>Deirdre<

.24.

Co to s ním je? A co je se mnou? Jsem zmatená...

Sedím v pokoji a uklízím oblečení. Proč musím vedle něj sedět? To bude něco až budou práce ve dvojicích.

Někdo zaklepal na dveře. Zvedla jsem se a otevřela je. "Co je?" James stál se sešitem před dveřmi.

"Pomůžeš mi s úkolem?" James mi ukázal sešit.

"Vy jste dostali hned první den úkol?" Zvedla jsem obočí. Vážně tu jejich učitelku někdy nechápu...

"Jo, je prostě blbá..." Začal mlít a já ho zastavila tím že jsem ho zatáhla do pokoje. "Tak ukaž." Vydechla jsem a podívala se na cvičení. "Koukej..."

Oběd mi moc nechutnal. Měli jsme hrášek s párkem. Hrášek ale moc v lásce nemám...

"Tak co škola?" Prolomil ticho táta. A podíval se na Jamese.

"Celkem fajn, už jsme dostali úkol." Pokroutil hlavou James a podíval se na mámu. Ta jako vždy kývla hlavou.

"A ty Deirdre?" Podíval se tentokrát na mě. "No, máme nového spolužáka a jinak normálka." Usmála jsem se a vzala jsem si sousto párku do pusy.

"A jak se jmenuje?" Vyzvídala mamka. Ona musí vždy vědět všechno...

"Ehm... Luke." Podívala jsem se na Jamese, který se málem udusil jídlem. "Co co?" Zarazil se.

"Co se děje, vy ho znáte?" Podíval se na nás oba táta podezřívavím pohledem.

"Z tábora." Vylezl že židle James a šel odnést nádobí. Já jsem se rozhodla pro to samé.

"Tak povídej!" Založil si ruce na prsou James. Byli jsme v mém pokoji a James chtěl vědět proč je tu Luke.

"No prostě se sem přistěhoval. Já věděla že se stěhuje, ale nevěděla jsem kam..." Sedla jsem si na postel a zavřela jsem oči.

Naděje že usnu a James odejde se zničila, když James sebou plácl na postel. "Běž prosím do svýho pokoje.." Zabručela jsem.

"Jdu!" Naštvaně odešel a schválně zadupal. Bože!

***

Zase nemůžu usnout. To mám žádat o povolení abych usnula?

Slyšela jsem kroky na chodbě. Vstala jsem a šla ke dveřím. Zaslechla jsem hlasy.

"Pšššt! Nebo zbudíš děti." Poznala jsem mamku, která se zasmála. No já už vzhůru jsem.

Super... Bůch ví, co budou ti dva vyvádět? Už mluvím jak nějakej kněz. Potichu jsem se zasmála a lehla si zpátky do postele.

Konečně se mi klíží oči a já usínám...

***
Co? Kde to jsem tentokrát? V nějaké místnosti. Vypadá to jako třída u nás ve škole, ale je to jiný. Ze zádu mě chytli ruce... Luke. "Promiň." Zašeptal mi u ucha a otočil si mě čelem k sobě.
"To je dobrý." Usmála jsem se a obmotala jsem ruce kolem jeho krku.
"Proč se mi o tobě pořád zdá?" Pohladil mě po tváři. "Co?!" Vždyť se zdá mě o něm...
***
Sakra! To už není normální že se mi oněm pořád zdá...

Začala jsem vzlykat. Naštěstí mě vzbudil budík, z toho snu. Vypla jsem ho šla jsem do koupelny.

Vypadala jsem nevyspale. Měla jsem kruhy pod očima a vláčela jsem se, jak kdyby mě vzbudili po dvou hodinách spánku.

Ke snídani jsem si dala párek ze včerejší večeře, s kečupem a rohlíkem. "Ahoj." Pozdravila jsem mamku. "Zlato, prosimtě, běž vzbudit bráchu a pak ho příprav ju?"

"Jako vždy." Kývla jsem a vyšla schody na horu, jde se budit James.

"Vstávat a cvičit!" Vzala jsem mu peřinu a dabovala jsem králíky z klobouku. "Lenochu! Vstávat a cvičit!" Roztáhla jsem závěsi.

"Joo!" Hodil po mě polštář, já se mu ale vyhla. "Dělej nebo zaspíš!" Vyšla jsem ze dveří, rovnou do mého pokoje.

Dneska jsem vstala celkem rychle. Doběhla jsem ke skříni. "Něco si vybrat musím." To je trápení s tím oblečením...