God's Wife/CZ/Avengers FF [2]✔

(8)

Ráno mě probudily sluneční paprsky, které mi vklouzly do pokoje oknem. Oproti centru New Yorku tu bylo až nezvyklé ticho. Žádné rušivé zvuky aut ani lidí. Žádný budík, který by mě tahal z postele a hnal do školy.

Kdepak. Dneska mě čekalo něco naprosto jiného. Něco, o čem jsem nesnila ani v těch nejsmělejších snech.

Čekal mě trénink.

Dobře, asi to znělo trochu obyčejně. Možná to znělo dost obyčejně. Ale stejně to pro mě bylo něco úžasného.

Natočila jsem hlavu, abych viděla, kolik je hodin. Nástěnné hodiny ukazovaly půl sedmé, stále mi ještě zbývala hodina a půl do začátku. Tohle byla jedna z mých vlastností. Vždycky jsem se budila brzo.

Vyskočila jsem z postele a protáhla se. Kosti v zádech mi po vydatném spánku zapraskaly.

Otevřela jsem šatní skříň, byla asi třikrát tak velká než ta, kterou jsem měla doma. Samým překvapením jsem otevřela pusu. Byla plná oblečení. A většina z toho vypadala, že je to má velikost.

„No páni," zamumlala jsem a vytáhla černé úzké kalhoty a tričko s nápisem I ♡ AVENGERS.

Neváhala jsem ani vteřinu a oblékla se do toho. Následně jsem rozhrnula záclonu tak, abych měla celé okno odkryté. Vyhlédla jsem ven a zasněně hleděla na vzdálený New York. Vysoké budovy se tyčily majestátně k nebi a na řece se plavilo několik loděk.

Váhavě jsem otevřela okno. Vylezla jsem na parapet a nedechla se čerstvého ranního vzduchu. V blízkosti základny Avengers nebylo skoro nic, věděla jsem však, že je ještě jeden dům, který Avengerům patří. Mám pocit, že se mi o tom zmínil kapitán. Jedná se o nějakou stavbu, kterou se však rozhodli v blízké době nepoužívat.

Tato základna Avengers byla jiná. Byl to celý komplex. Mohli jste tu narazit na téměř všechno - pokoje, sklady zbraní a menší dopravní prostředky.

Vyklonila jsem se z okna a po parapetu se pomalu začala přesouvat dál. Zvedla jsem ruku a zachytila se okraje, který patrně ohraničoval střechu. Vyšvihla jsem se nahoru a přistála na betonovém povrchu. Oprášila jsem si ruce a postavila se na nohy. Byl odsud krásný výhled, nejen na New York, ale také na celé širé okolí.

Dlouho jsem se vydržela jen dívat. Pak jsem si však uvědomila, že musím na trénink. Zděšeně jsem se podívala na mobil, který jsem měla v kapse.

„Sedm padesát pět?!" zděsila jsem se. To nebylo možné. Nemohla jsem na střeše být déle než čtvrt hodiny!

Naklonila jsem se přes okraj a očima vyhledala hodiny, které jsem měla v pokoji na stěně. Stále ukazovaly půl sedmé. No jistě, ony totiž nešly.

„První den a hned máš zpoždění, Walkerová," zamumlala jsem zlostně a chtěla se vrátit zpět na parapet. Pravou rukou jsem se pokusila nahmatat něco, čeho bych se zachytila, ale dlaň mi sklouzla po hrubém povrchu. Začala jsem padat, ale vtom mě čísi ruka zachytila. Hned o okamžik později už mě kdosi silný postavil na parapet. Uvědomila jsem si, že jsem měla celou dobu pevně zavřené oči. Teprve nyní jsem je otevřela. Málem jsem se propadla hanbou, když jsem spatřila Petera. Visel na dlouhém vláknu - pavučině.

„Měla bys být víc opatrná," poznamenal, ale usmíval se takovým tím úsměvem, kterým se člověk obvykle usmívá buď na idiota nebo na hloupé dítě.

„Jo, jasně." Sklopila jsem hlavu, ale potom jsem ji opět zvedla a zamračila se. „Co jsi dělal na střeše?"

„Já... co jsi tam dělala ty?" nadzvedl obočí.