>Deirdre<

.18.

Autobus zastavil a všichni se hrnuli ven. Rozhlížela jsem se, abych našla svůj kufr.

"Sakra!" Uslyšela jsem Toma jak si povídá s vedoucím. Myslím že se jmenuje Larry. "Dečka!" Otočil se Tom na nás a žádal o klid.

"Takže, vedoucí vás přepočítají a potom se rozejdete do chatek. Pak jako vždy půjdete na večeři." Ukázal na Larryho a šel s papírama pryč od nás.

Konečně jsem se přes ten dav lidí a poté po počítání dostala k chatce. Něco se asi muselo stát, protože Tom, náš hlavní vedoucí se takhle nechová, akor před dětma.

"Ahoj, Rose!" Otevřela jsem dveře. Rose ležela na posteli bez hnutí. Že by spala? Musím jí zbudit. Za chvíli je stejně večeře.

"Rose!" Sedla jsem si na postel vedle ní. Nic. "Rose.." pohladila jsem ji po paži. Měla ji úplně ledovou. Nedýchala!!

"Pomoooc!" Volala jsem s chatky a snažila jsem dýchat. Do chatky vstoupil nějaký vědoucí a začal se mě na něco ptát...

Zatemnělo se mi najednou před očima a já se svalila na zem vedle postele..

•
Nejhorší je, když stojíte ve tmě před zrcadlem, ze kterého vyzařuje jediné světlo. Jen tak jsem tam stála a prohlížela jsem se. Co se děje? Kde to jsem? "Haló!" Cítila jsem samotu. Začala jsem brečet...
•

Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se okolo sebe. Byl to jen sen.. Oddychla jsem si. Ucítil jsem něčí ruku na té mé.

Prudce jsem se otočila na dotyčného, když mě zrovna začalo drnčet v hlavě.
"Ššš..." Uviděla jsem... Luka?! Co ten tady dělá..

"Co se stalo?" Nezmohla jsem se na jinou otázku, než na tuhle. "Rose je v nemocnici stabilizovaná a ty jsi taky v nemocnici." Pohladil mě na hřbetu ruky palcem a lechce se usmál.

Byli jsme v nějaké místnosti a já ležela na lůžku. Cítila jsem pach nemocnice, takže to sedělo. "Je Rose v pořádku?" Začali se mi drát do očí slzy... Začala jsem si uvědomovat co se to stalo?

"No, prý měla nějakou zástavu srdce..." Dala jsem si ruce na obličej a začala jsem brečet. Jak se tak "v pohodě den" může proměnit na noční můru?!

"Rose!" Zaslechla jsem u dveří dětský hlásek. "Jamesi!" Usmála jsem se na něj. Skončil v mé náruči.

"A co ty tady děláš?" Podívala jsem se zpátky na Luka. "No James mohl jet z tebou do nemocnice... Já a Will jsme chtěli taky. James se za mě přimluvil..." Uchechtl se. "No, ale Will už nemohl.." Zklesli mu koutky úst zase zpátky.

"Aha.." Vážně chtěl Luke jet taky. Se mnou? "Dojdu pro něco k pití, kdo chce?" Změnil téma Luke a usmál se na nás.

"Já!" Zvedl ruku James. Oba dva se poté otočili na mě.

"Já teda taky." Usmála jsem se po dlouhé době. "Výborně Deirdre! Musíš být optimistická!" Ukázal na mě Luke a vyšel z pokoje pryč.

Z Jamesem jsme si povídali o situaci. Prý volali rodičům a ti se rozhodli že přijedou domů z dovolené. Měli určitě strach.

***

Být optimistická... Musím zůstat pozitivní... Luke z Jamesem šli do krámu z nemocnice, koupit něco k jídlu a taky se provětrat. Já však nemohla...

"Dobrý večer." Usmála se na mě sestřička ve dveřích. "Jak se cítíte?" Pokusila se semnou bavit, ale já neměla zájem. Přistoupila k posteli a sedla si na židli.

"Vaše kamarádka je v pořádku." Usmála se na mě a to mě donutilo se na ní otočit. " Děkuji za nějaké informace." Oplatila jsem jí úsměv.

Sestřička jen kývla a s úsměvem mi podala vodu a prášek. "Tady máte. Je to na bolest hlavy." Mrkla na mě.

Vzala jsem si ho a zapila ho vodou. Podala jsem jí sklenici zpátky a podívala se z okna. "Tak teď odpočívejte, potřebujete nabrat zase sílu." Ještě se usmála a odešla z místnosti.

Je pravda že se cítím slabě, ale spát se mi nechce... Asi po pěti minutách se mi začali klížit oči nudou. Pak jsem usnula...