Nemůžu Tě Nechat Jít.

3. Cesta ke společnému příteli

Blaise Zabini je velmi dobrý přítel Draca Malfoye, což vlastně není nic zarážející.
To, co zarážející je, že ho za dobrého přítele pokládá i Hermiona.
Oběma je tou osobou, které jsou schopni říct cokoli.
On jí řekl o svých citech k ní a ona zase o svých citech k němu.

Upřímně ho to dost zarazilo.
Přece jen se nestává často aby se do sebe zamilovali tak odlišní lidé. A hlavně když se tolik let nenáviděli. Rozhodl se to nechat být a být oběma nápomocen.
Ani jednomu však neřekl nic o citech toho druhého.

Přemýšlel o těch dvou dost často. Myslel si, že jako pár by vypadali úžasně. Oba měli skvělé postavení, díky čemuž by byli mocný pár. Každý byl jiný, takže se doplňovali. Myslel si, že spolu doopravdy skončí. Přemýšlel jestli proto jde něco udělat. Přece jen není ještě tak úplně pozdě. Jsou sice oba dva zadání, ale šance je tu pořád. Když se na ně kdokoliv podívá - tedy když jsou spolu - uvidíte mezi nimi nejen sexuální napětí, ale i zamilovanost v jejich očích.

Z jeho myšlenek ho vytrhla ta o které ty myšlenky byly. Hermiona Grangerová.
Upřímně se zasmál nad tou ironií.

„Co tentokrát Hermiono?" Optal se s předstíraným zájmem. A hlavně dělal jakoby o ničem nevěděl.
Hned uhodl o co se jednalo a hlavně ji v nejbližší době očekával. Přece to byl on kdo odvedl samotného Draca Malfoye před dveře její kanceláře.

„Byl tu." Stále se snažila popadnout dech po dlouhém běhu přes skoro celé Ministerstvo.

„Něco jsem slyšel. A co se stalo?" Teď už ho to opravdu začalo zajímat.

„To jsi mě nemohl třeba jen varovat?!" Vyjekla na něj a konečně se posadila.
Dost jí zarazilo, že její teď nejlepší přítel o tom celou dobu věděl a nic jí o jeho návštěvě neřekl.

„Dozvěděl jsem se to pár chvil před tebou. Nebyl čas." Zalhal. Bál se reakce, kdyby přiznal barvu, že ho o to, aby zavedl Draca k ní, požádala Narcissa už před dvěmi týdny.

„Jen aby."

„A co se tedy stalo?" Optal se znovu a opřel se o opěrátko své kancelářské židle.

„My..my se..my jsme se líbali."

„Cože?!" Vykřikl Blaise. Bylo to lepší než očekával. Něco se mezi nimi opět stalo.
A on tomu chtěl pomoct. Nechtěl aby se Draco trápil s Astorií, která ho očividně nemiluje, ale přesto s ním nadále zůstává. Samozřejmě, že věděl proč.

„No.. slyšel jsi dobře."

„Řekni mi to všechno." Pobídl jí a ona mu všechno řekla. Opravdu mu řekla všechno. Nevynechala žádný detail. Přesně dopodrobna mu popsala celou tu schůzku s Dracem.

Upřímně se divil. Takhle Draca znal, ale nečekal, že by ji políbil hned po těch dvou letech, co jí neviděl.
Něco si uvědomil. Znamenalo to, že celá tahle konverzace s Hermionou se bude opakovat i s Dracem. Věděl, že si ho v nejbližší době najde a bude potřebovat poradit.

Věděl, že k němu Hermiona přechovává dost silné city. Silnější než k Weasleymu, ale nemohl jí říct, aby ho opustila a dala se dohromady s Dracem.
Chtělo to trochu času.

--------

Mezitím chodil Draco po ministerstvu a stále myslel na chvíli kdy se líbal s Hermionou. Bylo to lepšího než minule.
Začal si ji v duchu prohlížet, když došel do její kanceláře udělal si obrázek na ní, který si teď v mysli promítal.
Byla nádherná. Ještě hezčí než naposledy, když jí viděl. Měla delší nohy, větší poprsí a vytvarované pozadí. Byla dokonalá. Co ho zaskočilo bylo, že měla kratší vlasy. Ale na druhou stranu uznal, že jí to sluší víc než delší.

Když Hermiona vyšla z Blaisovi kanceláře začala dělat to samé. Bohužel pro ni se nedívala na cestu a narazila do toho, kterému patřily její myšlenky.
Spadla rovnou na jeho hruď, která ji přitahovala jako magnet. Měl stále ty nádherné modrošedé oči, které jí vždycky nějakým způsobem dostaly. Milovala je. Stejně jako jeho celého.
Leželi tam na sobě a ani jeden se nechtěl zvednout. Nebo.. lépe řečeno, jejich těla to odmítala. Držela na sobě jako magnety.

Draco vzal neposedný pramínek jejich, teď už krátkých vlasů, a zastrčil jí ho za ucho. Ona se nad tím lehce pousmála a zvedla se. On celou její akci sledoval. Nechápal jak může být někdo tak krásný. Po chvíli si uvědomil, že nad ním stojí s nataženou pomocnou rukou.
Přijal jí a vyhoupl se nahoru.
Trochu si oprášil sako a než zmizel v kanceláři věnoval jí poslední pohled.
Ona ač nechtěla se na něj usmála.
Když si uvědomila, co udělala v duchu se za to proklínala.
Pak už její myšlenky opět směřovali k vysokému pohlédnemu a blonďákovi s modrošedýma očima.

U Blaise, jak už předpokládal se objevil Draco se stejným problémem jako před chvílí Hermiona. Jen s něčím navíc.
Draco mu pověděl i o té scéně před chvílí na chodbě kousek od jeho dveří kanceláře.

Blaise se nestačil divit. Prostě to nedokázal pochopit. Dva roky se neviděli a teď najednou tohle? Sice se s oběma stýkal prakticky pravidelně, ale nechápal jak jejich city k tomu druhému mohli vydržet i přes to, že oba mají trochu vážnější vztah.

------

Astorie byla na Manoru s Narcissou.
Narcissu už Astorie nějakým způsobem nebavila a rozhodla se jí zbavit. Nevěděla sice jak, ale prostě musela.
Věděla, že když Draca pošle na nějakou dobu pryč, což byla její práce, bude mít trochu času aby si udělala aspoň nějaký plán.

Ona Luciuse milovala a chtěla to samé i pro svého syna. Nějakým způsobem jí bylo jasné, že ona Draca doopravdy nemiluje. Potřebovala aby byl její syn šťastný a to s Astorií rozhodně nebude.

Dokonce by mu přála i Pansy Parkinksonovou. (Nevím jestli to příjmení píšu dobře:/)
Věděla, že ještě v Bradavicích pro něj měla slabost. Draco jí to kolikrát vyprávěl. Jenže nevěděla kam se vypařila. Byla to jen krajní možnost, kterou doufala, že nepoužije, protože svému jedinému synovi nepřála nějakou ním posedlou holku se kterou by musel strávit zbytek života.

Pokud by Draco tu smlouvu podepsal měla by vystaráno. Dva týdny na vytvoření plánu - Jak se zbavit Astorie - jí muselo nějakým způsobem stačit. Takže teď její jediná naděje byla ta smlouva.

-------

Draco se vracel domů k matce, které chtěl oznámit, že smlouvu podepsat nechce. Chtěl tak výhodnou propagaci jeho firmy, ale nechtěl celé dva týdny strávit s Hermionou. Na to prostě neměl.
Stačil mu dnešní den, aby klíč, který zahodil tak daleko aby ho nenašel, našel nakonec cestu zpátky a odemkl jeho neviditelnou truhlu s city k Hermioně.

Hermiona na tom byla podobně. Nechápala jak takový bastard mohl opět obměkčit tu jednu její část, která ho tak bezmezně miluje a díky ní to tak začaly cítit i ostatní její části těla. Byla v tom až po uši a upřímně doufala, že tu smlouvu nepodepíše a nebude s ním muset strávit dva celé týdny někde v Dánsku.