Ležela jsem na zádech a hluboce oddychovala. Písek se mi lepil na kůži a také na mé mokré oblečení, které by se dalo v tuhle chvíli ždímat. Dívala jsem se na oblohu, která postupně tmavla, jelikož už byl podvečer. Na tváři mi pohrával úsměv, který se mi rozšířil v moment, kdy si Harry lehl vedle mě a chytil mě za ruku. Koukla jsem se na něho a střetla se s jeho pohledem.
"Že je to tady úžasný?" zeptal se mě a já přikývla na souhlas, jelikož to byla pravda. Každou vteřinou, co jsem tady byla, jsem to tu milovala víc a víc. Bylo to tu jako sen. Krásný dům, pláž, ticho, čerstvý vzduch. Jednoduše přesný opak New Yorku, který jsem taky zbožňovala, ale někdy to chtělo klid, který se nacházel právě tady.
"Lepší už to být nemůže." přiznala jsem, a pak se pomalu posadila, jelikož mě začalo mokré obečení studit. Pustila jsem Harryho ruku a natáhla se dopředu, abych si mohla rozvázat tkaničky u svých bot a sundat si je. Jakmile jsem si je zula, zvedla jsem je do vzduchu. Začala z nich téct voda, tiše jsem si povzdychla a položila je vedle sebe. Potom šlo na řadu tričko. Chytila jsem jeho lem a přetáhla si ho přes hlavu.
"To mi děláš naschvál?" zeptal se mě Harry, načež jsem ucítila, jak mě pohladil po zádech. Pobaveně jsem se pro sebe zašklebila, a pak se na něho přes rameno podívala. Malinko jsem se usmála, a pak teprve promluvila.
"Ne." odpověděla jsem s uculením. "Jenom mi je zima." vysvětlila jsem a pokrčila rameny. Tričko jsem položila vedle bot, a pak se znovu koukla na Harryho. Naklonila jsem hlavu na stranu a pomalu se k němu začala naklánět.
"Chceš jí dovnitř?" položil starostlivě otázku, a pak mě pohladil rukou po tváři. Se svými mokrými vlasy jsem ho šimrala po jeho hrudi, která byla zakrytá promočeným tričkem. Zavrtěla jsem hlavou, a pak se k němu naklonila ještě víc.
"Ne." pronesla jsem potichu, a pak ho políbila dlouze na rty. Harry neváhal a polibek mi oplatil, přičemž mi položil lehce ruku na zátylek a přitiskl si mě k sobě blíž. Já mu položila ruce na ramena a bez toho aniž bych ho přestala líbat, jsem se na něho obkročmo posadila. Od včerejší noci jsem se ho nemohla nabažit. Přišlo mi, že jsem se snažila dohnat těch pět let, co jsme se neviděli.
Najednou jsem se od Harryho nepatrně odtáhla a podívala se mu dlouze do očí, ovšem ještě předtím jsem chvíli kmitala mezi jeho rty a očima. Olízla jsem si spodní ret, během čeho jsem Harrymu oplácela pohled. Položil mi obě ruce na tváře, lehce mě pohladil palci po lících.
"Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi tady se mnou." řekl Harry skoro neslyšně. Nepatrně jsem se usmála.
"Já taky." zašeptala jsem popravdě, a pak natáhla ruku a prohrábla jeho vlasy, které byly pořád mokré. "Přijde mi to jako sen." přiznala jsem, a po krátkém odmlčení pokračovala dal. "A bojím se, že se probudím a všechno bude jako dřív." dodal jsem, aniž bych odvrátila svůj pohled.
"Nikdy nic nebude, jako dřív."
----
"Jdu si dát sprchu." oznámila jsem Harrymu, potom, co mi ukázal ložnici. Stejně jako všechny pokoje v domě byla krásně vybavená, což mě ani trochu nepřekvapovalo. Stěny byly bílé, ale i přesto to působilo útulně. U jedné stěny stála velká manželská postel, na které byla hromada polštářů. Na proti byla dvě malá křesílka a stoleček. Třetí stěnu tvořily velké dveře, které vedly na balkón s výhledem na pláž a moře.
"Dobře." pronesl Harry, který stál ke mně zády a přetahoval si tričko přes hlavu. "Jinak ručníky by měly být v koupelně." dodal a já přikývla na souhlas, i když to on nemohl vědět, ale na tom zase tak moc nezáleželo.
"Za chvíli jsem zpátky." pronesla jsem a vydala se do koupelny, která byla přes chodbu. Vešla jsem dovnitř a všimla si, že tu je jen vana a ne sprchový kout. Pokrčila jsem rameny a zavřela za sebou dveře.
Přešla jsem k ní vaně, abych jí napustila. Otočila jsem kohoutky a nastavila si ideální teplotu, což mi trvalo jenom pár vteřin. Potom jsem si sundala svoje mokré kraťasy, tudíž jsem zůstala jen ve spodním prádle. Můj pohled padl na kotník, který jsem měla zavázaný v obvaze, který jsem si opatrně sundala. Trochu jsem se zamračila, když jsem si všimla, že mám nohu nateklou víc, než včera. Určitě to bylo tím, že jsem na ní došlapovala, i když jsem neměla. Možná bych ty berle měla opravdu používat. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a nepatrně se na sebe usmála. Nevěděla jsem, čím to bylo, ale měla jsem pocit, že jsem vypadala trochu jinak. Šťastněji.
Už jsem se chtěla otočit, ale všimla jsem si menší lavičky. Vzala jsem jí do ruky a spokojeně se pro sebe usmála, když jsem zjistila, že je to doopravdy pěna, jak jsem si myslela. Otevřela jsem lahev a přešla k vaně. Nalila jsem do ní několik kapek bílé tekutiny, která se během několika vteřin změnila do pěny. Po chvíli mi došlo, že jsem to možná trochu přehnala, ale tak pěny podle mě nikdy nebylo dost.
Odložila jsem lahev s pěnou na stoleček vedle mě, a pak si sundala zbytek oblečení, které jsem měla na sobě. Zkusila jsem, jestli je voda opravdu akorát, a potom vlezla dovnitř. Byl to příjemný pocit. Opřela jsem se o vanu a zavřela oči. Neslyšela jsem jediný zvuk, což bylo pro mě nezvyklé. Doma jsem vždycky slyšela tiché šumění města nebo sousedy z vedlejších bytů.
Po nějaké době jsem uslyšela zvuky vedle mě. Otevřela jsem rozespale oči a zamrkala, jelikož jsem potřebovala zaostřit. Koukla jsem se vedle sebe a spatřila jsem Harryho, který si sundával zbytek oblečení, co měl na sobě.
"Co tady děláš?" zeptala jsem se ho, i když mi hned došlo, jak je to hloupá otázka.
"Co myslíš?" odpověděl mi otázkou, k čemu připojil pobavený pohled. Malinko jsem se usmála, a než jsem se nadála, tak Harry seděl za mnou ve vaně. Rukama mě objal kolem těla a přitiskl si mě blíž k jeho tělu. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a své ruce položila na ty jeho. V místnosti panovalo ticho, ovšem ne takové tíživé, spíš naopak. Bylo to příjemné ticho.
"Proč jsi nemohl zůstat?" položila jsem najednou otázku, kterou jsem narážela na Harryho telefonát v motelu. Koukala jsem se před sebe a čekala na Harryho odpověď, která mě upřímně strašně zajímala.
"Čekal jsem, kdy se mě na to zeptáš." odpověděl mi Harry, přičemž jeho tón byl podbarveným pobavením. Nepatrně jsem se zamračila, a potom se na něho trochu otočila, abych mu viděla do tváře.
"Jak to myslíš?" zeptala jsem se ho s přimhouřenýma očima.
"Myslíš, že jsem o tobě nevěděl v tom motelu?" pronesl a jeho hlas byl pořád stejný. Než jsem se ho stačila zeptat, jak to ví, tak mi odpověděl. "Charlotte, celý můj život je o tom, že musím vědět, co se děje kolem mě." vysvětlil, a pak mluvil dál. "Všiml jsem si tě hned, ale neboj. Trochu cviku a hned budeš moc být tajná agentka." dodal a já protočila oči, načež jsem ho hravě bouchla pěstí do hrudi.
"Vážně vtipný, Harry." pronesla jsem takovým tónem hlasu, který mluvil přesně o opaku. "Ale teď vážně. Proč jsi nemohl zůstat?"
„Proč jsem nemohl zůstat?“ zopakoval po mě Harry zamyšleným tónem hlasu a já přikývla. Místností se rozhostilo ticho, které mi přišlo tíživé. Bála jsem se jeho odpovědi, protože to nemohlo být nic dobrého. Chtěla jsem vědět, co se děje tak závažného, ale na druhou stranu jsem se bála, že to zničí můj vztah s Harrym, který teď byl křehký. „Jde po mě policie.“ řekl po chvíli tichým hlasem, jako kdyby nechtěl, abych ho slyšela.
„To šla po tobě vždycky.“ namítla jsem, přičemž jsem se kousla do rtu. Došlo mi, jak absurdně to zní. Pamatovala jsem si tu noc, kdy jsem našla Harryho zraněného vedle mého auta. Už v tu chvíli jsem podvědomě tušila, že mi to změní život a byla to pravda. Ať už by kdekoliv a udělal cokoliv, tak mě to ovlivňovalo.
„Ale tentokrát je to jiné.“
-----------
♦ Postupně se dozvídáme víc a víc věcí! :) Popravdě já miluju ten vztah mezi nima, prostě je na nich vidět, že jsou spřízněné duše a... No, radši budu končit se svým básněním, jelikož by to nemuselo dopadnout nejlépe :D
♦ Chci vám moc pokoděvat za vaše komentáře a votes, jste prostě skvělí! Děkuju moc <3
ČTEŠ
BACKFIRE || Sequel to Spitfire
Fanfiction"Je ode mě příliš sobecké chtít tě zpátky ve svém životě?" 5 let. Tak dlouho uplynulo od té doby, co se jejich cesty rozdělily, ovšem teď se znovu střetávají. Ona je jiná, on je jiný, avšak něco se nezměnilo.
