Nemůžu Tě Nechat Jít.

19. Rozdílné rozhovory II.

,,Můžeš mě nechat domluvit, Rone?" Optala se Hermiona, když dorazila domů, aby svému ještě nynějšímu příteli oznámila onu novinu. Nechtěla to dělat, protože věděla, že mu tím hodně ublíží. Ale byla to jediná možnost, jak by mohla být s Dracem.

Ten měl mezitím na Manoru stejný úkol, a to, říct to Astorii. Teď už věděl, že jeho matka bude stát za ním, takže už mu vlastně nic nebránilo.

Ale i tak se bál. Věděl totiž, že její reakce nebude kladná. Bude se muset vzdát bohatství rodu Malfoyů a samotného Draca Malfoye, který je stále jedním z nejvýše postavených osobností kouzelnického světa. Takže ani dobrou reakci čekat nemohl.

Ani Hermiona nemohla očekávat kladný přístup k věci ze strany Rona. Přece jen ji stále miloval. A ona se mu chystá zlomit srdce. Byla z toho sama dost nešťastná. Byl to stále její kamarád z období Bradavic. Tolik toho spolu zažili a ona se to chystá zkazit jen proto, že se rozhodla jít správnou cestou. Skoro nikdy nebrala ohled na sebe. Záleželo jí na názoru ostatních a ve většině případů se jim přizpůsobila. Měla ráda druhé a chtěla pro ně jen to nejlepší.

Tak proč by si pro jednou nemohla dopřát také trochu toho svého štěstí? Vždyť na to měla právo, no ne?

Zvedla se od stolu a zamířila do kuchyně, aby si udělala silnou kávu, protože tohle bude ještě dlouhá noc.

Když přišla zpět k Ronovi, sedla si vedle něj.

„Rone?" Zkusila tedy znovu. Ale až teď si získala jeho celou pozornost.

Upřel na ní zrak a dal jí pokyn k tomu, aby mluvila.

Hermiona se jen nadechla a spustila.

---------------------

Na Manoru právě letěla váza proti zdi. Vlastně by ten naráz ani nikdo nepostřehl, protože jediné, co se rozléhalo celým Manorem byl Astoriin křik.

Draco jí to řekl na rovinu. Nepotřeboval na ní brát žádný ohled. On jí jakýmsi způsobem miloval, ale ona jeho ne. Šla mu jen po penězích, tak proč měl brát ohled na někoho takové, že?

Byl rád, že to celé skončilo a mohl se jí zbavit. Tak moc ho to naštvalo. Ne to, že by ho nemilovala, ale spíš, že jí záleží spíše na penězích než na něm samotném, nezjistil už dřív.

Nakonec řekl své poslední sbohem a dal jí prostor k tomu, aby se zbalila a s Manoru odešla.

Přemístil se na jedno jediné místo kde teď chtěl být.

----------------

„Mrzí mě to Rone. Ani nevíš jak moc. Nechci ti ublížit jen..jen to tak prostě dál nemůžu snášet. Musela jsem si vybrat mezi tebou a člověkem, kterého miluju jinak než jako bratra nebo kamaráda. Nechtěla jsem.." Nedořekla větu, protože jí dal Ron ruku na pusu jako signál toho, že dál mluvit nemá.

„Nemusíš se omlouvat. Dívej se na to z druhé strany. Kdyby jsi mě milovala, byla by jsi se mnou. Teď budeme mít možnost každý začít nový život. A lepší. S někým koho opravdu milujeme. Sice já nikoho takového nemám, ale třeba ti štěstí mít budu. Miluju tě a proto ti nechci bránit ve štěstí. Náš vztah už nebyl to, co býval. Bral bych to jako signál k tomu, abych to zkusil jinde. Prostě je nám jen souzeno být přátelé a ne partneři." Dokončil svůj monolog a pustil její tvář. Usmál se na ni, díky čemuž byl i on obdarován vřelým úsměvem, které vás pohladí na srdci.

Hermiona ho rychle obejmula. Tak moc se jí ulevilo. Myslela si, že na ní Ron bude zlý jak to on dokázal.

„Děkuju ti." Pronesla tiše jako miška.

„Nemáš zač. A teď..? Jdi za ním." Usmál se na ni a popostrčil jí, aby šla.
Potřeboval být sám. Nechtěl být na ní hnusný. Sice mohla za to, že už spolu nejsou, ale nemohl jí to vyčítat. Láska je hold silná čarodějka.

Hermiona se rozběhla ke dveřím a přemístila se před brány Manoru.

Musela přece Dracovi oznámit, že už jim nic nebrání v tom být spolu.

Jenže v tom si uvědomila, co když to Draco ještě neřekl Astorii a ona tam jen tak nakráčí? Nebo, co když tam přijde zrovna ve chvíli, kdy po něm bude Astorie řvát?

V toku jejích myšlenek jí vyrušil až naráz do velkých dveří, které otvírali vchod do velkého Malfoyovic sídla.

Zarazila se. Právě teď se tam bála jít snad ještě víc než když sem šla poprvé po celé té aférce s Bellatrix.

Rozhodla se, že Dracovi pošle sovu a prvně si sbalí všechny své věci. Přece jen je nemůže nechat u Rona. I když to byl jejich společný dům, musela jít pryč ona. Přece to byla ona, kvůli komu to celé skončilo rychlostí lusknutí prstu.

Dveře se náhle otevřely a v nich stála příšerně vypadající mladá žena, která právě vypadala jako ten největší predátor na světě.

Vypadala jako naštvaný býk, který před chvílí prodělal úzkostlivý záchvat při kterém brečela.
Měla rudé oči od pláče. To by poznal kdokoliv.
Co jí ale zaráželo bylo, jak se na ni dívala. Bylo to jakoby orel zahlédl malou myš a dostal hlad.
Přesně tak se teď tvářila Astorie. Jen neměla hlad. Chtěla tu ženskou před sebou roztrhat na kusy.

„Ty! Ty mudlovská šmejdko! Jak se opovažuješ sem po tom všem přijít a ukázat se mi na očích?" Vykřikla a Hermioně na obličeji přistála jedná dobře mířená facka.

Dneska se omlouvám, že je to tak krátké.

A hlavně..
MOC SE OMLOUVÁM, ŽE TEĎ DLOUHO NEVYCHÁZELY DÍLY.

PRVNÍ DŮVOD BYL, ŽE NEBYL ŽÁDNÝ NÁPAD.
A DRUHÝ, PRACOVALA JSEM NA MENŠÍM VÁNOČNÍM DÁRKU PRO MILOVNÍKY DRAMIONE. (Jak jinak)

A taky bych vám chtěla moc poděkovat za 8k přečtení na první povídce!
A na této přes 2k děkuji moc 💜
Jste úžasní

Doufám, že se vám to bude líbit..

A otázka dne?

Kdo se bude zítra dívat na Harryho Pottera a kámen mudrců?
- já ano :))