Nemůžu Tě Nechat Jít.

10. Přání se plní

Blaise už o všem věděl. Jak ze strany Draca, tak Hermiony. Přišla za ním dvakrát. Jednou hned den po jejich prvním sexu a pak dost nedávno, kdy si potřebovala s Blaisem projít pár záležitostí ohledně práce. Nakonec se mu však musela s něčím přiznat. Nedokázala to dál před Ronem tajit. Nemohla být s ním a zároveň s Dracem. To prostě nešlo. On jí poradil jen jedno. Aby se rozhodla buď pro něj a nebo pro Draca, který má stále Astorii. Nemohl jí říct, že to ona je ta, kterou miluje.

Draco za ním přišel ten den, co se to všechno stalo. Vlastně před tím. Pak se potkal s Hermionou. Chtěl mu říct, že už to nedokáže vydržet v blízkosti Hermiony a být stále jako přivázaný pes na vodítku. Chtěl jí. A nevěděl, že se mu jeho přání vyplní. Pak už za ním nepřišel.

Blaisovi to samozřejmě nevadilo. Měl svých starostí dost. Navíc, zařizoval svatbu. Ano, měl se ženit. A tou šťastnou nebyl nikdo jiný než Pansy Parkinsonová. Zamiloval se do ní už ve škole. Pro jeho smůlu, ona byla zamilovaná do Draca. Stejně jako snad každá holka z Bradavic. Možná i Krásnohůlek. Ona se do něj taky zamilovala už v Bradavicích jen trochu později než on do ní. Když jí dal Draco jasně najevo, že o ní nemá zájem, začala vyhledávat společnost právě u něj. Rozuměla si s ním jako s nikým. Byl opravdu její nejlepší přítel. Postupem času si uvědomovala, že její city k němu jsou o něco hlubší. Věděla, že by nedopadlo dobře, kdyby mu to řekla a tak mlčela. Pak ji však všechno řekl on. Tak mu pověděla i ona, co má na srdci. Nakonec to spolu zkusili a opravdu jim to vydrželo. A proto ji Blaise před dvěmi týdny požádal o ruku. Souhlasila, díky čemuž udělala Blaise nejšťastnějšího.

Přemýšlel o svědkovi. Myslel si, že by mohl požádat Hermionu, protože Draco už byl zabraný. Ano, Draco svolil k tomu, aby šel Pansy za svědka. Hermiona se stala jeho velmi dobrou přítelkyní. Věděl, že jí by mohl říct úplně cokoliv, stejně jako ona se svěřovala jemu. Stejně tak věděl, že díky ní se vlastně odhodlal, aby Pansy požádal o její ruku. Pomohla mu se dostat přes jeho strach, že ho jeho milovaná odmítne. Řekla mu, že by Pansy musela být úplně slepá, kdyby jej odmítla. A že si myslí, že na to jakou spolu jsou dobu, ho určitě neodmítne.
Neměl se čeho bát. Milovala ho. A Hermiona mu dodala odvahu, které měla dost. Byl to jasný svědek.

Hermiona seděla ve své kanceláři a užívala si chvíle volna u své oblíbené knihy. Měla pauzu na oběd, ale využila jí ke čtení. Díky všem událostem za posledních několik týdnů, neměla čas si nic přečíst. Byla ráda za všechno, to ano, ale knihy milovala a tak jí čtení dost chybělo.

V tom se ozvalo klepání na dveře. Když její návštěvu, stojící za dveřmi, pozvala dovnitř, uviděla Blaise. Od doby, co tu u ní byl uplynul sotva týden.

„Ahoj." Pozdravila ho, zaklapla knihu, postavila se a objala ho. Typický pozdrav.

„Ahoj. Rád bych se tě na něco zeptal." Odpověděl Blaise a posadil se na židli, která se nacházela před pracovním stolem Hermiony. Ta přešla ke stolu, kde měla kafe a ukázala na něj, čímž se Blaise ptala jestli si dá. Jen přikývl.

„Ptej se." Odpověděla a podala mu šálek.

„Stále nemám svědka. Ano, Pansy si mě chce vzít. A díky tomu, že celá tahle akce se bude konat jen díky tobě bych se tě rád zeptal, jestli by jsi nebyla mým svědkem. Navíc, Draca si zabrala Pansy. Příště bych měl být rychlejší."

„Takže jsem jen druhá možnost?" Zeptala se Hermiona jakoby uraženě.

„Jistě, že ne. Jen jsem si myslel, že by Draco chtěl jít za svědka mě. Ne Pansy. Ale ty jsi stejně skvělý svědek jako Draco. Postačíš." Řekl a usmál se.

„Půjdu ti za svědka."

„Děkuji." Poděkoval a objal ji. Ušetřila mu spoustu práce.

„Mimochodem, gratuluju."

„Znovu ti děkuji. Pozvánku ti ještě pošlu. Času je stále dost. Ale teď mi řekni, co ty a Ron?"

„Pokouším se mu vyhýbat."

„Jak jako vyhýbat?"

„S Dracem se teď prostě cítím skvěle. A kdybych se podívala na Rona, uvědomila bych si jak moc velkou chybu dělám. A já si nechci myslet, že je to chyba."

„Myslím si, že teď to celé vyřeší jen čas."

„Uvidíme."

V tom se rozlétli dveře a v nich stál Draco. Chtěl Hermionu hned teď. Jenže jeho úžasný kamarád mu ve výhledu na tuhle brzkou budoucnost, zavazel.

„Blaisi? Co ty tu děláš?" Optal se Draco dost šokovaný jeho přítomností.

„Řešili jsme něco ohledně smluv a svatby. Poprosil jsem zde paní ministryni, jestli by mi šla za svědka, když ty jdeš Pansy."

„Ach tak. Copak ty nemáš víc kamarádů?"

„Tady Hermiona se mi zdála jako dobrá volba."

„O tom taky nepochybuju. Taky bych si ji vybral, kdybych se ženil. Díky bohu, na to je ještě moc brzy." Hermiona tento rozhovor chápala, ale ti dva se bavili úplně o něčem jiném. Blaise mu naznačoval, že by měl nechat Astorii a být s Hermionou. Draco mu zase odpověděl, že by s ní byl rád, ale to by mu v tom nemohl nikdo bránit. Věděl, že to pochopí jen Blaise.

„Co když by to bylo brzy? Je to tvůj život."

„Ženit se ještě opravdu nechci."

„Takže máš čas na rozmyšlenou." Odpověděl a rozešel se ke dveřím. Moc dobře věděl, že Draco teď na něj bude naštvaný, ale stejně tak věděl, že mu Hermiona hned náladu zlepší. Stačila mu její přítomnost.

„Je dobře, že se ještě ženit nechceš." Prolomila to ticho Hermiona.

„Taky si to myslím. Vždyť s Astorií jsem tak dva roky? Nechci si ji brát. Myslím si, že vůbec. V poslední době jsme se nějak odcizili."

„Hádej čím to asi bude?"

„Myslíš, že díky tomu, co je mezi námi?"

„Já si to nemyslím. Já to vím. Mám to s Ronem stejně."

„Ty aby jsi něco nevěděla."

„Však mě znáš."

„No právě, že tě znám." Odpověděl a věnoval jí jeden ze svých sladkých polibků, které tak strašně moc milovala.