Nemůžu Tě Nechat Jít.

7. Ronova oblíbená Zmijozelka

Večeře se blížila. A jediný Ron se na ni nějakým způsobem těšil. Nevěděl proč, ale prostě od té večeře dost očekával. Přeci jen měla tam být jeho oblíbená Zmijozelka. Tím nechtěl říct, že by k ní něco cítil, tak to nebylo. Jen jí obdivoval. Vlastně když se ve škole párkrát potkali a byli sami povídali si. Rozuměli si. Doufal, že tomu bude i dnes večer.

Draco byl lehce nervózní. Bál se co má Astorie v plánu. Stále si pokládal otázku, proč chce jeho přítelkyně poznat jeho přátele z Nebelvíru. Neměla je ráda, tak proč tak najednou? Stále se jí ptal, ale odpovědí se mu vždy dostalo něco typu - Chci poznat tvé přátele se kterými trávíš čas. Je na tom snad něco špatného? - a to ho dost znervózňovalo. Nevěděl, co tím myslí.

Astorie opravdu neměla nic v plánu. Jen si chtěla s Hermionou promluvit. Chtěla si promluvit s někým, kdo Draca zná. A věděla, že ona je ten člověk, kterého hledá. A s Ronem se chtěla po dlouhé době zase vidět. Někdy jí chybělo to povídání s někým, kdo jí rozuměl a poradil. Ve Zmijozelu by se jí buď někdo vysmál za její problémy a nebo by ji poslal pryč. Proto si Rona vážila.

Hermiona nebyla v pořádku. Nechtěla tam jít. Nechtěla čelit něčemu, co by se jí hnusilo. Řekla si, že hned jakmile se Astorie s Dracem k sobě budou jakkoliv mít, prostě odejde. Nebyl v tom problém. Prostě by se nějak vymluvila. Vymlouvat se jí šlo. Nebylo to jako lhaní. Jen doufala, že by to Draco nepoznal. On už jí měl prokouknutou a ona to věděla.

-----------

Hermiona a Ron stáli před Manorem a čekali až se černé mohutné a velké dveře otevřou. Celý Manor jim oběma připomínal jejich minulost. A zvlášť Hermioně. Věděla, že se tu kvůli zlým dobám nebude cítit dobře. Když si vzpomněla na to celé, začala jí svědit jizva, kterou má jen díky Bellatrix.

Dveře se otevřely a oni vešli dovnitř.
Rozhlíželi se okolo. Nic moc se nezměnilo od jejich poslední návštěvy.

„Nakonec jsi dorazila. Vidíš Grangerová. Neměla ses čeho bát." Řekl Draco a přešel k nim, aby se s nimi mohl pozdravit. Ronovi podal ruku a Hermionu objal. Samozřejmě už se to Ronovi nelíbilo. Stejně jako Astorii stojící hned za nimi.

„Zatím." Odpověděla Hermiona po chvíli strávené v jeho objetí.

Když přišla Astorie k Dracovi pohladila ho po vlasech a jemně ho políbila na tvář, Hermionu celou ovládla žárlivost.
Draco jí od sebe ale hned odtáhl a na Hermionu se usmál. To jí trochu uklidnilo, takže neudělala to, co měla v plánu - skočit na Astorii, vyrvat jí všechny vlasy a ještě se u toho usmívat, protože by si to náramně užívala.

Dracovi se to zdálo na tuto situaci od Astorie až moc nevychované.

„Ahoj Rone dlouho jsme se neviděli a jak vidím vše, co jsi chtěl se ti vyplnilo. Jen stále nevidím prsten na ruce tvé vyvolené." Řekla Astorie směrem k Ronovi a šla ho obejmout. To zarazilo jak Rona, tak Hermionu s Dracem.

„Co se to tu děje?" Zašeptal mi Draco do ucha.

„Sama tu situaci nepobírám, takže nevím." Odpověděla mu potichu, aby to slyšel jen on.

„Myslím, že ten čas se blíží, ale teď se to nehodí." Odpověděl jí Ron, ale odpověď nebyla směřována jen k ní, ale i k Hermioně. A Hermioně se plány okolo svatby nelíbily. Zatím svatbu nechtěla. Zatím ne.

„Takže si budeš zrzka brát?" Optal se Draco Hermiony a v jeho hlase bylo poznat, že ho to dost zarazilo. Stejně jako Hermionu.

„Pokud vím, nemám to v plánu." Odpověděla a Draco se usmál. Líbilo se mu představa, že Hermiona by si Rona vzít nechtěla.

„A co ty? Astorie taky stále nemá svůj prstýnek. Hodláš ji udělat svojí ženou?" Zeptala se trochu smutně Hermiona a stále sledovala jejího přítele s Astorií. Neměla pocit žárlivosti jako když Astorie objímala Draca.

„Daleká budoucnost. Začínám mít určité pochybnosti." Odpověděl zase tak, aby ho slyšela jen jedna určitá osoba.

„Jaké pochybnosti?" Zeptala se Hermiona, kterou to upřímně překvapilo. I ona má teď určité pochybnosti o vztahu s Ronem.

„Sice jsi má kamarádka, ale nemyslím si, že je to něco, co by jsi měla vědět Grangerová."

„Myslím si, že už to bude brzy." Řekla Astorie, díky čemuž si vysloužila pohled i těch dvou, kteří vedli vlastní rozhovor. To byl taky její plán.

„To je dobře, že si to jen myslíš." Řekl Draco potichu aby ho slyšela opět jen Hermiona. Ta měla co dělat, aby se nezačala smát.

Draco se na Astorii pouze usmál. Pak se Astorie opět zabrala do velmi vášnivého rozhovoru s Ronem o jejich minulosti.

„Proč mi to nechceš říct? Jak vidím, stejně by ses tomu nevyhnul. Naše drahocenné polovičky už nám tu plánují svatbu a ani jednomu se do toho nechce. Divná náhoda." Řekla Hermiona Dracovi, který stále stál za ní a sledoval, Astorii s Ronem.

„Ano. Divné." Byla jediná odpověď, kterou Hermioně řekl. Nemohl jí přece říct, že ty pochybnosti jsou díky ní. Ale zopakoval si přesně to, co před chvílí řekla. I ona svatbu nechce? To i ona má pochybnosti?

„Ale copak ty si nechceš vzít Weasleyho?" Zeptal se jí a čekal na odpověď. Hermiona se jen nadechla a opět se podívala na scénu před ní.

„Nevím. Nevím, co chci. Ale vím, že svatbu teď a ani v nejbližší budoucnosti nechci. Není to něco, co bych právě teď chtěla. Ano, jednou chci manžela, ale času mám snad ještě dost, no ne?" Nevěděla kde se to v ní vzalo, ale řekla to. A ulevilo se jí.

„Myslím, že to je na tobě Grangerová. Ale pokud to tak cítíš je to nejspíš správně." Pronesl Draco co nejvíc věrohodně aby nešlo poznat jak na něj její odpověď působila. Srdce mu zajásalo. Nechce si ho brát. Aspoň ne v nejbližší době. To je dobré znamení.

Hermiona se na něj poprvé za celou tu dobu podívala. „Díky Malfoyi."
Řekla a otočila se zpátky směrem ke stále zabránému Ronovi a Astorii.

„Jsem tu pro tebe Grangerová." Musela se pousmát. Nikdy by nečekala, že něco takového uslyší. A navíc od Draca Malfoye.