Nemůžu Tě Nechat Jít.

12. Nákupy s Asotrií

„Hermiono neviděla jsi tu vínovou košili?" Zeptal se Ron své přítelkyně, která nevnímala ani jednu věc, co řekl. Myslela na Draca. Dneska ho neměla vůbec vidět. Bylo to poprvé, co spolu neměli něco v plánu. Nebo se vidět jen na pár minut. Prostě nic. Už tak ji chyběl pokaždé, když se musela někam vrátit nebo odejít k Ronovi. A takhle ho neuvidí celý den a neví jestli to zvládne.

Draco byl jiný. Takový nesvůj. Nedokázal si to vysvětlit. Jediné logické vysvětlení bylo, že neměl vidět Hermionu. Co jiného by to jinak bylo. Rozhodl se, že zajde za Blaisem a popovídá si s ním. S Astorií čas opravdu trávit nechtěl a proto se rozhodl takto. A s jeho matkou by to možná bylo horší jak s jeho přítelkyní.

„Hermiono?" Optal se znovu. A odpovědí mu bylo stále to hrobové ticho.

Zatřásl s ní a ona mu prohlédla do očí. Najednou si uvědomila, co se děje. Jen se na něj usmála a zvedla se z postele, aby si mohla udělat čaj.

„Tak sakra Hermiono?! Já tu na tebe mluvím!" Vykřikl už naštvaný Ron.

„Promiň Rone, co jsi říkal?" Zeptala se Hermiona.

„Jestli nevíš, kde mám tu vínovou košili?" Zopakoval svojí otázku Ron.

„Je pověšená v koupelně."

„Děkuji." Políbil jí na čelo a odešel z pokoje. Tím jí umožnil vrátit se ke svým myšlenkám o Dracovi.

-------------------

Astorie na dnešek měla plány jasné. Nákupy. Potřebovala na chvíli vypadnout z toho velkého sídla, kde si jí nikdo nevšímá. Tedy pokud nepozve Rona.
Jediný problém byl, že neměla s kým jít. Pansy nepřipadala v úvahu. A její sestra byla pryč.

Napadla jí Hermiona. Nikdy k sobě moc blízko neměli, ale chtěla ji poznat. Byla to přece nejlepší kamarádka jejího přítele. Proto se rozhodla, že za ní dneska půjde a zeptá se jí, jestli by šla. Za zkoušku přece nic nedá.

-----------

Hermiona se právě chystala odejít domů. Opravdu jí už dnes nic nedokázalo překvapit ani rozhodit. Čekala, že to bude nejhorší den v jejím životě. První den bez Draca. Hrozně ji chyběl.

Najednou se ozvalo klepání na dveře za kterými stála Astorie. Zrovna jí by tady nečekala. Jelikož k ní ještě nikdy takto nepřišla, tak začala mít strach. I když Draca milovala, věděla, že on jí ne, protože jinak by nechtěl setrvat ve vztahu s ní. Věděla, že kdyby mu jeho vztah pokazila byl by na ni dost naštvaný a už by se s ní nebavil. A to by si nedokázala ani představit.
A navíc by dost ublížila Ronovi. Věděla, že pokud by se to dozvěděla Astorie, věděl by to i Ron.

„Co se děje Astorie?" Zeptala se co nejmíň zastrašeně.

„Ráda bych tě vzala na nákupy."

„To je vše?" Hermioně se opravdu ulevilo. Čekala už opravdu cokoliv, ale tohle ne. Hlasitě si oddechla.

„Měla bych snad řešit i něco jiného?" To zarazilo Astorii. Pochopila, že Hermiona ví něco, co ona ne. Ale nechtěla se ptát.

„Ne, to ne. Jen jsem to nečekala a tak jsem si myslela, že to bude něco závažného."

„Dobrá. Takže přijímáš mojí nabídku?"

„No, co jiného mi zbývá." Vlastně se jí vůbec nechtělo, ale musela trochu vypnout. Jen by to nepotřebovala s někým, kdo dnes bude spát vedle jejího vysněného může. Nenáviděla Astorii. Nenáviděla jí za to, že Draco byl opravdu její. Že to nemohla být ona.

Ale co jiného jí zbývalo? Sama jít nechtěla, protože to by jí moc nepomohlo. Takže se zvedla, vzala si kabát a vyšla ke dveřím, kde stále stála Astorie.

„Tak jdeme?" Zeptala se Hermiona s vyšla ze dveří. Počkala až vyšla aji Astorie a zavřela dveře. Položila ještě zbytek dnešních dokumentů její asistence.

-----------------

Draco nevěděl, co má dnes dělat. Opravdu mu Hermiona chyběla a on jí potřeboval vidět. Jenže ji nemohl jen tak vběhnout do kanceláře. Byl na ministerstvu a tak se za ní chtěl stavit. Jenže ho její asistentka zastavila, že dovnitř nemůže, protože má Hermiona důležité jednání. Proto ji poprosil, aby ani neříkala, že tu byl. Pak se vrátil zpět do kanceláře Blaise.
U ní doma mohl být Ron a toho opravdu vidět nepotřeboval. Nějak si k němu opět vytvořil nenávist. Úplně tu stejnou, co Hermiona k Astorii. Chtěl být jen s Hermionou, ale kdyby ona chtěla být s ním, tak by přece nebyla s Ronem. A proto on byl s Astorií.

Nakonec si řekl, že by se mohl jít projít. Procházka mu vždycky pročistila hlavu a to teď potřeboval.

--------------

Astorie s ní strávila strašně moc času jen v jednom obchodě a jí to přestalo bavit. Proto se vymluvila, že už musí jít, že na něco zapomněla.

Byla tma, ale i přesto se rozhodla jít jejím oblíbeným parkem. Večer býval dost strašidelný, ale nijak jí to neodradilo. Potřebovala být na čerstvém vzduchu.

Když šla už nějakou tu chvíli, uviděla postavu. Byl to muž. A hned věděla o koho se jedná. Jeho blonďaté vlasy ho lehce prozradily.
Skočila Muna záda a zakryla oči. On jen zavrávoral, protože to nečekala s tak potřeboval chytit rovnováhu.

„Kdo je?" Zeptala se a políbila ho na krk.

Draco se rozhodl si s ní trochu zahrát. Samozřejmě hned věděl, že je to Hermiona. Jen s ní měl pocit, jako by mu v břiše lítalo několik milionů motýlků. Jen s ní se cítil jako on. Byl s ní prostě sám sebou.

„Pansy..slez ze mě." Hermionu zamrzelo, že to nebyla ona, že u jeho rtů nezaznělo její jméno, ale jméno někoho, koho šíleně nenáviděla a žárlila na ni.

„Pansy to není. Zkus hádat dál."

„Tak, že by.. Astorie?"

„Zase špatně. Vůbec se nesnažíš!"

„Já moc dobře vím, že je to moje největší láska na světě. Hermiono už mě můžeš pustit." V tom si oba uvědomili, co řekl. Nazval ji tak, jak by měl nazvat svojí přítelkyni. Nebo někoho, koho miluje. Podělal to. A to pořádně.

Ona si to stále přehrávala v hlavě. Vždyť ji nazval, tak, jak ani Ron nikdy ne. Milovala ho snad ještě víc. Jenže ji to přešlo hned, jakmile si uvědomila, že to nemyslel vážně.
Problém byl, že to vážně myslel.