje?" Vzhlédla jsem k Tomimu, byl to ten hlavní vedoucího. Nic jsem neříkala jen se koukala na zem.
"Ona do mě strčila a začala mi nadávat!" Vykřikl vedle mě hnědovlasý kluk. "To není pravda to on do mě strčil!" Nedala jsem se, a zjistila jsem že to bude jen namachýrovaný blbeček, který si jen zvýšuje svoje ego! "Oba dostanete trest když se nemůžete domluvit!" Podíval se na nás přísným pohledem "Co!?" Vykřikli skoro zborově. "Půjdete oba poslední!" Dodal a odešel aniž by se na jednoho z nás podíval. "Super tak díky!" Podíval se na mě naštvaně. "Vždyť já za nic nemůžu, kdyby ses přiznal, bylo by to v pohodě!" Ani jsem si neuvědomovala že křičím, takže mě museli slyšet všichni okolo. Mě to bylo ale jedno.
***
Šla jsem asi metr vzádu od něho, koukala se do země a jen tak tak jsem zadržovala slzi. Proč já? Vždycky mě se něco takovýho muselo stát. "Hele poslyš..." Spomalil hnědovlasý kluk a podíval se na mě. Nic jsem z jeho obličeje nevyčetla, byl bez emocí. "...Chci, abys věděla že se ti za žádnou cenu nemluvím!" Pak se mi znovu podíval do očí, a udělal úšklebek, takový ďábelský. "Nečekám to od tebe." Řekla jsem v klidu, jako by my to bylo jedno, ale nebylo. Podívala se na mě překvapeně. Koukala jsem se pořád do země a chtěla jsem aby tahle konverzace spěla ke konci. "To je dobře, protože takovýhle věci ode mě čekej častěji!" Zasmál se nenuceně a zrychlil krok.
Zděsilo mě co teď řekl, ještě víc jsem spomalila.
***
Došli jsme k areálu. Už tam na nás čekala dodávka a každý si z ní bral kufr. Vzala jsem si ho a šla ke straně cesty dál od ostatních. Pohledem jsem hledala Jamese. Po chvíli jsem ho našla a viděla jsme jak se usmívá s nějakými dětmi. "To nezačalo zrovna dobře." Řekla jsem si sama pro sebe.
"Takže teď vám rozdělíme každýmu chatky, tak poslouchejte pořádně!" Zadíval se na nás všechny Tom. "Chatku číslo 1. má Bob Bili, Lukas Chant a Luke Dillon..." A takhle to pokračovalo dokud jsem neslyšela své jméno. " Chatku číslo 21. má Rose Kalla a Deirdre Bellon, jste v chatce jen dvě snad vám to nevadí." Řekl a pokračoval.
Já jsem se vypravila k chatce číslo 21. a když jsem jí našla tak jsem šla dovnitř. "Ahoj!" Zvolala na mě holka u skříně, byla to blondýna z čokoládovými okami. "Ahoj, já jsem Deirdre a ty..." Zamyslela jsem se protože jsem si nemohla vzpomenout na jméno. " Já jsem Rose těší mě." Usmála se na mě a podala mi ruku. Úsměv jsem jí oplatila a rukou jsme si potřásli. "Takže nejspíš budeme jen dvě, není to super?" Zasmála se a já s ní. "Asi jo." Usmála jsem se. Konečně první kamarádka! Pak jsem přešla k druhé skříní a začala si vybalovat, a seznamovala se s Rose.

Ahoj, chtěli by jste ještě dnes kapitolu? Napište do komentářů <3 . Jinak jak se vám ten příběh zatím líbí? Já si to psaní moc užívám :) Tak zatím! <3

&gt;Deirdre&lt;Kde žijí příběhy. Začni objevovat