Nemůžu Tě Nechat Jít.

8. Důležitý okamžik v jejih životech

Hermiona od té večeře trávila s Dracem spoustu času. Stále chodili na večeře, obědy, dokonce i na snídaně. Dalo by se říct, že spolu strávili většinu času. Vážně si rozuměli. A Ronovi s Astorií to ani moc nevadilo. Ti dva ten čas trávili také spolu. Byli spolu rádi, ale polovinu toho společně strávili jen proto, že jejich polovičky nebyli s nimi.

Hermiona byla opravdu šťastná. Draco o ní opravdu jevil zájem i když jako o kamarádku. Stále to byl větší zájem než se jí dostal ze strany Rona. Myslela si, že on na to není, takže jí dost zarazilo, když přesně takhle začal trávit čas s Astorií. Možná ji ale dostalo víc to, že jí to ani tak nevadilo. Jen jí to překvapilo, že Ron dokáže takhle trávit čas.

Byla ráda, když k ní přišel do kanceláře a jen jí tak sledoval. Byla ráda, když jí vytáhl ven na večeři, na oběd nebo na snídani. Byla ráda za každý čas strávený s ním. Jediné, co jí dělalo problém, že po něm toužila čím dál víc. Nevěděla jak dlouho to vydrží, protože to bylo stále horší.

Draco s ní taky trávil čas hrozně rád. Taky byl rád, že se mohl vyhnout Astorii. Nějak na ní neměl náladu.
Byl rád za každý úsměv, který mu Hermiona věnovala a že jich nebylo málo. Byl rád za každou minutu, kterou strávil v její společnosti. Byl šťastný, že jí měl u sebe tak často. Jen měl stejný problém jako Hermiona. Toužil po ní stále víc a víc. Ten chtíč, co ho prováděl každý den, co byl s ní jej doháněl k šílenství.

----------------

Zrovna se chystal jít za ní a překvapit jí jak to dělal každý týden. Jen pokaždé jinak. Dnes se rozhodl na ní počká před její kanceláří. Pak řekl jednomu z jejích kolegů aby jim řekl, že na ní někdo čeká před kanceláří.

Čekal nejméně patnáct minut a pak šel dovnitř. Bál se, že tam není a nebo se něco stalo.

Ulevilo se mu když jí viděl v pořádku. Jen si neuvědomil, že sedí na zemi a brečí.
Hned jakmile mu to došlo, přiběhl k ní a uvěznil jí ve svém objetí.

Jakmile ho uviděla a ucítila jak jí objímá, opětovala mu to. Byla šťastná, že ho má u sebe.

Chtěl se jí zeptat, co se stalo, ale věděl, že by to jen zhoršil. Proto se rozhodl počkat až se trochu uklidní.

„Co se stalo?" Zeptal se, když se odtáhla aby se mohla upravit. Aspoň trochu.

„Pohádala jsem se s Ronem."

„Proč?"

„To je jedno. Nechci to řešit. Promiň." Opravdu se jí nechtělo mluvit o hádce, která se jí stále přemítala před očima. Nerada se k ní vracela. Bylo to kvůli Dracovi. Kvůli veškerému času strávenému s ním. Ronovi to začalo vadit. A poté políbil Astorii. Stále tomu nemohla uvěřit. Sice i ona políbila Draca, ale to bylo úplně něco jiného než to, co udělal Ron. Byla naštvaná.

„Dobře." Odpověděl Draco a pohladil jí po vlasech. Podívala se mu do očí a nedokázala se od něj odtrhnout.
A on zase od ní.

Chtěla ho políbit. Už se natahovala, ale to on prvně políbil mě. Proto jsem spolupracovala.

Po chvíli bylo všechno jejich oblečení pryč a oba úplně vyšťavení leželi na zemi ve společném objetí a úplně zapomněli na to, co se stalo. Oni si to užili. A to úplně nejvíc jak to šlo.

„Věřil by jsi tomu?" Zeptala se Hermiona.

„Věřil." Odpověděl a ještě víc si jí k sobě přitiskl.

„Já popravdě ne." Chtěla mu říct, že přesně po tomhle toužila tak šíleně dlouhou. Že ho chtěla jen pro sebe, ale nedokázala to. Nemohla.

„Hermiono, myslím, že jsi to udělala jen proto, aby jsi ze sebe dostala tu bolest. Není to nic špatného." On si to ale nemyslel. Navíc, dost ho ranilo, že by s ním opravdu byla jen proto, aby ze sebe dostala všechen vztek, smutek nebo cokoli, co jí trápilo. Taky si nemyslel, že je to správné, pokud je s ním jen jednou. Bylo to pro něj důležité a určitě by to chtěl znovu.

„Máš pravdu. Jenže.." To nemohla doříct.

„Jenže?" Zopakoval poslední pasáž Draco.

„To nic."

„Hermiono, mě to říct můžeš. Víš, že mi můžeš věřit."

„Já vím, ale nevím jestli je to něco, co by jsi měl vědět."

„Řekni mi to."

„Prostě jen..no.. líbilo se mi to."

„To i mě."

„Jenže to je špatně Draco. Mám Rona a ty Astorii." To ho zabolelo. Věděl, že má Astorii, ale s ní se prostě necítil tak spokojeně jako s Hermionou.

„Jenže ono je něco úplně jiného být s Astorií a s tebou."

„Já to mám stejně. Úplně jinak se cítím s tebou a jinak s Ronem. Jenže to není správné."

„Takže jsem lepší jak Weasley?" To by prostě nebyl Draco, kdyby nemyslel na sebe a na svoje ego.

„To nechám bez komentáře."

------------

Když Draco odešel Hermiona zůstala na ministerstvu přes noc. Věděla, že by se dnes nemohla podívat Ronovi do očí. Sice věděla, že by mu to přímo neřekla, ale necítila by se dobře a tak si to radši chtěla celé projít hlavou. Bylo to tak nejlepší.

Ron mezitím, co Hermiona trávila velmi uspokojivé odpoledne s Dracem po jejich hádce zašel za Astorií a pozval jí na oběd. Musel si s ní promluvit a hlavně od ní potřeboval, aby ho ujistila, že se plete. Že ona a Malfoy mají skvělý vztah a proto by neměl důvod přebírat mu Hermionu.

Draco nemohl být šťastnější. Jeho chtíč se uklidnil. A on už nebyl tak napjatý. Byl to pro něj vážně důležitý okamžik v jeho životě.

Když přišel na Manor, byl tam Ron. Neměl na něj náladu. Hlavně proto, že to on s jeho Hermionou bude dnes usínat. Ne on, ale Ron.

Rychle okolo nich přešel, ale neměl štěstí. Všimli si ho. Řekl, že je unavený z práce a musí si jít lehnout.
Byl nevýslovně rád, když ho nechali v klidu odejít.

Při myšlenkách na Hermionu se pomalu odevzdal říši snů.
Stejně na tom byla i Hermiona.