God's Wife/CZ/Avengers FF [2]✔

(4)

„V pořádku?"

Pomohl jsem Patricii posadit se. Vypadala dočista vyvedená z míry. Působila, jako by ji právě srazilo auto. Přitom za ní přišli jen tři superhrdinové a řekli jí, že se stane jednou z Avengers...

„No, moc ne," kníkla a s pozoruhodnou obratností se vyšvihla na nohy. „Opravdu jste přišli proto, abyste mě vzali k Avengers? Protože mám neustále obavy, že jsem jen v nějakém moc hezkém snu..."

„Jsme tu kvůli tobě," zasmál jsem se. „Nic se ti nezdá, děvče. Pokud ovšem jsi Patricie - smím-li zkráceně - Patsy Walkerová...?"

Dívka přikývla. „Jste tu kvůli mým... schopnostem, že ano?"

„Přesně tak," opáčil Vision a začal Patsy obcházet kolem dokola. Nejprve vzal mezi prsty pramen jejích zrzavých vlasů a chvíli jej zamyšleně zkoumal. Poté si ji přeměřil od hlavy až k patě a přitom si neustále cosi broukal. „Jsi výjimečná bytost, víš to?"

Patsy se začervenala. Na její světlé kůži to vypadalo obzvlášť výrazně. „To bych neřekla."

„Máš jedinečnou genetickou modifikaci," sdělil jí opět Vision. „Nechtěla bys nám třeba povědět něco o tom, co děláš po nocích? Proč policisté nacházejí lupiče a kapsáře přivázané u odpadkových košů?"

Patsy sklonila hlavu tak nízko, až jí zrzavé vlasy zakryly téměř celou tvář.„Poslední dobou už jsem s tím přestala. Lupičů ubývá a já nemám koho chytat."

„To je ale chválihodné," nadhodil jsem. Patsy se na mě podívala a okamžitě pohled stočila jinam. Nyní už její obličej vypadal jako záhon s rajčaty.

„Nechtěla bys nám třeba něco ukázat?" nadhodila Natasha a z jejího tónu se dala rozpoznat nepatrná výzva. „Třeba něco, v čem jsi dobrá..."

Patsy semkla rty a přikývla. „Jestli chcete vidět, v čem jsem opravdu dobrá, pojďte za mnou."

Rozeběhla se směrem k zadní části domu. Pomalu a trochu nejistě jsem ji následoval, Nat i Vision mi byli v patách. Nemohl mi uniknout Natashin zvědavý a možná trochu pochybovačný výraz.

Za domem se rozkládal nevelký dvůr, který byl zaplněn prolézačkami pro děti a lavičkami. Ze dvou stran jej ohraničovala vysoká zídka z hrubých kamenů. Patsy zastavila kousek od ní a trpělivě vyčkala, než jsme za ní dokráčeli.

Patsy se otočila směrem ke zdi. Odrazila se nohou od hrubého povrchu a vyskočila na houpačku. Rukama se odpíchla od dřevěného trámu a dostala se tak asi metr nad naše hlavy. Natáhla tělo, přetočila se a dopadla na vrchol zdi. Všem třem nám v tu chvíli spadla brada. Patsy při svých skocích působila, jako by jí narostla křídla. Tohle by nikdy žádný člověk, žádný normální člověk, nedokázal. Tak ladné pohyby, které připomínaly skoky kočky, byly skutečně něčím výjimečné.

„Tolik zlodějů jsem chytila díky tomu, že jsem je všechny dohonila," vysvětlovala Patsy, zatímco se elegantně jako kočka procházela po vrcholu zídky. Když došla až na konec, odrazila se, ve vzduchu udělala salto a dopadla zpět na zem.

„Páni." Vision před ni předstoupil a natáhl rudou dlaň. „Vítej u Avengers, Hellcat."

Patsy mu s rukou rozpačitě potřásla a přitom se zakřenila. „Hellcat?"

Vision naprosto vážně přikývl. „Tak tě začali nazývat místní lidé, když tě někde viděli. Alespoň to psal Stark v těch papírech. Prý kvůli tvým rudým vlasům."

Patsy se usmála od ucha k uchu. „Hellcat se mi líbí. Zní to, jako bych byla vážně nějaký superhrdina. Můj ty světe, vážně nedokážu uvěřit tomu, že jsem vlastně jedna z Avengers! Tohle až se dozví máma..."