BACKFIRE || Sequel to Spitfire

1. chapter

Stála jsem před zrcadlem a střídavě si přikládala ke svému tělu dvoje šaty, což mi mělo pomoc k tomu, abych si jedny z nich vybrala. Nebyla jsem si jistá, jestli si mám vzít obyčejné černé se zlatými ornamenty nebo ty červené s krajkou. Trochu jsem přimhouřila oči, a pak si jen frustrovaně povzdychla, protože pořád jsem si nebyla jistá, jaké chci.

„Které jsou lepší?“ zeptala jsem se s menším úsměvem, když jsem ucítila jeho ruce na svých nahých bocích, které byly odhalené, protože jsem byla jen ve spodním prádle. Podívala jsem se na něho skrz zrcadlo a tázavě povytáhla obočí, čekala jsem na jeho odpověď.

„Ty červené.“ odpověděl mi po kratším váhání, přičemž mi věnoval letmí polibek na krk. Pak s polibky postupoval pomalu dolů. Zavřela jsem oči, zaklonila hlavu, čímž jsem si jí opřela o jeho rameno a instinktivně ho chytla rukou kolem krku, abych mu dala najevo, že se mi to líbí. Fakt, že jsem opustila oboje šaty na zem, jsem ignorovala. Vychutnávala jsem si ten příjemný pocit, když se jeho rty dotýkaly mé citlivé kůže znovu a znovu. Jedna jeho ruka postupně směřovala směrem dolů, zastavil se u lemu mých kalhotek, se kterým si začal provokativně pohrávat.

„Nemáme čas. Musím se připravit, za chvíli přijde Destiny.“ pronesla jsem zastřenějším tónem hlasu, když jsem si uvědomila, kolik už je vlastně hodin. Se vším přemáháním jsem otevřela oči a otočila se k němu čelem. Na tváři se mi objevil menší pobavený úsměv, když jsem viděla jeho zmučený výraz. Stoupla jsem si na špičky, abych k němu byla blíž a zašeptala mu do ucha. „Až přijde.“ řekla jsem tiše a zároveň hravě, pak jsem ho krátce políbila na rty.  

„Dobře.“ zamumlal proti mým rtům, načež se odtáhl, protože se rozdrnčel zvonek. „Dojdu tam. Ty se zatím připrav.“ řekl a odešel, ovšem ještě předtím se ke mně natáhl a dlouze mě políbil. Usmála jsem se a sledovala ho celou dobu, dokud nezmizel ve dveřích. Otočila jsem se zpátky k zrcadlu a můj pohled padl na malou jizvu nad pravou kyčlí, která byla už o něco méně nápadná, než před pár lety. Opatrně jsem si po ní přejela prsty a tiše si povzdychla. Nakonec jsem sebrala šaty ze země a šla do šatníku, kde jsem je pověsila zpátky na svoje místo. Po chvíle přemýšlení jsem se natáhla pro kožené kalhoty a tmavě modré lesklé tílko, které bylo dole nařasené. Spokojeně jsem se usmála, a když jsem se vrátila zpátky do ložnice, tak jsem oblečení hodila na postel. Během pár minut jsem byla připravená, proto jsem popadla černé páskové boty na podpatku do ruky a vyšla z ložnice, díky čemu jsem se dostala do obývacího pokoje, který byl spojený s kuchyní, pokud by člověk nepočítal jednoduchou příčku.

„Charlotte! Moc ti to sluší!“ řekla Destiny s úsměvem na tváři, když si mě všimla, přičemž přestala mluvit se svým bratrem, který seděl na pohovce naproti ní. Stoupla si a došla ke mně, aby mě mohla krátce obejmout, což taky udělala.

„Tobě taky.“ pochválila jsem jí popravdě, jelikož modré šaty, které obtahovaly každý tvar jejího těla, vypadaly na ní skvěle. „Vyrazíme?“ zeptala jsem se a tázavě se na oba podívala, během čeho jsem si začala nazouvat boty. Usmála jsem se na Aidna,který se z ničeho nic vedle mě objevil a objal mě rukou pasu, čímž mi dodal větší stabilitu, když jsem si nazouvala boty.

„Jasně.“ přikývala Destiny, během čeho si četla nějakou zprávu na telefonu. „Roxy a ostatní už jsou na cestě, počkají před klubem.“ oznámila nám. Dneska jsme měli jít v plánu do nějakého nového luxusního klubu, do kterého jsme měli přístup díky tomu, že právě bratranec Roxy, tam pracoval jako vyhazovač.

Potom, co jsme nasedli všichni do jednoho z mnoha žlutých taxíků, který jsem stopla na ulici už jako rozená Newyorčanka, jsme se dostali do klubu během půl hodiny, i když byl docela velký provoz. Měla jsem štěstí, že můj byt byl v centru, tudíž nikdy netrvalo moc dlouho, než jsem se někam dostala. Samozřejmě bych si takový byt nemohla sama dovolit a už vůbec ne během doby, kdy jsem studovala, proto jsem byla vděčná tátovi, který mi na něj hodně přispěl.