God's Wife/CZ/Avengers FF [2]✔

(6)

Jednou, před spoustou let, mi máma říkala, že pravého nepřítele poznáš podle jeho hlasu. Pokaždé, když promluví, ti z něj přeběhne mráz po zádech nebo pocítíš strach. V mém případě mi po zádech mráz běhal a k tomu jsem byla vyklepaná jako kůň před porážkou.

Pořád jsem setrvávala na stejném místě uprostřed namrzlé pláže. Už jsem ale začínala rozeznávat postavu, která se ke mně blížila. Nad zamrzlou vodní hladinou poletovaly cáry mlhy, které mi výhled znemožňovaly, ale záhy se mlha rozestoupila a odhalila ženu s průsvitnou pokožkou a dlouhými vlasy barvy vybledlého zimního slunce. Rty měla tmavě modré, nějak jsem nedokázala odhadnout, zda je to jejich přírodní barva, nebo jen hodně bizarní rtěnka. Ženiny výrazné křišťálové oči si mě měřily pohledem, který jasně říkal, proč sem přišla. A já ji poznala. Byla to osoba z mého snu.

„Jsi docela podobná Tonymu," poznamenala s líným a chladným úsměvem. „Ale... matku taky nezapřeš."

„Odkud ji znáte?" Nedokázala jsem skrýt své zděšení. Ruce se mi třásly, zčásti proto, že jsem měla strach, a zčásti kvůli tomu, že jsem zoufale toužila něco udělat.

Žena ignorovala mou otázku, místo toho mě začala obcházet. Jakmile se přiblížila, mráz jako by mi zalezl až pod kůži. Matně jsem si vzpomněla na Snow Beara. Byl hrozivý, to ano, ale nikdy... takovým způsobem. Proč většina lidí, co se mě snaží zabít, musí mít něco společného se zimou?

„Snow Bear byl hloupý," připomněla jsem sama sobě polohlasem, avšak jí to neuniklo.

„Slyšela jsem dobře? Mluvila jsi o mém výtvoru Snow Bearovi?"

Pusa se mi samým překvapením otevřela. „Ten... on byl tvůj... já myslela, že to byl mutant? Jak...?"

Žena se zasmála. „Ty hloupoučká , já jsem z něj mutanta udělala. Zařídila jsem, aby měl své schopnosti. A pak jsem ho poslala na Zem. Jen tak. Byla to jen zábava, chtěla jsem vidět, jak na to vy lidi zareagujete. Ale on si svých schopností přestal vážit. Začal hledat protilék. Tehdy jsem ještě ani netušila, jak mocný ten protilék je. Ale Loki se o něm dozvěděl dřív. A pak ses do toho připletla ty..."

„Chceš můj život, je to tak?" Vyzývavě jsem vystrčila bradu. Přestože mi stále naháněla strach, byla jsem odhodlaná chránit si vlastní kůži. „Ale nemůžeš si ho jen tak vzít. Ty nevíš, co dokážu."

Zasmála se a z nebe se začal sypat sníh. „Já jsem bohyně, Verity. Já si můžu vzít co chci. A klidně tě Lokimu seberu."

Řekla právě bohyně? No jistě, nemůže to být nikdo jiný. Je to jasné. Přede mnou stojí...

„Skadi," vydechla jsem.

Opět se zasmála, podivným zvonivým způsobem. „Koukám, že Loki ti už o mně říkal. Tím lépe. Alespoň budeš vědět, co tě čeká."

Vykročila směrem ke mně, takže se přiblížila natolik, že mi to začalo být nepříjemné. Instinktivně jsem ucouvla a málem opět uklouzla. Vtom však chladem protkaný vzduch proťal hlas Lokiho.

„OKAMŽITĚ JI NECH NA POKOJI, NEBO PŘÍSAHÁM, ŽE TĚ ZABIJU, SKADI!!!"

Málem jsem přišla o sluch. Opravdu. Nikdy v životě jsem Lokiho ještě neslyšela tak křičet. Samotnou mě to až skoro vyděsilo. Zároveň jsem si však oddechla, že mě nenechal napospas Skadi. Pak jsem si však uvědomila, že musel zjistit, že jsem zmizela.

„Loki," ušklíbla se Skadi. „Jak milé překvapení."

Hned jsem poznala, že mezi nimi rozhodně nepanuje něco, co by se dalo nazvat přátelstvím. Ve Skadiiných křišťálových očích to bylo zřetelně vidět. Nenávist a pohrdání. 

„Škoda, že to samé nemohu říct i já." Navzdory tomu, že Loki ve většině konfliktů působil sebevědomě a klidně, nyní na to rozhodně nevypadal. Černé obočí měl stažené hluboko do čela a jeho oči se změnily do úzkých štěrbinek. Povšimla jsem si také, že má nyní na sobě svůj asgardský háv. Patrně sem docestoval dost narychlo.

Náhle Skadi udělala prudký pohyb rukou. Loki mě na poslední chvíli odstrčil stranou. Dopadla jsem na tvrdý led a svezla se ještě další dva metry dál. Od Skadiiny dlaně vyjela velká ledová masa, která se nyní hrnula přímo na Lokiho. Skutečně jsem si připadala, jako by přede mnou stála jakási ženská verze Snow Beara.

Loki obratně uskočil na stranu, ale led mu přesto zmrazil kus hávu. Loki zaklel a prudce za látku trhl, až všechna asgardská vlákna povolila a bůh byl opět na svobodě.

„To bylo nefér," prohodil směrem ke Skadi, ale k její nelibosti se rozesmál.

Natáhl ruku a vzápětí už v ní držel své žezlo, které vydávalo slabou modrou záři. Skadi na chvíli ztvrdla tvář do kamenného výrazu. Poté se však vzpamatovala. V její pravé dlani se náhle z ledu a sněhu zhmotnil dlouhý bič.

Chvíli kolem sebe procházeli v širokém kruhu. Oba vypadali připraveni k útoku, ale ani jednomu se patrně nechtělo vyrazit.

Nakonec to první nevydržela Skadi. Napřáhla se a prudce máchla bičem. Jeho konec se omotal kolem Lokiho žezla, ale bůh byl již připravený. Udělal prudký krok dozadu, trhl žezlem a vyvedl tak Skadi z rovnováhy. Bohyně klopýtla, ale bič nepustila. Místo toho napřáhla levou ruku, ze které vystřelily malé ledové bodliny. Loki si snažil krýt obličej, ale jedna se stejně dostala až k jeho obličeji. Loki se chytil za ránu.

Zalapala jsem po dechu, přestože mi vlastně nezáleželo na tom, kdo vyhraje. Nebo tedy ano - pokud by vyhrála Skadi, byla bych mrtvá. Pokud by vyhrál Loki, do konce života bych byla jeho ženou... Možná to vyšlo nastejno.

Když si Loki stáhl ruku z tváře, nic na ní neměl. Rty měl přesto roztažené do širokého úšklebku. „Tvůj led mi nic neudělá, Skadi. Jsem Laufeyson."

Skadi nevypadala, že by ji to nějak zajímalo. Začala prudce práskat bičem, až Loki sotva stačil uhýbat. Když se zdálo, že se konečně odhodlal zaútočit, Skadiin bič mu nyní doopravdy žezlo vyrval z rukou. Ledová žena se hlasitě zasmála. Loki vypadal, že je zahnaný do kouta. Začal před ní ustupovat, ale neměl kam utéct. Za zády měl velký ledovec, který tam před chvílí vytvořila jeho protivnice.

Skadi odhodila bič a místo toho vytáhla nůž. Jeho ostří se zalesklo, až jsem musela uhnout očima.

Ten nůž... přesně ten měla Skadi i v mém snu.

Opět se mi vybavil. Bylo to v lese, ale Skadi tehdy zabila mě. Nyní si však očividně vyhlédla jinou oběť.

Nevím, co se to se mnou v následující chvíli stalo, ale dlaně mě začaly pálit. Rozzářily se mi jasným zlatým světlem. Led kolem mě začal rychle tát, až jsem se musela vznést do vzduchu, abych neskončila ve vodě.

Skadi se zarazila, s nožem stále v napřažené ruce. Zamračila se, ale to už jsem prudce vyletěla proti ní. Srazila jsem ji k zemi a rukama jí vyrvala nůž. Zahodila jsem jej daleko, až se ozvalo žbluňknutí, jak dopadl do míst, kde byl led už rozpuštěný.

Skadi zavrčela a prudce mě odstrčila stranou. Cítila jsem, že je v mé přítomnosti slabší, přesto pořád silná.

Rychle jsem se začala zvedat na nohy, ale Skadi už byla pryč. Zanechala za sebou jen led a mlhu.

Pomalu jsem se obrátila na Lokiho, který byl až podivně zticha. Opíral se zády o jednu ledovou kru a tvář měl zkřivenou bolestí. Chvíli mi trvalo, než jsem si všimla rampouchu, který mu trčel z boku.