Nemůžu Tě Nechat Jít.

6. Jen "přátelské" gesto

Hermiona si nakonec celý týden s Ronem užila. A kupodivu i s Dracem. Zdálo se jí divné, že se jí zastal, ale zase za tím nic nehledala.

Nakonec se z něj a Rona stali - mohli bychom to nazvat přáteli. Něco se mezi nimi prostě změnilo. Nepotřebovali se urážet. Dokázali spolu v klidu a pohodě mluvit.

Dost často chodili ven jako ten večer. Ano. I přes to, co se stalo. Ale oni už se tím nijak nezabírali. Nemysleli na to.

Hermiona se často nedostala ke slovu. Hlavním tématem byli jejich hádky a famfrpál. Ani jedno téma Hermionu nijak nelákalo. Radši zůstala u pití svého nápoje a sledováním dvou odlišných přátel.

Dracovi opravdu nevadilo bavit se s Weasleym. Byl fajn - v nějakých ohledech. Stále se s ním dalo bavit.

Ron tím byl taky zaskočený. Hlavně tím, že dokážou vést klidnou konverzaci bez hádek.

Hermiona se s Dracem taky začala bavit.
Chodila s Dracem na oběd, on k nim na večeři nebo si zašli jen tak na kafe.
Někdy se jí zdálo, že spolu tráví dost času. Nechápala jak se může ještě věnovat Astorii. I ona měla problém s Ronem, kterému se tahle záležitost nezdála tak zlá. Nějaké obědy a večeře trávil s nimi.

Byl to jeden z jejich nejlepších přátel a ona tomu stále nemohla uvěřit. Vždyť to byl Draco Malfoy. Ten, kterého tajně milovala. Nedokázala tomu uvěřit.

---------------------

„Sakra Grangerová! Vždyť to bude jen jedna večeře. To tebe ani Weasleyho nezabije." Dohadoval se Draco s Hermionou, když jí navrhl Astoriin nápad.
Chtěla poznat přátele, se kterými se Draco pravidelně schází. Věděla o koho jde a i tak se do jejich kolektivu chtěla zapojit. Mohli bychom to spíš nazvat jako, že by se chtěla ujistit.

„Moje odpověď se nemění. Nelíbí se mi to. Je to Astorie proboha!"

„No a? Já se taky bavím s tebou a Weasleym. Ber to jako bych to byl já. Akorát v ženské podobě. To je dobrý ne?"

„Je to špatná představa Malfoyi. Stačíš ty."

„Aby jsi neměla nějakou připomínku Grangerová."

Ron stál na prahu dveří a sledoval ty dva a jejich hádku. Nevěděl proč, ale bylo mu dobře, když viděl své dva přátele se hádat. Byl si tak jistý, že mezi nimi nic není. V tom se ale mýlil. Stále mezi nimi bylo jakési sexuální napětí. Ona ho chtěla a on jí. Jen to nemohli dávat najevo.

„A ty aby jsi neměl nějaký blbý nápad Malfoyi."

„Jedna večeře. Se mnou si jich zažila několik, takže proč by ti vadila další na které by s námi byli Ron s Astorií?"

„Nepřijde mi to jako dobrý nápad."

„Řekni mi jeden opravdu vážný důvod k tomu, abych to odvolal."

„Myslím, že Astorie nebude ráda, když uvidí mudlovskou šmejdku. Rona klidně pozvi, ale se mnou se asi vidět nechce." Dracovi se ta přezdívka, kterou jí přezdíval i on přestala líbit. Hlavně, když byla mířená na Hermionu.

„Pokud by tě tam nechtěla, Nezvala by tě."

„Opravdu to bude jen jedna večeře?"

„Jediná do které tě vlastně nutím."

„Dobře. Ale opravdu jen jedna. A odejdu po první urážce. I kdyby vyšla z tvých úst. Jakákoli."

„Beru na vědomí. Takže večer."

„Večer." V tom se objali na rozloučenou. Dělali to pokaždé. Ani jednomu se to nezdálo moc. Oba to brali jako přátelské gesto. I když si to oba užívali v objetí toho druhého. Bylo to něco, co u svých drahých poloviček nezažili.

To se Ronovi nelíbilo. Trvalo to až moc dlouhou dobu. Proto bylo načase, aby na sebe nějakým způsobem upozornil.

Vešel do místnosti a zabouchl za sebou dveře. To však přítomnost těch dvou nepřivolalo. Sedl si na židli naproti té Hermionině. To už ho viděl Draco. Okamžitě od Hermiony odstoupil i přes to, že se mu odloučení od ní, nelíbilo.

„Jak dlouho tu jsi?" Zeptal se Draco.

„Řekněme, že takovou dobu, abych ti mohl na otázku, která byla pokládaná Hermioně, mohl odpovědět taky."

„Takže dlouho." Zasáhla Hermiona.

„Ano. A popravdě jsem si to užíval. Stále se mezi sebou dohadujete."

„Užíváš si, když se hádám s naším kamarádem?"

„Nemyslím to nijak zle Hermiono, ale vaše hádky jsou prostě k smíchu."

„Ale je dost nezdvořilé odposlouchávat cizí hovory Weasley." Opět se do rozhovoru přidal Draco.

„Nechtěl jsem se vám do toho plést."

„Mohl jsi počkat na chodbě." Řekla Hermiona a založila si ruce na prsou.

Nelíbilo se jí, že Ron odposlouchával. A hlavně, že jí zkazil tak skvělou chvíli s Dracem. Chtěla mu to vyčíst, ale teď nemohla. Byl tu i Draco.

„To bych se nemohl pobavit."

-------------------------

Draco byl opravdu nadšený, že Hermiona svolila k večeři s Astorií. Jen stále nechápal, proč ji i Rona chce poznat. On sám nemohl pochopit jak se s nimi dokázal spřátelit. S Ronem měl přátelský vztah. Vlastně mu i věřil. S Hermionou měl něco, co nedokázal popsat. Vždy když jí viděl měl chuť se smát a držet jí v náručí. Zdálo se mu to zvláštní, ale pokoušel se to ignorovat. Pokoušel. Jenže jakmile byl v její blízkosti musel se opravdu krotit, aby po ní nevyjel. Chyběli mu její rty. Nikdy tak moc po nikom netoužil jako po ní.

Hermiona na tu večeři nechtěla z jednoho jediného důvodu. Ano, kvůli Astorii, ale z jiného důvodu ze kterého si myslel Draco. Draco měl za to, že se s Astorií nechtěla vidět jen kvůli jejich minulosti. Pravda byla jiná. Nechtěla jí vidět kvůli tomu kým se stala. Stala se přítelkyní někoho, koho tajně miluje. Nechtěla jí vidět. Ani ona před Dracem nedělala s Ronem něco, co by jí vadilo u něj a Astorie. Zdálo se jí divné, když jí Ron chtěl polibit před Dracem. Připadala si jako by ho podváděla.

Teď je ale všechno jinak. On chce aby poznala jeho přítelkyni. A ona souhlasila. Neměla na výběr. Nebylo cesty zpět.