Life with mafian (cz)

31

CHLOE
Vzbudí mě divný pocit, jakoby mě někdo pozoroval. Otevřu oči a uvidím Justina. Vypadá jako když přemýšlí. ,,Ahoj. Jak je ti?" Zeptám se a on se vzpamatuje.,,Blbě. Mrzí mě, že se mě bojíš. Nevím, co mám dělat, aby si mi odpustila." Řekne upřímně a sklopí pohled. Netuším, co říct. Vůbec nic mě nenapadá. ,,Pojď ke mně, jestli to zvládneš." Šeptnu a pak si uvědomím, co jsem to vlastně řekla. ,,Jsi si jistá?" Zeptá se nejistě a já přikývnu. Sice se ho trochu bojím, ale mám ho pořád ráda. A láska je silnější než strach.

Pousměje se a začne slézat z postele. Postaví se a trochu balancuje. Rychle se překulím blíž k němu a jistím ho. Pomůžu mu do postele a lehnu si k němu. Zakryju nás dekou. ,,Můžu tě obejmout? Prosím." Zamumlá nejistě a já se k němu posunu blíž. Hned si mě přitáhne na hruď, kde se uvelebím. Konečně se zase cítím v bezpečí. ,,Nebojíš se být takhle u mě?" Zeptá se. ,,Ne, nebojím. Cítím se v bezpečí. Hlavně mě nepouštěj." Špitnu a on mě obejme pevněji. Vnímám, jak mě hladí po boku a zádech. U toho mě jemně líbá do vlasů. Po chvíli znovu usínám.

JUSTIN
Nemohu uvěřit, že mě chtěla mít u sebe. Ještě mi klidně usnula v náručí. Usmívala se ze spaní a tiskla se ke mně. Zavřu oči a usnu také.

Vzbudím se a Chloe u mě není. Asi se mi to jenom zdálo. Najednou cvaknou dveře. Otočím se tam. Stojí tam usměvavá Chloe s tácem. ,,Nesu snídani. Poslední dobou si nesnědl vůbec nic." Řekne a přejde ke mně. Sedne si na kraj postele a položí vedle sebe ten tác. Ona udělala tousty? Sedl jsem si. Obmotám ruce kolem jejího pasu a přitáhnu si ji k sobě. Dám ji pusu na tvář a natáhnu se pro skleničku s džusem. Napiju se a vezmu do ruky toust. Dám ho Chloe k ústům. Ona se pousměje a kousne si. ,,Jsem tak rád, že si u mě a nemáš takový strach." Řeknu a ona se ke mně přitulí. ,,Odpustila jsem ti. Sice se pořád trochu bojím, ale už ne tolik. Vím, že za to mohlo to svinstvo, které si bral." Usměje se. Nahnu se k ní a políbím ji. ,,Moc se ti za všechno omlouvám." Šeptnu a tentokrát políbí ona mě. ,,Jak já tě miluju..." Řeknu a pousměji se. ,,A jak moc miluji já tebe. To snad nejde slovy ani vyjádřit." Řekne a odsune tác. Sedne si mi na klín a lehne si mi hlavou na rameno. ,,Miláčku, už ti neublížím. Hlavně odtud neodcházej. Někdo by ti mohl ublížit." Šeptnu a pevně ji obejmu. ,,Já vím. Neodejdu, pokud mi nedáš důvod." Řekne nazpátek. Cítím, jak se napjala, ale nevím proč. ,,Co se děje, lásko?" Zeptám se jí.

Další kapča. Nějaké nápady na pokračování? Budu ráda za úplně jakékoliv.

J.J.♡