>Deirdre<

.13.

Ráno mi Rose vyprávěla co se stalo z Willem a že jsou spolu. Když mi to vyprávěla pořád se usmívala od ucha k uchu. "Gratuluji a hlavně vypusť Roru." Mrkla jsem na ní a usmála se.

***

Na snídani jsem se v jídle spíše nípala než abych to jedla. Myslela jsem na něho.... Černá maska... "Sluší ti to princezno!" Vzpomněla jsem si na tak krásná slova, která vyšla z jeho úst. A co Luke? Nebyl to on?

"Nad čím přemýšlíš?" Vytrhla mě z přemýšlení Ema a z Rose se na mě podívali tím facem co říká: Co se zase děje? Podívala jsem se na ně a usmála se. "Znáte mě ne? Prostě přemýšlím co budeme dnes dělat." A dala jsem si po dokončení mého vysvětlení sousto palačinky.

"Dobře, jinak kdyby se něco dělo víš že tu jsme pro tebe." Usmála se na mě Rose a Ema pokývla hlavou na souhlas.

"Takže dečka, dnes, po snídani bude jedna skupinová hra..." Začal Tom a vyšel na "pódium" a přitom se na nás zadíval ".. Vezměte si plavky, protože v té hře se trochu namočíte" ušklíbl se.

"No a odpoledne pojedeme do města, před tím se rozdělíme do dvou skupin. První skupina pojede v jednu hodinu a druhá skupina pojede v pět." Usmál se na nás a odešel. Zastavil se ještě u mě. "Doktor tě chce vidět, kvůli tvé noze." Usmál se na mě Tom a já kývla. Super....

***

Šla jsem směrem k ordinaci a přitom si dumlala melodii písničky. "Ahoj Deirdre." Zaslechla jsem za sebou. Stál tam Luke a ušklíbl se.

"Ahoj." Usmála jsem se. Celkem jsem znervózněla. A šla jsem dál. Došla jsem k doktorovi a zaklepala jsem. "Dále!" Ozvalo se a já vešla. "Ahoj Deirdre." Usmál se a ukázal rukou na lehátko. "Dobrý den." Usmála jsem se nuceně a sedla si na lehátko. Doktor se mi podíval na nohu. "Obvaz už mít nemusíš. Ale přijde mi zvláštní že je to od větve..." Zamýšleně hleděl na moje skoro zahojené škrábance.

Nezmohla jsem se ani na jedno slovo, jen jsem si ho prohlížela. "Dobře můžeš jít." Pokynul hlavou a vyzval mě k odchodu.

Po odchodu z ordinace jsem se vydala do chatky. Nikdo tam nebyl a do začátku hry zbývalo třicet minut. Tak jsem se rozhodla že si půjdu číst. Tuhle část knížky jsem měla nejradši:

12.kapitola

Miluju ho? Asi ano... Podívala jsem se na něho a měla chuť mu říct co k němu cítím... Ale nemůžu... Už je zadaný. Chtělo se mi najednou brečet. "Miluju tě Kate!" Objal mě a já zůstala stát jak přibitá k zemi. On mě vážně miluje? Odhodlala jsem se a vyřkla slova, které mi prolétávali v hlavě. "Já tebe taky a už dlouho Michaeli!" Odtáhla jsem se od něj. Přiblížil se ke mně s tím jeho krásným úsměvem a přerušil tu hranici mezi našemi rty. Chyběl mi!.....
•

Rose otevřela dveře a tím mě vyrušila ze čtení. "Byla jsem z Willem promiň." Uchechtla se a posadila se vedle mě na postel. "A co noha?" Zeptala se mě než jsem stihla něco říct. "Dobrý." Usmála jsem se. "Doufám že budeme spolu ve skupině i z Jamesem." Nad tím jsem se zamyslela. Ještě jsem neviděla bráchu... Snad ho uvidím na hřišti. "Snad jo. Tak vyrazíme? Ještě musíme vyzvednout holky." Podívala se na mě tím jejím tázavím pohledem.

Ani se nedivím že je Will do ní zamilovanej. Rose je prostě hezká holka, která se chová hlavně podle sebe. Podle mě se k sobě i hodí... Nad tou myšlenkou jsem se zasmála. Rose ještě víc přitvrdila její pohled a přitom se usmála. "Jo, půjdem." Zasmála jsem se a zvedala se k odchodu.

Ještě před tím jsme se obě převlékli do plavek a vyšli ze dveří za holkama. Přitom jsme probírali včerejší večer.