>Deirdre<

.19.

Nemůžu uvěřit že jsme na táboře teprve šest dnů... Otevřeli se dveře a v nich se objevila sestřička.

"Dobré ráno." Vyjela s vozíkem k mé posteli a tácek se snídaní mi dala na stolek. "Přeji dobrou chuť!" Usmála se a hodlala odejít.

"Počkejte! Mám otázku." Sedla jsem si na lehátku. "Ano?" Podívala se na mě jak kdybych byla ještě dítě. "Proč tu vlastně ležím? Jen jsem omdlela.." Zajímalo mě proč tu vlastně jsem a doufala jsem že mi to řekne.

"No blbě jste dopadla na zem a máme vás tu na pozorování. Pro jistotu." Usmála se a odešla.

Snažila jsem se vstřebat informace od ní a poskládat tu skládačku, která se tvořila v mé hlavě...

***

Byla jsem ještě dlouho sama, než přišli kluci. "Ahoj, jak ses vyspala?" Usmál se Luke a James s ním. "Co se tak smějete?" Nadzvedla jsem pobaveně obočí.

"No řekněme, že jsme tu v noci byli a ty jsi spala jak dudek." Řekl Luke a James to nevydržel a začal se chichotat.

"Ha ha, moc vtipný." Nevydržela jsem udělat falešný, uražený úšklebek.

Ještě si se mnou chvíli povídali. Někdo zaťukal na dveře. "Dále!" Usadila jsem se pohodlně a čekala kdo přijde. Luke byl celkem napjatý, zatímco James byl klidný.

"Dobrý den slečno Bellon." Začal doktor v bílém obleku, mezitím se přemístil před třemi páry očí.

"Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu slečno. Předpokládám že budete chtít první slyšet tu dobrou." Přikývla jsem hlavou a chytla jsem nevědomky Luka za ruku.

Luke mi ruku pevně stiskl a poslouchal stejně napjatě jako já. James byl také už napjatý.

"No, ještě dnes můžete jet domů, nejdříve po obědě, ale..." Pohlédl na zem a pak zpátky k nám. "Ale vaše kamarádka... No musí tu zůstat ještě pár dní. Už tu byli rodiče, takže se nemusíte starat." Čekal na naší reakci. Lukova dlaň povolila tu mou (nejspíš úlevou) a připravoval se něco říct, já však byla rychlejší.

"A jak jí je?" Musela jsem to vědět. "Je to komplikovanější než jsme si mysleli, ale bude určitě žít." Poslední slovo zdůraznil.

"A víte jak to..." Luke byl také zvědaví. "Nevíme nic, než že má problém z tlakem a dostala "infarkt", kdyby jste jí nepomohla... Mohla umřít!" Kývl hlavou a zvedl jeden koutek úst.

"Děkujeme." Usmál se na něj Luke když spatřil můj pohled bez emocí. Aspoň myslím že byl bez emocí...

"Jamesi nechceš se jít podívat na ten dětský koutek?" Usmál se na něj Luke. "Jasně, už mě to tady docela stejně nudí." Vyšel James ze dveří a přitom si pobrukoval.

"Jsi v pohodě Deirdre?" Obrátil se na mě Luke s vážnou tváří. Stále držel mou ruku v té své. "Já...já.." Začala jsem brečet.

Luke mě obejmul. "Bude v pořádku to je hlavní!" Šeptal mi do vlasů. Cítila jsem se v jeho náručí v bezpečí. Je to zvlášťní.

"Ona mohla umřít..." Řekla jsem svou myšlenku nahlas. "Hej!" Luke mi chytil obličej do dlaní a vpíjel se do mých očí.

"Bude v pohodě!" Snažil se mě uklidnit. Přikývla jsem a snažila se o úsměv.

"Výborně.." Usmál se Luke a setřel mi potůček slz na tváři. Sklonil se ke mě blíž... "Luku?" Šeptla jsem jeho jméno.

"Ano?" Vyslovil kousek ode mě. "Kde jsi?" Chytla jsem ho pevně za ruku.

"Tady." Netrvalo dlouho a přitiskl své rty na ty mé... Bylo to nádherné. Jeho rty byli jemné. Pohyb jeho rtu tancoval s tím mým.

Když se odtáhl, dlouho mi plaval v očích...