>Deirdre<

.21.

"Ahoj mami!" Rozeběhla jsem se k ní a začala jsem jí brečet na rameno. "Zlato je mi líto co se stalo tvé kamarádce, volali mi." Pohladila mě po hlavě a já cítila bezpečí. Jako když mě Luke objímal...

Ještě jsem se po něm ohlédla. Nikde nebyl, nikde... "Jamesi!" Vzala mého bráchu do náruče. Mamka mi fakt chyběla.

"Ahoj tati." Objala jsem ho. "Ahoj Deirdre." Usmál se. Táta byl víc optimista, za to máma histerka.

Jeli jsme autem domů a já se těšila na svůj pokoj.

Konečně doma. Mamka nám udělala pizzu a rozhodla, že se budeme dívat na filmy.

Hned jsem běžela k počítači a hledala jsem Rose na Facebooku. Když jsem jí konečně našla poslala jsem ji žádost.

Je jasný že teď a možná ještě nebude aktivní. Ale tak, počkám si... Něco mě ale zarazilo.

Řekli jsme si s Lukem že si budeme psát, ale on mi nedal Facebook a já jemu taky ne. Sakra!

"Deirdre!" Volala na mě že zdola mamka. "Už jdu!" Naše domluva přes celý barák začíná.

"Hned!" Křikla rázněji a já věděla že to myslí vážně. Pak by jinak začla počítat do tří, ale toho jí ušetřím.

***

Chtěla jsem být spíš sama v pokoji tak jsem se mamce omluvila že mi je špatně. Naštěstí mi to uvěřila a já si tak mohla jít do pokoje.

"Crrr crrr!" Mobil! Rychle jsem ho vzala. Mia. "Ahoj." Začala jsem naší konverzaci.

"Konečně si to zvedla. Co na tom táboře děláš?" Smála se do telefonu.

"Už jsem doma." Čekala jsem otázky. Samozřejmě.

"Aha, proč?"

"Řeknu ti ve škole."

"Ale ta je až za tři týdny." Kňučela.

"Tak můžeš přijít." Zasmála jsem se.

"Fajn, tak zítra. Měj se."

Típla to než jsem stačila něco říct. Dobře, tak zítra... Znova to vysvětlovat. Ach jo...

***

"Deirdre stávej!" Volal na mě James. Někdy si fakt myslím že bych ho měla použít místo budíku.

"Tichoo!" Dala jsem si polštář na hlavu. "Vstáaaavej!" Nedal se James. Hodila jsem polštář na dveře a bylo ticho. No vida jak to jde.

"Tak povídej už!" Žadonila Mia. Je to moje kamarádka, moc jich nemám, takže se bavím spíš jen sní. "No prostě..."

Převyprávěla jsme to co mamce, ale vynechala jsem Luka. "A co kluci?" Věděla, že mě tahle otázka zaskočí. To jí nedaruju.

"Nic." Řekla jsem schválně znuděně, abych ji naštvala. A naštvala. Yes!

"Jasně." Urazila se. "A co ty a Kody?" Je její přítel, Kody a já ho nenávidím. Proč? Protože mě pořád osahává a je úchylnej. Škoda že to Mia nevidí...

"No, pozval mě do kina a bylo to super.." Zasnila se a já věděla že je šťastná. Ale proč s ním?

"No a pak jsem přišla o pane-"

"Co?!" Nemůžu uvěřit že se s tím kreténem vyspala. "Nech toho, jednou taky o to přijdeš." Mrkla na mě.

"No, ale ne v šestnácti." Plácla jsem se do čela. "Miluješ ho?" Zeptala jsem se jí s vážnou tváří.

"Jasně, jinak bych s ním... Ehm.. chápeš." Zakřenila se. No nevím, moc přesvědčivě to neřekla...

"Já už půjdu, máma chce na nákupy." Usmála se na mě a vstala. "Doprovodím tě." Zvedla jsem se s ní.

Ležela jsem jen tak v posteli a přemýšlela nad tím, co se vlastně stalo všechno na táboře...

Luke, medvěd, Rose, nehoda, první polibek...

•
Sklonil se ke mě blíž... "Luku?" Šeptla jsem jeho jméno.
"Ano?" Vyslovil kousek ode mě. "Kde jsi?" Chytla jsem ho pevně za ruku.
"Tady." Netrvalo dlouho a přitiskl své rty na ty mé... Bylo to nádherné. Jeho rty byli jemné. Pohyb jeho rtu tancoval s tím mým.
•

Všechny vzpomínky se mi odehrávají v hlavě. Fakt to bolí...