Nemůžu Tě Nechat Jít.

15. Čas přijde

„Já.. já.. já tak trochu nechápu, proč se na to ptáte." Řekla hnědovláska a stále neodtrhla zrak od svých nohou. Neměla tolik odvahy, aby se podívala Narcisse do očí.

„Z jediného důvodu má drahá." Odpověděla Narcissa a přešla k pohovce, která byla blíže ke křeslu ve kterém seděla Hermiona.

„Ráda bych věděla jestli se mýlím." Dokončila svojí větu starší žena, která se nacházela už jen kousek od mladé čarodějnice.

„Omlouvám se, ale asi vás zklamu." Řekla Hermiona svou lež a svůj pohled zaměřila na skoro zapadající slunce, které právě bylo vidět z okna vedle ní.

„Mě lhát nemusíte. Já bych Dracovi neřekla ani slovo, pokud by jste si to přála."

„Prosím vás, mohla by jste mi tykat?" Optala se Hermiona a poprvé se podívala na Narcissu.

„A věřím, že pokud bych vás o něco takového měla poprosit, neřekla by jste to, ale ujišťuji vás, že k tomu nedojde. Nemáte se čeho bát." Dopověděla svůj krátký monolog a zase se zadívala z okna. Nerada lidem lhala. A hlavně, nerada se přitom lidem dívala do očí.

„Však ten čas přijde." Řekla si pro sebe Narcissa. Hermiona jí však zaslechla, ale nedala na sobě vůbec nic znát. Jen se pro sebe lehce usmála.

----------------------

„Divím se, že za všechno, co jsem udělal si zrovna já zasloužím něco tak úžasně žhavého jako je přítomnost nádherné, okouzlující, chytré, odhodlané, odvážné a přímo dokonalé ženy jako je Hermiona. Kdybych byl její přítel, což bohužel nejsem, měl bych právo pronést větu - že pro ni nejsem moc dobrý, ale v tom v čem se jí plně věnuji nejspíš dost dobrý jsem. Spíš až excelentní." Pronesl Draco hrdě ke svému příteli svoji řeč o Hermioně.

„Hermiona je opravdu úžasná žena a jediné co si nezaslouží je, aby s ní někdo jednal jako s hračkou, Draco. A to ty děláš. Hraješ si s ní, ale ona si může myslet, že si hned pak najdeš novou a lepší. V případě Hermiony to bude volba mezi ní a Astorií, kde právě ta vyhraje. Hermiona jako hračka bude hozena do koše a nikdo už si s ní nikdy nebude hrát. No vlastně bude. Ron. Ale ne ty." Odpověděl Blaise.

Draca jakoby uhodil blesk. Teprve teď si to celé uvědomil. Jenže to byla Hermiona kdo jako první řekla, že kvůli Dracovi Rona neopustí. To spíš on byl ta hračka. Ale i tak ho to donutilo o celém vztahu s Hermionou přemýšlet.

Byli spolu - jako milenci, už skoro čtyři měsíce. Čtyři přímo úžasné měsíce, které považoval za ty nejlepší v jeho životě. Chtěl s ní toho času trávit víc. Chtěl s ní být každou minutu svého života. Chtěl s ní žít, po čase by si ji i vzal. Představa, že by si bral právě Hermionu se mu nehnusila tak, jako ta, ve které si bral Astorii. Vlastně se mu nehnusila vůbec. Chtěl s ní založit rodinu. Chtěl s ní zestárnout. Chtěl ji. A ne tak jako pokaždé když jí viděl. Chtěl jí vlastnit. A to ne jen v okamžicích, kdy si společně užívali. Chtěl aby byla pouze jeho. A ne Rona nebo někoho jiného. Chtít mohl.

Jeho kamarád ho při jeho přemýšlení pouze zaujatě pozoroval. Nechtěl ho rušit, jelikož moc dobře věděl kam všechny jeho myšlenky směřují. A věděl, že díky tomu boji, který teď Draco v sobě dusí se může vyřešit mnoho věcí. Proto pouze pozoroval a čekal.

-----------

„Prostě se mi zdá jakoby byla vyměněná." Řekl směrem k černovlasé společnici, která právě pila svůj nápoj.

„Jak to myslíš vyměněná?" Zeptala se Astorie a otočila se směrem k Ronovi.

„Víš, pokaždé, když jsem přišel domů, tak byla uvařená večeře a Hermiona si četla nebo dodělávala nějaké papíry do práce. Já přišel, políbil jsem ji a ona mi to s chutí vracela. Teď, když přijdu domů, tak večeře není, a Hermiona je tatam. Dost často se vrací až pozdě v noci. A když se jí zeptám kde byla, tak mi vždy odpoví, že toho mají v práci hodně a nebo pomáhá Dracovi, který teď musí pracovat dvakrát tolik, protože jeden z jeho společníků onemocněl. Ale co je nejdivnější je, že když ji chci políbit vypadá jakoby jí to vadilo či dokonce se jí to hnusilo." Dokončil svůj monolog Ron a kopl do sebe dalšího panáka ohnivé whiskey.

„S tou prací ohledně Draca má nejspíš pravdu. Taky se dost často vrací pozdě večer nebo nad ránem. Prý to tam teď díky Ashleymu nezvládá. Protože bývá dost často mimo město jeho firmu má díky tomu na starost právě Ashley. A ten je teď nemocný, takže toho má Draco dvakrát tolik." Povzdechla si a pokračovala.

„Ale myslím, že se to brzy zpraví. Ashley po nemoci nastoupí a Hermiona se Dracovi práci věnovat nebude. Jsou přátelé a přátelé si pomáhají, no ne? Vždyť i já s tebou jela na služební cestu, protože jsi potřeboval pomoct. Teď pojede za italským ministrem a Draco potřebuje něco dořešit s Italskou pobočkou, takže pojedou společně. Nemáš se čeho bát, Hermiona tě miluje." Řekla a připila si s Ronem.

---------------

Hermiona s Narcissou stále debatovaly o ní a Dracovi. Naricissa jí povídala o Dracově dětství a Hermiona jí na oplátku říkala něco málo z toho jejího. Zarazilo jí, když se dozvěděla, že Draco kvůli Hermioně brečel. Nebylo to kvůli tomu, že mu zlomila nos, ale protože jí nazval mudlovskou šmejdkou a přitom nechtěl.

„Narcisso bylo to s vámi vážně úžasné, hlavně když jste mi říkala něco o tom, když byl Draco malý. Kdyby věděl, že jste mi o tom říkala asi by byl červený jak rajče. Ale budu muset jít." Zasmála se a položila šálek ve kterém byl ještě před chvílí čaj.

„Oh, to už je tolik hodin? Za chvíli se má vrátit Draco, vlastně by to mělo být každou chvíli, takže pokud na něj chceš počkat, víš kde je jeho pokoj. Moc ráda bych si s tebou ale zase někdy popovídala. Bylo to skvěle strávené odpoledne."

„Moc ráda zase někdy přijdu." Políbili se na tváře a Hermiona odešla směr Dracova ložnice.

--------------

„Draco jsi úplně na mol. Měl by jsi jít domů. Navíc myslím, že na tebe Astorie bude čekat." Řekl Blaise a dál podpíral svého kamaráda, který byl úplně mimo.

„Já nechci za Astorií. Chci za Hermionou. Za mojí úžasnou Hermionou."

„Musíš si jít lehnout Draco."

„Kdo mě donutí? Můžu si jít lehnout za Hermionou."

„Musíš do své postele!" Zvýšil svůj hlas Blaise a Draco jakoby se probral.

„Promiň Blaisi." Omluvil se a s hlasitým prásk se přemístil před dveře Manoru.