God's Wife/CZ/Avengers FF [2]✔

(7)

*z pohledu Patsy*

Seděla jsem na měkké polstrované sedačce, ruce složené v klíně, a nepatrně jsem se třásla. Byla jsem neuvěřitelně nervózní. Tohle byl můj první životní úspěch a zároveň ten největší, jaký jsem si jen dovedla představit.

„Proč se furt tak klepeš?"

Holka naproti mně, Kate, si dala nohu přes nohu a s nakloněnou hlavou se na mě podívala, jako bych byla jen nějaký malý školáček.

Ale abych byla upřímná, připadala jsem si jako školáček. Přišla jsem si ztracená a hrozně jsem se bála. Neúspěch a selhání byly mými největšími nepřáteli.

„Jen nevím, co čekat," zamumlala jsem a zastrčila si pramen zrzavých vlasů za ucho. Kate naproti mně působila naprosto suverénně a sebejistě, přestože ji právě přidali k Avengers, vypadala, jako by se nic závažného nestalo. Klidně vyčkávala na židli, nepatrně znuděná. Oproti mně byla vysoká. Vlasy měla kratší a uhlově černé, stejně tak její oči byly hluboké a temné.

„Docela mě štve, že se nic neděje," odfrkla si a zvedla se na nohy. Začala přecházet po úzké chodbičce a její mohutné boty klapaly po podlaze jako kopyta koní. „Celkem ráda bych se už s někým utkala a poměřila síly. Třeba s tím lukostřelcem, jak že se jmenuje?"

„Hawkeye," dodala jsem rychle. Všechny členy Avengers jsem si pamatovala naprosto přesně.

„Jo, ten." Kate se zastavila u okna a založila si ruce na hrudi. Chvíli jen zamyšleně hleděla ven, zatímco já jsem se klepala nejistotou a strachem z toho, co nás čeká. Sem do této chodby nás dali asi před půl hodinou. Prý máme vyčkat na posledního člena naší skupiny. Byla jsem docela vystrašená. Nechtěla jsem nikoho dalšího jako byla Kate. Vedle ní jsem si připadala naprosto neschopná a trapná.

„Helemese," broukla náhle a vzápětí se ušklíbla. Rychle jsem se zvedla a přispěchala k ní. Byla jsem jí asi po ranena, připadala jsem si vedle ní jako trpaslík. Pak jsem pozornost přesunula k výhledu. Skrz sklo jsem spatřila černé auto, které právě přijelo na parkoviště. Vystoupil z něj nějaký mohutný muž a drobný kluk s hnědými vlasy a propadlými tvářemi. Hned jako první mu vypadla z ruky taška. Nastražila jsem uši a pokusila se využít své schopnosti nadlidského sluchu.

„Sakra," zaklel kluk a sehnul se pro tašku. Jeho společník se nepatrně ušklíbl, podobně jako to před chvílí udělala Kate.

„Bože můj." Kate zakoulela očima. „Další poleno. Já to tady asi nepřežiju."

Chtěla jsem se ohradit, ale to už se nám za zády otevřely dveře a dovnitř nakoukla Pepper. Usmála se, čímž mi trochu pozvedla náladu.

„Tak pojďte, děvčata, přívítáte se s Peterem."

Poslušně jsme vešly do moderní haly s obrovskými okny a mramorovou podlahou. Připadala jsem si tu ještě menší než obvykle.

Do haly záhy vstoupil ten kluk i se svým doprovodem. Na sobě měl tmavou mikinu a obyčejné džíny. Vypadal naprosto normálně, jako já.

Nemohla jsem si nevšimnout, jak se Kate pohrdavě šklebí.

„Ehm, zdravím," zadrmolil Peter. Nejprve se usmál na Pepper a poté na nás.

„To jsem ráda, že už tu jsi, Petere," přivítala jej Pepper a stiskla mu rameno. „Nakonec ses přeci jen nechal přemluvit. Tohle jsou tvé nové... spolupracovnice, Kate a Patsy."

Peter krátce kývl. „Jsem Peter."

Přinutila jsem se usmát, ale Kate bez změny výrazu hleděla před sebe. Nastalo rozpačité ticho. Pepper se začala bavit s Peterovým doprovodem a my zatím jen tupě těkali očima po okolí.

„Co máš v tý tašce?" zeptala se náhle Kate a ukázala na Peterův ruksak.

„V téhle? No, to je speciální výstroj." Nervózně se ošil a prstem si přejel po lemu trička. Koutky úst mi zacukaly. Působil stejně nejistě jako já.

„Oukej," protáhla Kate a odvrátila tvář. To už se k nám však vrátila Pepper.

„Pojďte, odvedu vás k pokojům," řekla zvesela a zavedla nás po schodech až do chodby se třemi dveřmi vedle sebe.

Zastavila u prvních. „Ty jsou tvoje, Patsy. Druhé jsou Peterovy a poslední tvoje, Kate."

S Peterem jsme synchronizovaně přikývli. Vzápětí jsme se na sebe udiveně podívali. Peter se zasmál a já se plaše uculila.

„Bacha," odstrčila nás Kate a prodrala se do svého pokoje. Vstoupila dovnitř a zabouchla za sebou.

Pepper si nejistě odkašlala. „Ručníky máte v koupelně. Zbytek už asi najdete. Nezapomeňte, že trénink začíná zítra v osm. Tak se zatím mějte."

Odkráčela chodbou a já se vydala prozkoumat svůj nový pokoj. Hned jak jsem do něj vešla, jsem věděla, že se mi tu bude líbit. Místnost byla obrovská a prosvětlená. V rohu stála postel, na které by se pohodlně vyspali dva lidé a hned naproti tomu byla široká plazmová televize. Kromě toho tu byla i malá lednička a stůl s tabletem.

Musela jsem si sednout na malé křesílko u dveří do mé soukromé koupelny. Nohy by mě patrně dlouho neunesly.

Neubránila jsem se tomu, ale musela jsem se začít smát. Překryla jsem si ústa rukou, ale stejně jsem se neubránila záchvatu neovladatelného smíchu.

Přestala jsem až ve chvíli, kdy se ozvalo nesmělé zaklepání na dveře. Okamžitě jsem zmlkla a uhladila si rozcuchané vlasy. Napadlo mě, že to je Pepper, ale ta by sem patrně už nechodila.

Otevřela jsem dveře.

„Ahoj," pozdravil mě Peter.

Zrudla jsem a sklopila pohled tak, že jsem hleděla na špičky svých okopaných bot. „Aho-čau, em, Petere. Co potřebuješ?"

„Jen jsem se chtěl... no... seznámit," vysvětloval a rukou se přitom opřel o veřeje. Vypadal stejně rozpačitě jako předtím. „Kate mi dveře ani neotevřela, tak jsem si říkal... no, že ty bys mohla, protože nevypadáš, že bys lidi odsuzovala po prvním setkání."

„Aha. Chceš... jít dál?" Odstoupila jsem ode dveří, abych mu udělala místo.

„Jestli to nevadí..." Usmál se a vstoupil. Vrazil si ruce do kapes u mikiny a chvíli se rozhlížel po mé místnosti. „Co na naše pokoje říkáš?"

„Líbí se mi tu," přiznala jsem popravdě. „Naprosto. Je to... ani nevím, jestli to vůbec jde porovnat s mým minulým domovem."

Peter se přátelsky usmál. „Pan Stark mi o tobě říkal, Patsy."

„O mně?" podivila jsem se.

Přikývl. „Asi bych ti to neměl říkat, ale myslím, že do tebe vkládá mnohem větší naděje než do Kate. Je pravda, že jsi mi hodněkrát ušetřila práci. Svazovat ty zloděje byl skvělý nápad."

Rozzářila jsem se a zároveň mi zahořely tváře.

Pak jsem ale něco zaslechla. Byl to naprosto tichý zvuk, který jsem mohla slyšet jen já se svým sluchem. Kdosi se plížil pryč od mých dveří. A ten někdo musel být Kate.

Pokud Kate slyšela to, co Peter právě řekl, určitě se na mě neskutečně naštvala. A naštvaná Kate rozhodně nevěstila nic dobrého.