Nemůžu Tě Nechat Jít.

11. Když jsem s tebou, nic se ti nestane

Ronovi se přestalo líbit, že Hermiona mizela brzy ráno a večer se vracela až pozdě v noci, když už spal, takže se skoro vůbec neviděli. Spíš vůbec. Věděl, že se mu kvůli něčemu vyhýbá, ale nevěděl proč. Vždyť nic neudělal a pokud ano, neví co.

Hermiona si stále užívala pozornosti že strany Draca. Každý dotek, každý polibek, každé pohlazení, každá minuta pro ni byla něco nového a úžasného. Každou minutou ho milovala víc. Jen si neuvědomila, že pak, až tohle celé skončí, to pro ni bude strašně těžké. Jen představa, že oni dva prostě nemají společnou budoucnost, že si jen tak užívají, že se bude každý den muset vracet zpět k muži, kterého nemiluje, jí hrozně moc bolela.

Draco na tom byl podobně. Nebavila ho společnost nikoho jiného než právě Hermiony. Byl opravdu šťastný, když jí měl u sebe. A chyběla mu pokaždé, když od ní odcházel. Chyběla mu celou dobu, co byl od ní pryč. Chtěl ji mít stále u sebe. Chtěl jí chránit. Chtěl, aby byla jen jeho. Aby se nemusel dělit s někým jiným. Žárlil. Dokonce se jednou, když byla Hermiona s Ronem u nich na večeři, zvedl a odešel pryč, když Ron pouze Hermionu pohladil. Nedokázal se na to dívat.

Ron Hermionu nechtěl ztratit. Chtěl jí jen pro sebe i když si začínal uvědomovat, že už jí nemiluje tak, jako kdysi. Věděl, že se ještě vdávat nechce.

Ale věděl, že udělá všechno, co bude v jeho silách, aby s ním zůstala.

---------------

„Draco, tady ne." Sikla Hermiona na Draca, když jí začal líbat na krku. Šli zrovna opuštěným parkem a Hermioně se to moc nezdálo.

„Trochu se odvaž Hermiono." Odpověděl a přitlačil ji ke stromu. Sklonil se k ní a políbil jí pořádně. Užíval si to. Hermiona vypadala nádherně ve světle měsíce a v jeho náručí.

„Já se umím odvázat, jen nevím jestli je tohle správné Malfoyi." Políbila ho a vymanila se z jeho objetí. Tedy, pokoušela se o to.

„Můžeš to zkoušet jak dlouho chceš, ale já tě nepustím."

„Malfoyi, neštvi mě! Tady ne."

„Proč ne?"

„Je to tu divné. A trochu se bojím."

„Když jsem s tebou nic se ti nestane. To přísahám." Myslel to vážně. Dokonce by pro ni riskoval život, pokud by to mělo pomoct jí. A ona díky tomu byla v rozpacích. Milovala když byl někdy aspoň trochu citlivý.

Skočila na něj a políbila ho. Vzpamatoval se rychle a začal spolupracovat. Zase jí přitlačil ke stromu a začal ji osahávat. Nechala ho.

Když se jejich těla spojila v jedno, nemohli být šťastnější. Byli spolu. A nic jim tuhle krásnou chvíli nekazilo.

------------------

„Astorie musím s tebou mluvit." Řekl Ron, hned jakmile jmenovanou zahlédl v chodbách Manoru.

„Není problém. On co jde?"

„Musím odjet ze země a byl bych rád, kdyby jsi mě doprovodila jako má obchodní partnerka. George potřebuje pomoct v obchodě a mám odjet do Bulharska. Byl by rád, kdybych nejel sám a Hermiona toho má v poslední době moc. Navíc, ty už o tom projektu něco málo víš. Říkal jsem ti o něm minulý týden. Pamatuješ?"

„Ano, pamatuju. Vlastně pojedu moc ráda. Draco si na mě ten čas neudělá s Naricissa jakoby se mi vyhýbala. Stejně všechen čas trávím s tebou. Takže..kdy se pojede?"

„Za dva dny." To Astorii trochu znepokojilo. Nemůže jen tak odjet za dva dny a nechat tu Narcissu samotnou.

Byla dost dlouho ticho. A to se Ronovi přestávalo líbit. Bál se odpovědi. Ale i tak se jí musel zeptat.

„Je to problém?"

„Jistě, že ne." Falešně se usmála a dál se věnovala svým myšlenkám. Nemohla mu to udělat. Nemohla mu říct, že nepojede. Je to její nejlepší kamarád a nemůže ho nechat v nouzi. Ale co Narcissa? Zvládne to bez ní? Sice spolu netrávily nějak moc času, ale vždy tu pro ni byla. Je to matka může, kterého si nejspíš někdy vezme. Musí být milá.
Ale co Draco? Tomu to vadit nebude? Nebude se na mě zlobit? Ptala se sama sebe. S Dracem se taktéž moc nevídala. Dokonce už nespal ani ve společné posteli. Někdy ho našla na gauči, někdy v pokoji naproti. Někdy už tam ani nebyl.
Takže mu to nejspíš taky vadit nebude.

„Tak dobře. Už půjdu. Vyzvednu tě tady. A ani nebudu říkat, že se uvidíme až za dva dny, protože si myslím, že se uvidíme ještě zítra. Mohli bychom jít třeba na oběd, co ty na to?"

„Skvělý nápad. Tak zítra."

„Zítra."

---------------------

Draco a Hermiona hned potom, co skončili vyšli směr Hermionin dům.
Drželi se za ruce jako pravý pár. A pro oba byla tato chvíle velmi důležitá.

Hermiona se zastavila a podívala se na Draca. Prohlédla mu do těch nejnádhernějších očí, které viděla. Zdáli se jí výjimečné. Nejen svou modrošedou barvou, ale i tím, komu patřily. Patřily člověku, kterého milovala a obdivovala za všechno, co udělal.

„Myslíš, že je to správné?" Zeptala se na otázku, která ji tak dlouho tížila.

„Jako to, že spolu trávíme čas jako.. řekněme přátelé s výhodami?"

„Ano, přesně to myslím."

„Myslím, že ne. Dokud je to jen nevinné, tak ne."

„Dobře." Teď aspoň věděla, že on na tom není tak jako ona. Úplně šíleně zamilovaná do někoho, kdo si s ní pouze užívá.
To ale nevěděla, že Draco cítí úplně to samé.

„Hele..teď to bude dost osobní otázka, ale zajímá mě. A navíc myslím, že jako tvoje milenka na ní mám nárok."

„Ptej se."

„Jsem lepší jak Astorie?" To nebyla ta otázka kterou mu chtěla položit, ale jaksi zpanikařila.

„To nevím. Myslím, že ano."

„Jen myslím? To s ní jako nespíš nebo co?" Tak.. teď zazněla otázka, kterou chtěla položit.

„Vlastně..od doby, co je něco víc mezi námi, tak ne. Ani pár měsíců před tím ne."

„Páni."

„A co já? Jsem lepší jak Weasley?"

„Mnohem." Sice nechtěla nijak Rona pošpinit, ale musela mu říct pravdu. Opravdu byl lepší než Ron. A to o moc.

„Ještě aby ne." Přivinul si jí k sobě a políbil jí. Políbil jí tak, jak by to dělal, kdyby byla jen jeho. Miloval ji a tak moc ho tížilo, že jí to nemohl říct.

Proto si chtěl užít každou chvíli, kterou mohl strávit s ní.