Nemůžu Tě Nechat Jít.

13. Až na ten čas

Mohla by říct, že se vše změnilo. Tedy, aspoň potom, co spolu trávili mnohem míň času. Užívali si společné chvíle o to víc. Nedokázali od sebe odejít. Jenže přitom to všechno bylo stejné. Až na ten čas.

Stále jim to bylo málo. Chtěli spolu strávit co nejvíce času. Všechen svůj volný čas, který měli, i ten zbytek, chtěli strávit po boku toho druhého. Jenže to nešlo. Na to byli oba až moc tvrdohlaví, aby si přiznali své city. Kdyby to udělali, mohlo by být vše jinak. Bohužel pro ně, to nevěděli.

Ron se pokoušel rozluštit hádanku, která vězela za záhadným mizením Hermiony z domu, nějaké schůzky, domů se vracela pozdě a tak to chodilo skoro každý den. Každý den byla pryč nějak dlouho. Buď jen do desíti, nebo do dvanácti, či dokonce do dvou do rána. Ano, ona si myslela, že spí, ale on toho nebyl schopen. Nebyl schopný usnout, když vedle něj neležela. Ta otázka, kde vězí jeho přítelkyně, ho doslova užírala. Nelíbilo se mu, že je stále tak části a dlouho pryč a nechce ho brát s sebou. Někdy ho brala taky, když jela na nějakou důležitou a dlouhou cestu, ale teď se mu ani nepokusila říct nebo aspoň naznačit kam jede.

Narcissa byla za Hermionu ráda. Věděla, že mezi ní a Dracem něco je. Neviděla je nebo něco podobného, ale byla si tím i tak jistá. Láska, která vždy přicházela společně s nimi, když byli spolu byla neskutečně silná a ona ji cítila. Avšak, nedávala na sobě něco znát. Všechny její emoce a pocity zůstávaly schované pod ledovou maskou neboli kamenným výrazem, který byl pro rod Malfoyů typický.

Rozhodla se, že jejich lásce pomůže. A tu lásku, kterou mimochodem vycítila i s Dracovi strany, což jí dost zarazilo, jelikož jí vždycky říkal, že miluje Astorii a byla to jediná žena kterou kdy miloval. Navíc, tohle se tomu, jak se choval v Astoriině společnosti, vůbec nepodobalo, nechtěla Dracovi proklouznout takovou příležitost mezi prsty. Byla šťastná, když viděla svého jediného syna šťastného po boku tak úžasné ženy jako je Hermiona. Jí až tak nezáleželo na čisté krvi jako jejímu manželovi. Nebyla jí posedlá jako její sestra. Byla to samostatná osoba, která akorát nesměla dávat najevo to, co si myslí. Ona sice mudly nikdy nijak nepodporovala, ale nevadilo jí to tak, jako jejímu muži, či její sestře.

Astorie se vážně bavila po boku Rona, ale opravdu s ním byla hlavně z trucu. Šíleně jí vadilo, že její přítel už s ní nijak nepočítá. Vadilo jí, že se s ní teď jednalo jako s tou poslední. Narcissa jí odmítala pouštět k sobě a ona věděla proč. Věděla, že jí Narcissa nemá ráda. Jen nechápala proč. Přece jen, jí nic neudělala. Nebo si to aspoň myslela.

Narcissa měla Greengrassovi ráda. Byla to jedna z rodin, které s nimi trávili dost času. Bylo to hlavně proto, že byli také jedna z čistokrevných rodin stejně jako Malfoyovi. Když byla Astorie malá, tak jí Narcissa měla opravdu ráda. Stejně jako její sestru Daphne. Chvíli je dokonce brala jako své vlastní dcery, které by nikdy nemohla mít. Vždycky chtěla mít dceru, kterou by mohla aspoň trochu rozmazlit. Měla dvě sestry, díky čemuž si zvykla na větší společnost žen. A dva muži rodu Malfoyů na ni v některých časech byli až moc nezvladatelní. Hlavně v časech pána zla. Draco nikdy nechtěl sloužit pánovi Zla. Nikdy to nechtěl a ona to věděla. A vyčítá si stále, že mu jej vlastně předhodila jako kus hadru. Neudělala pro něj nic.

Postupem času však z Astorie rostla žena, která prahla pouze po penězích a slávě. A přesně to se jí mělo dostat od mladého Malfoye. Jednou když šla navštívit svojí starou známou slyšela něco, co opravdu slyšet nepotřebovala.