„Noah?“ pronesl Harry, předtím, než jsem se od něho odtáhla a otočila se, abych se podívala, kdo na něho mluví. Stála tam Noah v krátkých a upnutých černých šatech, které člověku nebo spíše chlapovi nedopřávali moc fantazie. Trochu jsem se zamračila, přičemž jsem se podívala na Harryho, a pak znovu na Noah, která si nás oba měřila přimhouřenýma očima.
„Já jenom, kde jsi.“ začala, načež si založila ruce na hrudi. „Říkal jsi, že potom, co zařídíš tu věc, tak mě vezmeš k tobě.“ dodala, načež mi věnovala významný a vítězný pohled. Náhle jsem ucítila, jak mě bodlo v hrudi, kvůli jejím slovům a představě, jak je s Harrym u něho doma a dělají tam bůh-ví-co, vlastně jsem věděla naprosto přesně co.
„No,“ řekla jsem, čímž jsem přerušila ticho. „Asi bych si měla jít pro ten koktejl.“ dodala jsem hned na to. Opravdu jsem potřebovala zmizet, nebo bych té Noah omlátila obličej o zábradlí. Sama jsem se divila, co to do mě vjelo, ale uklidňovala jsem se tím, že je to ta moje opilost. Vlastně, co jsem čekala? Bylo jasné, že si Harry někoho najde, vždyť já měla Aidena. Pokud je s ní šťastný, tak proč ne, měla bych ho v tom nejspíš podporovat. Jo, to bych měla, ovšem ta představa se mi nelíbila. Ani trochu.
„Jseš si jistá, že tam zvládneš dojít?“ zeptal se Harry pobaveně, ale zároveň starostlivě, načež povytáhl trochu tázavě jedno obočí. Otočila jsem se na něho a naklonila hlavu na stranu, dávala jsem si na čas s odpovědí.
„Zvládnu.“ ujistila jsem ho, načež jsem přistoupila zpátky k němu, jako kdyby tam Noah nestála. Netušila jsem, co to do mě vjelo. Chytila jsem konec boa, jako předtím a přitáhla si ho k sobě trochu blíž. „Ráda jsem tě zase viděla.“ řekla jsem, tak aby mě slyšel jenom on. Než stačil cokoliv udělat, tak jsem se odtáhla a koukla na Noah s falešným úsměvem na tváři. Potom jsem se vydala skrz dav tančících těl na parketu k baru, přičemž jsem pohybovala boky do rytmu hudby, abych zapadla, nemluvě o tom, že jsem měla jednoduše náladu tancovat. Asi v polovině cesty jsem se náhle zastavila, protože jsem měla zvláštní pocit, jako že mě někdo sleduje. Chtěla jsem se pomalu otočit, ale než jsem to stihla udělat, tak jsem ucítila, jak mě velké ruce chytily za boky. Bez váhání jsem věděla, kdo to je.
Kousla jsem se do rtu, načež jsem přemýšlela nad tím, co udělat. Rozhodně mohlo velké množství alkoholu v mé krvi za to, že jsem zvedla ruce a obmotala je instinktivně kolem Harryho krku. Naše těla se při tanci o sebe otíraly, moje záda o jeho hrudník, můj zadek o jeho rozkrok. Mělo to něco do sebe. Zapomněla jsem na všechny problémy, jednoduše jsem si užívala ten pocit, který jsem měla vždycky před pěti lety, když jsem ho viděla nebo se ho dotýkala. Byla jsem si jistá, že hned zítra ráno až se proberu, budu mít výčitky, ale taky jsem věděla, že to bude stát za to. Těch pár minut za hodiny vyčítaní a špatného pocitu. Písnička skončila podle mě až rychle. Jakmile dozněl poslední tón, rozpojila jsem ruce za jeho krkem a otočila se k němu čelem. Na sucho jsem polkla, když mi věnoval upřený pohled. Potřebovala jsem chvíli, abych se vzpamatovala, když se mi to povedlo, tak jsem se k němu natáhla, abych mu něco mohla zašeptat, i když v tomhle případě, spíš zakřičet, do ucha.
„Nejsi zase takový suchar, jak jsem si myslela.“ pronesla jsem s potutelným úsměvem, načež jsem se na něho podívala. Hravý pohled mi oplatil, což mě donutilo roztáhnout koutky rtů ještě trochu víc, než předtím. Milovala jsem na něm tuhle stránku, když se usmíval a dokázal si užívat života. Položila jsem mu ruku na rameno, abych měla stabilitu, kterou jsem teď vážně potřebovala, jelikož jsem ho chtěla políbit na tvář, což jsem i hned udělala. „A to boa máš ode mě jako dárek.“ dodala jsem hned na to s mrknutím. Než opět stačil cokoliv udělat, tak jsem od něho o krok odstoupila, věnovala mu poslední pohled, a pak se vydala zpátky za ostatními, jelikož mi bylo jasné, že už mě nejspíš budou postrádat, i když je šance, že v tom stavu, jakém jsou ani nepostřehli, že jsem zmizela.
ČTEŠ
BACKFIRE || Sequel to Spitfire
Фанфик"Je ode mě příliš sobecké chtít tě zpátky ve svém životě?" 5 let. Tak dlouho uplynulo od té doby, co se jejich cesty rozdělily, ovšem teď se znovu střetávají. Ona je jiná, on je jiný, avšak něco se nezměnilo.
