Nemůžu Tě Nechat Jít.

9. Tváří v tvář

Hermiona i Draco se přes tu věc nedokázali přenést. Nebo by se dalo říct, že na to nedokázali přestat myslet. Nic tak úžasného ani jeden z nich nezažil. Oba v tom byli až po uši.

Hermiona se Dracovi pokoušela vyhýbat. Dařilo se jí to. A Ron jí zase pomáhal přenést se přes tu věc v její kanceláři. Bohužel pro ní ti prostě nešlo. Chybělo jí jeho tělo, jeho rty. Chyběl jí celý. Chtěla ho zase u sebe a podlehnout jeho osobitému šarmu. Chtěla, aby si jí vzal tak, jak to udělal jen on. Chtít mohla.

Draco se nepokoušel Hermioně vyhýbat, ale její společnost nijak nevyhledával. Musel si vše ujasnit. Ale chyběla mu. A to strašně moc. Chtěl se přisát na její teplé rty, chtěl se zmocnit jejího nejintimnějšího místa, chtěl do ní proniknout. Jenže nemohl. Dala mu jasně najevo, že má Rona, že to nejde. A on s tím nemohl nic dělat.

Ron si všímal, že Hermiona je duchem jakoby nepřítomná. Byla myšlenkami jinde. Každý den. Každé ráno, když se oba probudili. Každý večer, když se vrátila z práce. A to jí neviděl v práci. Bál se, že v tom má prsty Malfoy. Dokonce by to do sebe aji nějak zapadalo. Od doby, co je Hermiona mimo, se s Malfoyem neviděla ani jednou. Byl za to rád, ale bál se, že jí nějak ublížil.

Astorie Dracovi výkyvy nálad neřešila. Dál se bavila s Ronem jakoby se nic nestalo. Však, pro ně dva - pro ni a Rona - to byla neznámá situace. Nevěděli o co se mezi těmi dvěma jedná. A ona se v tom nehodlala nijak angažovat. A Draco za to byl neskutečně vděčný.

Draco to potřeboval někomu říct. Jenže to byl problém. Bylo by nesprávné takhle před někým pošpinit Hermionino jméno.
Nemohl jen tak před někým říct, že podvedl Astorii s někým, kdo je také zadaný. Přemýšlel nad tím, že by to řekl Narcisse, ale ta měla podle něj, Astorii ráda. Nevěděl jak dál. Pak ho napadl jeden jediný člověk, který ví o všem a věděl by jak mu poradit. A věděl, že se za ním hned zítra ráno vypráví.

Hermiona nebyla v pořádku. Stále byla myšlenkami u Draca a jejich společného a nádherného okamžiku plného vášně. Chtěla to celé prožít znovu se stejným člověkem, ale věděla, že to prostě nejde.

Byla neděle a ona se právě procházela parkem. Přemýšlela nad vším. Jako teď v poslední době pořád. Musela stále myslet na Draca. Ne vždy to bylo u okamžiku, kdy se jejich těla spojila v jedno. Bylo to i ve chvílích, kdy se cítila šťastná. Například u několika z jejich večeří nebo procházek právě v tomto parku. Proto tento park tak moc milovala.

--------

Viděla jak míří ke stejným dveřím, ke kterým si to mířila i ona. Zastavila se a počkala až vejde.
Přešla ke dveřím a odposlouchávala. Zajímalo jí, co právě on chce řešit s Blaisem. Věděla, že jsou to přátelé, ale Blaise se o něm nikdy nezmínil.

Slyšela toho spoustu. Ale neslyšela to, co by slyšet potřebovala. Blaise totiž ve chvíli, kdy to začali být velmi zajímavé, použil kouzlo - ševelissimo.
Takže nic neslyšela.

Odešla zase za roh a čekala na chvíli, kdy zase vyjde ze dveří a může k němu jít i ona. Měla toho hodně na srdci a on byl jediný, kdo by jí mohl pomoct.

Viděla jak jde na druhou stranu, díky čemuž mohla vylézt ze svého úkrytu. Jenže on se otočil. Stáli tam tváří v tvář. Dívali se tomu druhému do očí a nemohlo od sebe odtrhnout zrak. Tak dlouho se neviděli.

Draco přešel k ní a bylo mu úplně jedno, že stojí na chodbě a mohl by je někdo vidět, a políbil jí. Překvapilo ho, když spolupracovala. Tak moc jí to chybělo.

Vzala ho za ruku a táhla ho do jednoho ze skladů, kterých tu bylo dost.

„Právě jsem šel za tebou. Chyběla jsi mi. Je mi jedno, že mám Astorii a ty Rona, ale prostě to je pro mě strašný pocit být bez tebe." Řekl a znovu ji políbil.

„Taky jsi mi chyběl. A strašně moc. Už je mi to taky jedno. Jen, nemůžu ho opustit. Mám ho ráda a tohle mu prostě nemůžu udělat. Nezlob se." Odpověděla po vášnivém polibku.

„Já to chápu. Taky bych asi neměl Astorii opustit. Matka ji má ráda a přece jen, co by se pak objevilo v denním věštci."

„Takže si budeme pouze užívat?"

„Nejspíš. Nedokázal bych bez tebe vydržet."

„To ani já bez tebe. Jen si budeme muset dávat pozor."

„To ano."

„A ještě jedna věc. I když spolu nic mít nebudeme, nebylo by vůči tomu druhému hezké, kdybychom se líbali nebo něco tomu podobného před tím druhým s našimi partnery."

„Souhlasím." Přitakal Draco a přitáhl si jí k sobě. Už to nemohl dál vydržet. Musel ji mít.

----------------

Hermiona i Draco se spolu potají scházeli a užívali si pozornosti toho druhého. Oba dva to naplňovalo. Sice podváděli jejich polovičky, ale oni si prostě nemohli pomoct. Měli příležitost strávit úžasné chvilky s někým koho milují. Nemohli to odmítnout a bránit se tomu.

Ron si všímal, že je Hermiona šťastnější jak kdy dřív, díky čemuž byl i on o něco šťastnější. Opět se začala scházet s Dracem. Sice nevěděl o všech schůzkách, ale o některých, o kterých měl být obeznámen, věděl. Samozřejmě, že mu to nějakým způsobem vadilo, ale nesměl to dávat najevo.
Dále trávil čas s Astorií se kterou si stále měl co říct.

Narcissa, která teď svého syna vídala opravdu zřídka ho také nikdy neviděla šťastnějšího. Jen jí vadilo, že jí nechával samotnou s Astorií. Tu ženskou přímo nesnášela. Stále ale nepřišla na způsob jak ji odsud dostat. Měla pár plánů, ale ty by nejspíš nikdy neuskutečnila. Na to byla až moc spořádaná žena.

Ale věděla, že tohle Dracovi jen tak nepromine.
Ano, dělala, že má Astorii ráda, ale to jen proto, že ji Draco miloval. Tedy, myslela si to do doby, než začal mizet každou volnou chvíli někam pryč.

Astorie to samozřejmě nijak neřešila. Draco jí byl tak nějak ukradený celou dobu, takže proč by se tím měla zaobírat teď?