>Deirdre<

.9.

Šli jsme s Rose, Emou a pár holkama, které jsem trochu znala, ale nepamatovala jsem si jména na hřiště. No celá já. "Rozdělte se do týmu, máme pro vás připravený jména. Váš vedoucí týmu bude tahat s klobouku lísteček se jménem. No a jaký jméno vytáhne, tak se tak budete jmenovat!" Vysvětlil nám Tom a nějaký kluk, asi 20 letý chodil od týmu k týmu a všichni vedoucí losovali.

"Takže jmenujeme se Bílí andělé!" Vykřikla na nás naše vedoucí, jinak jmenuje se Lisa a je jí 19 let. Někteří z našeho týmu byli nadšení a někteří naštvání. No a někomu to bylo jedno, jako třeba mě. Hledala jsem Luka pohledem, ale nikde nebyl. Nikde...

Pak jsem ho viděla jak rychlím krokem jde k našemu týmu. "Ahoj Liso, promiň že jdu pozdě, ale znáš mě" koukl se na ní a ani se neusmál. Pak prošel okolo mě, s pohledem upřený na mě. Jeho tvář byla stále bez emocí. Co se mu stalo? "Bohužel." Protočila Lisa očima a s někým si povídal. Will šel k Lukovy a bavil se s ním, po chvíli šel Will za malíma dětma a povídal si s nima.
***
"Takže budeme hrát první hru..." Zakřičel Tom, aby ho všichni poslouchali. "Bude to schovka, hrát budou dva týmy proti sobě. Pravidla vám vysvětlí vaši vedoucí!" Dokončil svůj proslov a šel pryč. "Takže budete hrát proti Býkům. Vyberete si jednoho, který bude hledat jejich tým a oni na opak. Doporučuji, abyste nechodili po skupinkách, aby vás hned všechny nenašli. Úkol je aby u nás ten jeden člověk a u nich jeden vybraný do určeného času najít všechny lidi s týmu. Chápete?" Zvedla obočí Lisa a všechny nás projížděla pohledem. "Ano" vykřikli jsme.
***
Utíkala jsem když Tom zakřičel "Start!" Náš tým se měl rozutéct a schovat a jeden s týmu Býků nás měl všechny najít do půl hodiny. Všichni byli pryč a já utíkala jednou pěšinou taky pryč. Měli jsme na to se schovat 30 sekund. Zahlédla jsem dutý strom a škvíru, neváhala jsem a skočila dovnitř. Pak jsem toho, ale hned litovala.

Vrazila jsem jsem do Luka celým svým tělem. "Ehm... Promiň půjdu někam jinam." Řekla jsem a hodlala vylézt, ale on mě chytil a za ruku. "Nestihla by ses schovat, asi za 5 sekund jde Ondra hledat. Tak tady zůstaň." Pustil mi ruku a pohodlně se usadil u kůry, stěny nebo co to je. "Dobře" šeptala jsem a všimla si že ze mě nespouštěl oči. Usadila jsem se na proti jemu a dívala se na svůj náramek.

"Promiň za tu jídelnu, co jsem ti tam řekla." Hlesla jsem. On jen překvapeně zavrtěl hlavou. "Ty? Spíš já bych se měl omluvit, já to fakt neudělal schválně. Ale takovýmhle nehodám se prostě směju." Spustil pohled na zem a viděla jsem mu v tváři že to myslí vážně. Nevím jestli mu mám věřit... "Will říkal že jsi takový vždy nebil, a že neví co tě tak změnilo." Podívala jsem se mu do očí a on mě. "Byla to moje těžká doba z mého života..." Začal a zvážněl, já jen upřeně poslouchala.

Další kapitola :). Chtěli by jste další dnes a nebo zítra? Doufám že se vám ten příběh líbí ❤. Tak ahoj u další kapitoly. :)