Nemůžu Tě Nechat Jít.

21. Když uhodí blesk

Myslela si, že to Draco nemyslel vážně.
Že se hned vrátí. Že si šel třeba jen pro něco do své ložnice.

Ale nestalo se tak. Vlastně se teď nechápala. Copak ho neznala? Mohla vědět, že to bude myslet vážně. Jen nevěděla, co udělá.

A hlavně nevěděla, kde se teď Astorie nachází, takže nevěděla ani ti, kam měl Draco namířeno.

Ale věděla, kdo to vědět bude.

***

„Narcisso?" Nic. Nikdo jí neodpovídal.
Prošla skoro celý Manor a Narcissa nikde nebyla.

Zkusila to ještě jednou v knihovně, protože tam je přece jen místa dost. ( I když..to v každé místnosti Manoru)

Zbývala poslední možnost, kde by mohla být - zahrada.

Narcissa tam od dob, kdy byl zavřen Lucius do Azkabanu, vlastně trávila většinu svého volného času.

Proto zkusila své štěstí a zamířila právě tam.

***

„To ti nestačí, že jsem ti dal jakýsi obnos peněz, který nebyl zrovna malý, aby jsi odešla v klidu, ale ty se prostě musíš nějak angažovat v mém životě, co?" Vykřikl Draco na Astorii.

Byl tak šíleně naštvaný, že by ji dokázal i uhodit. Přesto, že ženy nebije.

„Uklidni se Draco. Výchovná facka ještě nikoho nezabila." Odpověděla mu velmi mírným tónem, který jej až trochu zarazil.

„Výchovná? Hermioně?"

„Jistě. Měla tě nechat na pokoji. Jsi můj." Zvedla se a přešla k němu.

„Já už dávno nejsem tvůj, ale Hermiony. A ty se jí už nikdy nedotkneš." A o krok od ní ustoupil.

„Kdo by chtěl dotýkat mudlovské šmejdky? Možná ty, ale já rozhodně ne. Nemáš se čeho bát." Usmála se na něj a zase se přiblížila o krok blíž.

„Neříkej jí tak."

„Ale to ty jsi ji tak nazval jako první, nemám pravdu?" Řekla stále klidným a sebevědomým tónem.

Neodpověděl. Věděl, že jej tím dostala.

„No jistě, že mám. A teď, když dovolíš, ráda bych si vzala to, co mi právem patří." Odpověděla a poté se vrhla na jeho rty.

Když si Draco uvědomil, co se vlastně děje, přestal a Astorii od sebe odtrhl.

„Nechci tvoje peníze Draco."

„Je pozdě Astorie. Teď, když je Hermiona konečně moje si svoje štěstí nenechám proplout mezi prsty." Rozloučil se a odešel.
Věděl však jedno. Už nikdy se nesmí s Astorií vidět.

****

„Díky Merlinovy, jste tu." Řekla Hermiona, když našla Narcissu v zahradě.