Nemůžu Tě Nechat Jít.

16. Tvoje hruď je moje utišující místo

Hned jakmile zaregistroval, že opět stojí na tvrdé zemi, vešel dovnitř. To ovšem nevěděl, že tam najde netrpělivou matku přecházející z jednoho bodu do druhého.

Když si Narcissa všimla, že před ní Draco prchá okamžitě ho zastavila.

„Co si myslíš, že děláš? To mi chceš utéct?" Vykřikla na něj díky čemuž se Draco zastavil.

„Máš štěstí, že zde máš návštěvu, takže nebudu řešit, že jsi opilý a utíkáš přede mnou."

„Koho?" Zeptal se se zájmem Draco a přešel blíž k matce, ale zase ne tak blízko aby cítila jak se z něj vane pach alkoholu.

„Samotnou paní ministryni." Dracovi se na tváři vykouzlil nepopsatelný úsměv.
Stál před matkou jakoby čekal na svolení, že opravdu může jít.

„Jen běž." Usmála se a ukázala směrem k jeho pokoji. Draco neváhal a rozběhl se tím směrem.

Jeho pohled směřoval na postel, kde spala žena jeho srdce.

Ano, usnula při čekání na něj.

Sundal si sako a boty a lehl si k ní. Přitáhl si jí k sobě a byl připravený vydat se do říše snů za ní.

Ovšem jeho příjemné objetí jí z toho světa dostalo.

„Konečně jsi tady." Řekla a otočila se a přitulila se k jeho hrudi.

Nemohl být šťastnější. V náručí držel tu nejlepší ženu kterou poznal. A nemusel se nijak skrývat.

„Nechtěl jsem tě budit. Promiň."

„Mě to nevadí. Čekala jsem na tebe. Tvoje matka mě hned po našem rozhovoru poslala sem. Tedy, řekla, že se brzy vrátíš, tak pokud chci můžu na tebe počkat." Odpověděla a políbila ho. Až po chvíli to Dracovi došlo. To ona byla důvod, proč byl společně s Astorií vyhnán z domu.

„Počkat..to ty jsi byla ta sjednaná schůzka s matkou?"

„Nejspíš ano. Je to nějaký problém?" Zeptala se s určitým zájmem. Bylo divné, že se ptal takovým tónem hlasu.

„Já jen..co ti chtěla?" Optal se on jí a usmál se.

„Chtěla.." v tom se jí zadrhl hlas. Nemohla mu říct, že si ji Narcissa pozvala hlavně proto, aby zjistila jestli Draca miluje. Co kdyby to pak chtěl vědět i on? A pak by to s ní všechno ukončil? Přes to by se nedokázala přenést.

„Chtěla si jen popovídat." Falešně se usmála a svojí hlavu opět opřela o jeho hruď. Zase lhala a dívala se mu přitom do očí.

Ale vlastně nelhala. Povídali si. To by potvrdila i Naricissa.

„Asi z tebe nedostanu o čem si chtěla povídat, že?" Chytil ji za bradu tak, aby se mu dívala do očí. Věděl, že by na ní poznal, kdyby lhala. Bylo to vidět v jejích očích.

„O mém a tvém dětství. Nic vážného v tom nebylo."

„A co ses dozvěděla o mém dětství?"