God's Wife/CZ/Avengers FF [2]✔

(19)

„Skadi?"

Stoupla jsem si a zlostně se na bohyni zamračila. Viděla jsem Lokiho, jak leží na zemi, tvář samý škrábanec.

„Někdo se nám tu probral," podotkla zlomyslně a rozpřáhla náruč, jako by se mě snažila obejmout. Já však věděla, že se chystá udělat něco naprosto jiného. Vyslala na mě spršku svých šípů, přesně jak to měla ve zvyku. Rychle jsem se schovala za rozbořenou tribunu a snažila se probudit své schopnosti, které tak dlouho spaly.

„Tak se ukaž, ty zbabělče!" zařvala Skadi a začala rozkopávat okolní kameny. „Ať to s tebou můžu skoncovat!"

Stiskla jsem hvězdu a vzpomněla si na veškeré chvíle, kdy jsme byli s Jeremym spolu. Když jsem ho tehdy viděla v té vězeňské cele, netušila jsem, že v nitru je to úplně jiný člověk. Že je to hrdina.

To štěstí, které ony vzpomínky uchovávaly, mě do jisté míry nakoply. Postavila jsem se na nohy a snažila se nezamotat do sukně svatebních šatů. Pohlédla jsem do Skadiných ledových očí a pak jsem řekla pouze jediné: „Zaplatíš."

Ucítila jsem, jak z mých dlaní vystřelil ke Skadi obrovský nával tepla a světla, jako bych na ni poslala gigantický sluneční paprsek. Bohyně mě napodobila a pokusila se bránit svými ledovými schopnostmi. Ty byly ale chladné, bez emocí. Skadi nikdy nemilovala. Ani nemohla. Její srdce bylo ledové.

Samým soustředěním jsem si málem nevšimla obličeje, který jsem spatřila v mém paprsku. Nejprve jsem si myslela, že mám halucinace, ale poté mi došlo, že ten obličej tam doopravdy je. Patřil mladé ženě, která vypadala velice podobně jako já. Než jsem však stačila spatřit více, promluvila.

„Vedeš si dobře, Verity," podotkla. Měla zvonivý hlas, který zněl velmi sebejistě.

„Kdo jsi?" procedila jsem mezi zuby a snažila se udržet svůj paprsek světla.

Dívka se zasmála. „To tě nemusí nyní trápit, ale vím jistě, že pokud Skadi porazíš, budu venku. Pak se můžeš teprve těšit."

Její obličej se náhle rozplynul. Dlaně se mi zahřály natolik, že můj paprsek náhle explodoval a já odletěla dva metry zpátky. A jak se zdálo, Skadi byla prostě pryč. Zničila jsem ji.

Vyčerpaně jsem klesla na kolena a sledovala mlhu, která zbyla po Skadi. Kroutila se nad sutinami jako krajka a když se vypařila, odhalila jakousi postavu. Nebyla to Skadi, to jsem poznala hned. Tohle byla dívka přibližně mého věku v poněkud zastaralém oblečení. Tmavé vlasy jí vlály kolem hlavy jako svatozář.

„Kdo jsi?" špitla jsem.

„Docela mě překvapuje, žes o mně ještě neslyšela, sestro," podotkla zamyšleně dívka.

„Počkej, řeklas mi právě 'sestro'"? zamračila jsem se a v tu chvíli jsem byla na nohou.

„Takže naše matka mlčela. Hm, zajímavé. Patrně se smířila s mou smrtí. Kdo by taky pátral po dívce, která zemřela během druhé světové? Bylo tam více podobných obětí."

„Já to nechápu," zavrtěla jsem hlavou. „Jak můžeš být moje sestra? Vždyť můj otec se v tu dobu ještě nenarodil!"

„Tvůj otec ne, ale můj. Máme společnou matku, Verity, což z nás obou vždy činilo Skadiin terč. Něco ti ale povím, po těch letech, kdy mě věznila ve své ledové říši, jsem nabrala sílu. Dost síly na to, abych už nebyla jen ta hloupá holka, co se snaží konat dobro. Já chci žít."

Zalapala jsem po dechu. Dívka luskla prsty a v tu ránu se rozplynula na zlatavý dým.

„Hádám, že bude někde na Zemi," podotkl Loki. Trhla jsem sebou, když jsem si uvědomila, že se připlazil až ke mně.

„Víš, kdo to byl?" naléhala jsem a pomohla mu vstát.

„Tuším, že tvá ztracená sestra."

„Já ji znám," ozvalo se nám za zády. Blížil se k nám Jeremy i se svým kamarádem, který vypadal, že o celé situaci toho ví více než my všichni dohromady. „Nebo abych byl přesnější, znával jsem ji."

„Víš to jistě, Bucky?" ujistil se Jeremy nedůvěřivě.

„Jo, je to Honoria Pérezová. Tak si alespoň nechala říkat. Moc toho o ní nevím, vím jen to, že měla neuvěřitelný talent na drobné loupeže."

„To nezní příliš dobře," povzdychla jsem si. „Alespoň už víme, kdo je náš další cíl."

Najednou jsem se začala neovladatelně smát. Thor s Lokim, kteří stáli opodál, se záhy přidali a ani Jeremymu s Buckym to netrvalo dlouho.

„Teď vážně," přerušil nás Bucky. „Myslím, že bych ji měl najít já. Trochu ji znám a taky vím, kam nejspíš půjde jako první. Už dlouho jsem neplnil pořádnou misi, tohle mi nemůžete odepřít."

„Jak si přeješ, Bucku, ale dej si bacha," varoval ho Jeremy a pak mu přátelsky stiskl rameno.

„Tvůj bratr tu má štít," podotkl Thor zamyšleně.

„Doručím mu ho, jakmile se dostanu zpátky do našeho světa." Jeremy sjel pohledem ke mně. „Doufám že půjdeš..."

Pohlédla jsem na Lokiho. „Thore, co bude s vámi? Vím, že mě tu možná potřebujete, ale chtěla jsem se vrátit. Alespoň na chvíli..."

„Běž," kývl Thor. „Máš právo na odpočinek. Já už si to s Lokim vyřídím." Významně na bratra pohlédl a Loki se nevinně usmál.

„Přemýšlel jsem, že bych začal sekat latinu," zazubil se. „Ožením se někdy jindy. A možná s někým jiným, odpusť mi, Verity."

Musela jsem se zasmát. „Nejlepší bude, když na vše zapomeneme. Doufám, že ti Skadi dala dostatečnou lekci."

„Dal," povzdychl si a pak se na mě zahleděl. „A tobě dlužím omluvu, Verity."

„No páni!" zahromoval Thor. „Bůh šprýmů se právě omluvil. Toho by sis měla vážit. Myslím, že to se stane tak jednou za pět set let."

„Nech si toho, bratře," utrousil Loki suše, ale koutky úst mu cukaly.

„Mohl bych s tebou mluvit?" zeptal se mě Jeremy.

„Jistě, uhm, myslíš v soukromí?"

Přikývl a odvedl mě pryč z celého rozbořeného dvoru, kde se měla odehrávat svatba. Zastavil na dlouhém schodišti, pod kterým se rozkládal celý Ásgard. Jeremy se opřel o vápencový okraj a rukama si prohrábl strniště na tváři.

„Verity, nevím, kde začít," vydechl. „Hodně se toho stalo; Hydra, Japonsko, teď celé tohle... Změnilo se tolik věcí a já... já nevím, jestli se chci vracet zpátky. Vím, že bys pro Avengers udělala cokoli. Ale já se k nim už připojit nechystám, to je spíš Stevův styl."

Zamyšleně jsem se na něj zahleděla. „Život superhrdiny už tě omrzel?"

„Já vlastně superhrdina ani nikdy nebyl," zasmál se. „A proto si myslím, že by mě Avengers ani nepřijali."

„A co je tvůj plán, tedy?" Opřela jsem se vedle něj a položila mu dlaň na hřbet ruky.

„Já vlastně nevím," zamyslel se. „Patrně utéct od všeho. Vstřebat všechno nové, to, že jsi dcera bohyně, že máš sestru..."

„Věř mi, to budu vstřebávat i já sama, mám obavy, že dost dlouho," přitakala jsem.

Jeremy se obrátil ke mně. Odhrnul mi vlasy z tváře. „Co třeba začít znova? Víš, slyšel jsem o jednom domku v Memphisu..."

„Ne!" vyjekla jsem se smíchem. „Tam už ne, mám na tamějším hřbitově vlastní hrob."

„Jen jsem žertoval," zasmál se Jeremy, ale potom zvážněl. „Vlastně jsem ti chtěl ukázat místo, které pro mě hodně znamená. Mohli bychom tam začít od znova. Jen my dva."

Uculila jsem se. „To zní jako z pohádky. Nejprve ale budu muset zpátky do New Yorku, chvíli potrvá, než se všechno zklidní. Však víš, Avengers, moje máma a vše ostatní... Jakmile se to vyřeší, přestěhuji se tam za tebou. Slibuji."

Jeremy chápavě pokýval hlavou a usmál se. „Verity Starková, na tebe bych počkal klidně celé století."