Life with mafian (cz)

♣♣2♣♣

CHLOE
Přede mnou stál muž v černém. Nebylo mu vidět do tváře, protože ji zakrývala kukla. Otočila jsem se zpátky. Stál tam další. Tiskla jsem k sobě An a myslela jsem jen na jedinou věc, aby byla v pořádku. ,,Vemte to mimino a zbavte se ho!" Křikl jeden z nich chladně, až jsem se lekla. Stiskla jsem An k sobě ještě blíž. ,,Ne! Udělám cokolov, ale nechte jí. Prosím." Zlomil se mi hlas. Do očí se mi vehnaly slzy. Jeden z nich přikývl. Všimla jsem si jeho karamelových očí, ve kterých se objevila lítost. Natáhl ruce. Pochopila jsem, o co mu jde. Pomalu jsem mu podala An. Nevím, co jí udělá, ale z nějakého důvodu mu věřím. Sice jen trochu, ale i tak. Zůstala jsem sama mezi skupinkou mužů. Na krku jsem ucítila štiplavou bolest. Nemohla jsem se pohnout. Mé tělo nereagovalo. Cítila jsem jak padám a jak mě někdo chytil. ,,Jak dlouho bude mimo?" Zeptal se někdo milým a starostlivým hlasem. ,,Tak osm hodin a pak jí bude nějakou dobu špatně. Měla to hodně silný." Odpověděl dotyčný se smíchem. Bylo to to poslední, co jsem slyšela, než jsem propadla temnotě. 

Vzbudila jsem se v béžovém pokoji bez oken. Kde jsem se tu vlastně vzala a kde je Annie? 

Vzpomněla jsem si na večerní procházku parkem, na jedinou zářící lampu, na muže v černém a na jednoho z nich s nádhernýma karamelovýma očima. Na jeho pohled plný lítosti. Ostatní měli pouze chladné pohledy, ve kterých byla vidět radost, radost z mého strachu a nevědomosti. 

Vstala jsem z postele. Došla jsem ke dveřím. Zkusila jsem kliku. Překvapivě bylo odemčeno. Prošla jsem skoro celý ,,byt". Nikde žádné okno, pouze jedny zamčené dveře. Zbýval mi jediný pokoj. Otevřela jsem dveře a vešla jsem dovnitř. Nevěřila jsem vlastním očím.

Další část. 

Mám vás ráda.

J.J.♡