18. Když se objeví světlo část I.

3K 156 23
                                    

Týden. Sedm dlouhých dní se neviděli. Samozřejmě, že za ním byla Hermiona i na Manoru, ale jak předpokládala, Narcissa jí řekla, že tu Draco není. Podle ní odjel mimo zemi a neví kdy se vrátí.

Nevěděla jestli si to Draco vymyslel a řekl to jak Narcisse tak i Asotrii právě pro případ, že by přišla a ptala se na něj a nebo opravdu odjel ze země.

Vždyť přece brzy měli odjet spolu, tak proč by někam odjížděl bez ní?

Celý týden byla nepoužitelná. Ronovi se vyhýbala. Vlastně by se dalo říct, že se s ním vůbec neviděla. Tedy, pokud nepočítáme maximálně to, když se jednou, či dvakrát potkali doma a řekli si pouhé ahoj. Hermiona už doma nespala. Spala ve své pracovně. Takže pokud šla domů, tak to bylo proto, že se potřebovala převléct, nebo si šla pro nějaké složky ohledně práce.

A opravdu jen maximálně dvakrát potkala Rona.

Když jí viděl, tak rozhodně věděl, že se něco děje. Nevypadala jako vždy. Byla jiná. Jakoby byla ztracená. Jakoby právě něco skončilo.
A on nejspíš věděl co.

Draco ze země neodjel. Jen se uzavřel ve své kanceláři své velké firmy. Nikoho tam nepustil. Vlastně, nikdo k němu nechodil. Všichni si mysleli, stejně jako Narcissa a Astorie, že je mimo zemi. Že musel narychlo odcestovat.

Nevadilo mu to. Měl zde vše, co potřeboval, aby přežil. Kromě jedné velmi důležité věci, které se celý týden vyhýbal. Kterou odmítal vidět a mluvit na ní. Stále nedostal z hlavy ten obrázek, který se mu tam dostal před týdnem.

Rozmlátil celou svojí kancelář. Nic nezůstalo v původním stavu. Krom židle na které každý den sedával.

Zuřil. Zuřil jako ještě nikdy. Dokonce to bylo horší než za dob pána Zla. To jeho pokoj vždy po schůzi smrtijedů v jejich jídelně, či jiné části jejich sídla, skončil v dezolátním stavu.

Samozřejmě, že o tom nikdo nevěděl. Když k němu zavítala nějaká návštěva, tak už bylo vše na svém místě.

Jenže teď?

Teď k němu nikdo nepřijde. Nechce, aby někdo chodil. A pokud by někdo přišel, vyhnal by ho. Nechtěl nikoho vidět. Nikoho.
Jen ji. Ale jaká je to ironie, když zrovna ji chtěl vidět nejméně. Nelíbila se mu představa, že o ní přišel.

Vždyť před týdnem mu řekla, že ho miluje a to vlastně ona sama neví, že udělala. Řekla mu to ve snu. Proto si nebyl jistý, že je to mířené na něj. Jen nějaká jeho část si tím byla více než jistá.

----------------------

Stála před dveřmi Manoru. Stála zde každý den. Každý den šla dovnitř a ptala se na tu stejnou otázku - Jestli už se vrátil. Pokaždé dostala zápornou odpověď.

Dřív než stihla zaklepat se dveře otevřely a Narcissa ji zvala dál.

„Ještě se nevrátil." řekla starší žena a vedla Hermionu směrem k salónku, kde vedly už několik rozhovorů.

„Kdyby se cokoli změnilo, dejte mi prosím vědět." Odpověděla a otočila se.
Chtěla odejít, kdyby jí v tom Narcissa nezabránila.

Nemůžu Tě Nechat Jít.Kde žijí příběhy. Začni objevovat