God's Wife/CZ/Avengers FF [2]✔

(17)

Sotva jsem popadla dech, další nebezpečí bylo na obzoru. A to jsem se prakticky ještě ani nestačila vymotat ze Stevovy náruče. Přestože sněhová potvora už byla za námi, na prahu města se nyní vynořila samotná bohyně ledu a sněhu - Skadi. Možná se může zdát zvláštní, že jsem ji poznala bez toho, aniž bych ji kdy předtím viděla, ale někdo takový nemohl být normální smrtelník. Skadi kolem sebe šířila neskutečně ledovou auru, něco tak studeného, že jsem to snad nikdy necítila. 

„To je ona," povzdechl si kapitán. „Sebrala mi štít."

„Vy jste se s ní střetli už předtím?" podivila jsem se a vyškrábala se na nohy. Co čert nechtěl, na sněhu mi to uklouzlo, takže nebýt kapitána už bych zase ležela na zemi.

„Ano, už jsme se s ní střetli," přitakal, když mě pustil a já si konečně bezpečně stoupla na své nohy. „Proto tu byla ta potvora. Skadi ji seslala na nás."

„Nemůžeme sami bojovat proti bohyni!" vyjekla jsem, protože jsem si moc dobře uvědomovala, že jsme v koncích. „Proč nemůžete zavolat třeba Thora? Vždyť ten by si určitě věděl rady..."

„Thor má nějaké potíže na Ásgardu," zavrtěl Steve hlavou. „Vůbec se neozývá. Vlastně, abych byl upřímný, nemáme na něj žádný kontakt."

„Ale co tedy budeme dělat? Sami na ni nestačíme." Můj hlas už pomalu přecházel do hysterického jekotu.

„Budeme muset."

Ještě než to kapitán dořekl, vedle nás přistál Spiderman. „Ty domy by měly být prázdné. Snažil jsem se na nikoho nezapomenout. Jejda, dobrý den, kapitáne."

Peter musel být pod maskou dočista rudý, ale Steve se jeho pozdravu pouze usmál. „Rád tě vidím, kluku."

„Nemáme moc času," houkla na nás Black Widow, která zastavila svou motorku v dostatečné vzdálenosti od zbytku sněhu. „Jestli něco neuděláme, do čtvrt hodiny zmrazí celé město."

Kapitán se poškrábal na tváři a zamyšleně si prohlédl namrzlou silnici. „V tom případě nám zbývá už jen jedno. A to jest bojovat jak nejlépe svedeme."

A tak jsme vyrazili. Pro obyčejného pozorovatele to mohla být celkem pěkná podívaná, ale my jsme si tak skvěle nepřipadali. Byli jsme sice takzvaní superhrdinové, ale osoba naproti nám byla bohyně.

Steve se zastavil kousek před ní. Skadi zatím s mírným úšklebkem postávala na místě a ruce měla založené na hrudi. Světlé vlasy jí vlály do všech stran společně se spoustou sněhových vloček.

„Možná by bylo pro začátek čestné, kdybys mi vrátila můj štít," podotkl Steve.

Skadi se hlasitě zasmála a s jejím smíchem jako by se počet vloček zdvojnásobil. „To asi těžko, poslala jsem ho na Ásgard. Tam si teď patrně myslí, že už jste všichni tady v mých spárech. A jak to tak vypadá, záhy skutečně budete."

Máchla rukou a kapitán vykřikl: „K zemi!"

Ze Skadiiny ruky vylétl tucet ledových krystalů a všechny se řítily na nás. Jen tak tak jsem sebou plácla do sněhu a slyšela, jak led prosvištěl kousek nad mou hlavou. Ještě než jsem se vůbec vzpamatovala, už byla Black Widow na nohou a mířila na Skadi zbraní. Bohyně se však pouze zasmála, jako by na ni žena namířila neškodný dřevěný meč.

„Ty hloupá, myslíš, že něco takového mě zastaví? Mě, vládkyni ledu a sněhu?"

Natasha však zachovala chladnou hlavu, a dokonce se jí podařilo nasadit triumfální úsměv. „Vlastně ani ne. Ale on by mohl."

Skadi se zarazila, ale neměla čas cokoli říct. Na obě ruce jí dopadla pavučinová vlákna a spoutala je k sobě. Hned poté ji to strhlo k zemi a vleklo ještě dobré dva metry po zledovatělém asfaltu. Bohyně sebou trhala a škubala, řvala zlostí, ale proti Spidermanovým pavučinám nic nezmohla. To už se na ni ale z obou stran sypaly šípy Kate a Clinta, jako by to byl jejich terč. Některé šípy jí proťaly plášť, jiné se jí zabodly do těla. Skoro se zdálo, že dnešní večer bude vítězný, ale to by to nesměla být bohyně.

Na pavučinách se začala objevovat jinovatka, která brzy přerostla v ledovou vrstvu. Skadi trhla oběma pažemi a led i s pavučinou popraskal. Nyní měla obě ruce volné. Obratem si vytrhala šípy z těla a zlostně zavrčela. „Čekala jsem, že se zmůžete na víc."

Opět máchla rukou, ale nyní se začala vrstva sněhu zvětšovat, kupit a tvarovat do obrovské ruky.

„U dobrotivého Ódina," povzdechla jsem si.

Pěst se vztyčila do vzduchu, jako by to byla sněhová Godzilla. Všichni jsme se dali instinktivně na útěk, ale pracka prudce pleskla o silnici a všechny nás pohřbila pod vrstvou sněhu. Plíce mi hořely, ale nadechnout jsem se nemohla. Byla jsem uvězněna pod tou břečkou.

Zoufale jsem hrabala rukama, ale bylo to jako plavat ve vodním víru. Pak však síla, která na mě tlačila, povolila a kdosi mě vytáhl na vzduch. Zalapala jsem po dechu a zjistila, že ten někdo byl Peter. Bez váhání jsem ho objala a pevně ho stiskla. Vypadal trochu vykolejeně, ale nakonec mi objetí s úsměvem oplatil.

„Patsy? Otoč se," řekl tiše a kývl hlavou za mě.

Napřed jsem se lekla, co spatřím, ale když jsem se skutečně otočila, byla jsem naprosto překvapená. Skadi ležela omráčená uprostřed silnice a za ní právě přistával Stark v obleku Iron Mana. Jakmile došlápl na asfalt, maska mu sama zmizela a odhalila jeho chladnou tvář.

Polkla jsem a cítila, jak mi stoupl tlak. Krev se mi nahrnula do tváří.

Stark se zastavil těsně před námi. Nejprve si pohledem přeměřil Avengers, kteří postávali na tajícím sněhu. Poté svou pozornost obrátil na mě, Petera a Kate.

„Nebýt mě, nedostali byste ji," podotkl a opovržlivě si měřil omráčenou bohyni.

„Dopravíme ji do New Yorku," navrhl kapitán, nepatrně popuzeným tónem.

„To asi těžko," zarazil ho Stark. „Cesta trvá moc dlouho a nemáme k transportu vhodné prostředky. Budeme muset vymyslet nějakou alternativu-"

Koutkem oka jsem zaznamenala nepatrný pohyb. Byla to jen setina vteřiny, ale stejně jsem zcela automaticky vyrazila.

„POZOR!" zaječela jsem a strhla Starka na stranu. Narazit do jeho železné zbroje nebylo nic příjemného a navíc jsem musela vynaložit dost velkou sílu, abych s ním vůbec pohnula, každopádně jsem mu zachránila život. V místě, kde měl před chvílí hlavu, se prohnal jeden Skadiin šíp. Nyní neškodně proletěl vzduchem a když nenašel nic, do čeho by se zabodl, neškodně se rozplynul. A stejně tak Skadi.

„Je pryč," podotkl Hawkeye, který už měl připravený šíp na tětivě.

Stark se zamračeně koukal na místo, kde ještě před chvílí ležela. „Zatraceně. Bohům se nedá věřit. No nic, Avengers, nemáme čas, musíme ji nějak vystopovat."

„A-ale co my?" podivila jsem se.

Stark se ke mně otočil s nepatrným úšklebkem. „Vyjádřil jsem se snad jasně, nebo ne? Avengers, půjdeme stopovat Skadi. A těmi Avengers myslím i vás tři."