God's Wife/CZ/Avengers FF [2]✔

(13)

Pokoušela jsem se všechno zpracovat. Máma byla z Ásgardu. To znamená, že se tu asi narodila... Ale prý byla stejná jako Thor, podle jeho výpovědi. Byla... bohyně?

Ne, na co nemyslíš, Verity. Samozřejmě, že nebyla. To by mi přeci řekla, nebo by mi to došlo. A co Simon? Všichni tvrdili, že je to jeho sestra. Jak by mohl být Simon bratr bohyně? Byl na to až příliš obyčejný... v tomto porovnání, samozřejmě. Dost možná to ale byla mámina zástěrka - nevinná lež, že jsou se Simonem bratr a sestra, aby nevypadala příliš podezřele mezi obyčejnými lidmi... To se nabízelo jako nejvíce pravděpodobné vysvětlení.

Pomalu jsem se zavrtěla na židli. „Chápu, co se mi asi snažíš říct, ale..." Odmlčela jsem se. Už jsem se neudržela. Prudce jsem rozhodila rukama, až se Thorovy oblíbené koláče rozsypaly všude po stole. „Má to být nějaký vtip?"

„Není to vtip, Verity," konejšil mě Thor, ale příliš se mu to nedařilo. „Tvoje matka je bohyně slunce... její pravé jméno zní Sol. Nebo alespoň znělo."

„Proč mluvíš v minulém čase?" Přimhouřila jsem podezřívavě oči. „Je tu ještě něco, co nevím?"

Thor si povzdychl a pomalu se zvedl ze židle, až zaskřípala na hladké podlaze. „Tvoje matka se zamilovala do obyčejného smrtelníka. To byl její nejvíce osudový okamžik. Zamilovala se do něj tak, až ses jim narodila ty. A to... to byl problém. Už to nemohli dál tajit, tak se Sol, tvá matka, vzdala své moci a stal se z ní obyčejný smrtelník. Část z její moci však přešla na tebe, Verity, a zůstala ti. Vždycky jsi to v sobě měla, ale po tom léku, který stvořil tvůj otec, jsi to teprve objevila."

Chápavě jsem kývla. Máma tátu milovala tak moc, že se kvůli němu... a kvůli mně vzdala moci.

„Ale je tu ještě jeden problém," dodal Thor s kamennou tváří, přesto jsem dokázala vyčíst, na co myslí.

„Skadi? Mám pravdu?"

Pomalu přikývl. „Solina největší sokyně. Dlouho jsme si mysleli, že odešla. Že už si dá pokoj, ale musela se o tobě nějak dozvědět. O tom, že máš v sobě část Soliny moci. Slunce a led se spolu totiž nesnesou. Skadi chce zničit veškerou Solinu moc, aby mohl vládnout led a mráz. Ale to je špatně. Má-li být vše v pořádku, musí být nastolena rovnováha."

„To znělo jako z nějakého filmu," zamumlala jsem. Vážně jsem si tak nyní připadala. Jako v béčkové komedii. „A... měla bych ještě jeden dotaz."

Thor tázavě zvedl obočí. „Ano?"

„Co uděláte s Lokim?"

Thor se na pár vteřin odmlčel a hodovní síní se rozlehlo tíživé ticho. Nemusela jsem se o Lokiho starat, ale to, co se s ním mělo stát, mě pořád zajímalo.

„Prozatím ho necháme v bezpečí jeho cely," shrnul situaci Thor. „Je to jedna z-"

Větu nedořekl, protože vzduch proťal ostrý, pronikavý výkřik. Thor se prudce zvedl ze židle, která hned vzápětí se zaduněním spadla na podlahu. „Co se děje?" zahromoval s pohledem upřeným k oknu. Pomalu k němu došel a rozhrnul závěsy. Nedalo mi to a musela jsem mu nakouknout přes rameno.

Pod palácem byl shluk lidí. Někteří ve snaze lépe vidět vylezli na velké pískovcové podstavce. Cosi se dělo, ale přes zmatkující dav nebylo nic vidět.

Thor se vyřítil z hodovní síně, až za ním vlál dlouhý plášť. Kladivo třímal v ruce a zdálo se, že je připraven jej kdykoli použít. Nemohla jsem si to nechat ujít. Byla jsem mu v patách.

Vyšli jsme z paláce na ostré denní světlo, které se odráželo od všech pozlacených budov. Thor se prodral davem o pár vteřin dříve než já. Málem jsem do něj narazila, když zabrzdil před jakýmsi předmětem, který ležel uprostřed nádvoří.

Když jsem si uvědomila, co to je, zaplavila mě hrůza. Nejprve jsem si nebyla jistá, ale pak Thor opatrně kruhový předmět otočil. Byl podivně namrzlý, jako by ho pokrývala vrstva ledu. Objevila se hvězda a pruhy v barvách americké vlajky.

Chtělo se mi začít křičet. Tohle nemohla být pravda. Ne, prostě ne.

Thor zvedl štít kapitána Ameriky, jako by to byla nějaká relikvie. Nemusela jsem se ptát, kdo to udělal. Ten led byla její vizitka.

„Skadi," zavrčel Thor. Zloba z něj přímo sálala.

Musela se dostat do New Yorku. A našla Avengers.

„Loki to celou dobu věděl," došlo mi. „Proto k tomu chtěl mě. On se Skadi bál. Věděl, o co se pokusí."

Thor již podruhé za sebou zavrčel. Vrazil mi do ruky kapitánův štít a rychlým krokem se vydal zpět do paláce.

„Počkej!" křikla jsem. „Kam zase jdeš?"

Zakroutila jsem hlavou a pokusila se ho doběhnout. Pomalu mě začínalo štvát, jak jsem za ním musela všude běhat.

Po pár minutách jsme se dostali až do hlubin paláce. Čekala bych, že tu bude tma, ale opak byl pravdou. Všude bylo světlo. Přestože bylo umělé, pořád stačilo, abychom viděli na cely, které se táhly podél jedné stěny. Většina byla prázdná, ale v jedné menší sklíčeně seděl Loki.

„Co to má znamenat?!" zahromoval Thor a pěstí praštil do transparentního skla, které tvořilo přední část věznice.

Loki sebou škubl a otočil hlavu bratrovým směrem. Vlasy měl pořád sčesané dozadu, ale už nevypadaly tak upraveně jako obvykle. Pod očima měl temné kruhy a tváře měl propadlé.

„Co má Skadi za lubem?" pokračoval Thor stejným způsobem a nezatěžoval se čekáním na odpověď.

Loki se ironicky usmál a pomalu vstal. Chvíli přecházel po cele a proplétal a zase rozplétal své prsty.

„Loki!" okřikl ho Thor a teprve pak se Loki zastavil. Usmíval se, ne zlomyslně, spíš vyšinutě.

„Nevím," opáčil prostě a pak se dal opět do přecházení.

Thorova tvář se trochu vyjasnila. Nasadil neutrální výraz a povzdychl si. „Tak jinak, Loki, jak můžeme Skadi zastavit?"

Loki se zastavil a pohled upřel do jednoho z rohů cely. Vypadal, jako by přemýšlel, ale já už předem tušila, co řekne.

„Ta svatba," začal. „Musí se uskutečnit. Naženeme Skadi strach. Jakmile zjistí, že jsme spojenci, dojde jí, že je v nevýhodě, a přijde sem."

Thor se zamračil. „Ale je v tom i něco jiného, mám pravdu?"

„Co jiného?" zeptala jsem se čistě ze zvědavosti. Loki vypadal, že si mě všiml teprve nyní.

Thor krátce pokýval hlavou, jako by mu to došlo. „No jistě. Kdyby sis vzal Verity, mohl bys ji dosadit na místo její matky. Mohla by z ní být nová bohyně Sol. Mocná bohyně slunce. To by se ti líbilo, viď? Být ve svazku s někým, kdo má takovou moc."

„Určitá výhoda by to byla," namítl Loki nevinně, ale v očích se mu zalesklo.

No jistě, čím víc moci, tím lépe. To byl celý Loki.

Najednou mě něco napadlo. „A co tu svatbu jen předstírat? Vystrojit falešný obřad, aby si Skadi myslela, že jsme manželé. Nalákali bychom ji sem. Byl by to ideální strategický krok. Určitě by sem přišla a my bychom ji mohli porazit. Společně."

„To by ale znamenalo Lokiho pustit," namítl ne zcela nadšený Thor.

Zakroutila jsem hlavou. „Dokud budu tady s tebou, myslím, že mi od něj nic nehrozí. Víc bych se bála Skadi."

Na Thorově tváři se usadil úsměv. Nepotřebovala jsem odpověď, abych věděla, že bude souhlasit. Porazíme Skadi.