Dívka, co se neměla narodit

6.

Ráno jsem se probudila úplně svěží do úžasné nálady. Včera jsme se vrátili strašně pozdě a šli rovnou spát. Ležela jsem v haldách peřin a s úsměvem na rtech vzpomínala na to, jaké to včera bylo. Nemohla jsem se ubránit tomu, abych si sáhla na rty, zavřela oči a vybavila si princovy rty na svých. Podívala jsem se vedle sebe, ale došlo mi, že princ spí u sebe. 

Pomalu jsme se vysoukala z postele a přehodila přes sebe tričko, které se mi válelo na zemi. Přeťapala jsem po hebkém koberci až ke dveřím a po chodbě k princově pokoji. Přitiskla jsem ucho ke dveřím a poslouchala jsem. Znělo to, že princ stále ještě spí. Pomalu jsem otevřela dveře a uviděla jsem, jak v další hromadě peřin leží princ. 

Ležel na zádech a obě ruce měl vystrčené z peřiny a položené na polštáři. Jedna noha mu koukala od kolene dolů z peřiny a druhou měl neznámo kde v haldě peřin a dek. Pomalu jsem se připlížila k posteli a skočila do ní. Přistála jsem přímo na princově urozené hrudi a ten tíhou zasténal. Otevřel zalepené oči od spánku a zasmál se. Objal mě pažemi a překulil se na mě. Teď jsem zasténala tíhou já, ale stejně jsem se musela smát. Přitulila jsme se k němu. 

"Ale no tak princi, musíte vstávat." Zatahala jsem ho za ucho a políbila ho na tvář. 

"Mám pocit, že nejsi v pozici kdy by si mohla rozhodovat, má milá Dianko." Zabořil mi hlavu více do vlasů a nahlas oddechl. 

"Tak to tedy ne!" Zatnula jsem svaly, a zapojila všechnu sílu, abych ho ze sebe překlopila a sedla si na něj.  "Vstávat!" 

"Vypadá to že jsme poražen, takže připusťme že jsem mrtev a můžeš mě nechat spát, krom toho by si měla zajít za paní Morissovou, protože má pro tebe mile nemilé překvapení, které jsem ti nesměl říct." Zavřel zpět oči a opět nahlas oddechl. 

"Mám se bát?" Zeptala jsem se a lehla si k němu. 

"Jak se to vezme." Přetočil se princ a položil si na mě ruku. "Bát by ses měla jen v případě, že hned nevyrazíš, protože paní Morissová nesnáší nedochvilnost a navíc má toho taky dneska moc. " Usmál se se stále zavřenýma očima. 

"Vždyť už jdu." Políbila jsem ho na tvář. Princ mě chytl za ruku a přitáhl mě k sobě a políbil mě na rty. 

"Teď můžeš jít." Převalil se na břicho a obejmu rukama polštář. 

Vyšla jsem z princovo ložnice a rychle spěchala do šatny. Udýchaně jsem za sebou zavřela dveře od šatny. "Paní Morissová?" Zakřičela jsem do prázdné místnosti. 

"Tady!" Ozvalo se odkudsi. "Pojď, už na tebe čekám!" Šla jsem místností dál a uviděla paní Morissovou, jak zakrývá něco bílým plátnem. "Mám pro tebe má drahá dvě překvapení. Tedy jedno je pro tebe i pro Maxíka, který o tom nejspíš neví, ale vím, že ti o jednom řekl, ale neřekl ti o něm podrobnosti. Tak se posaď a dobře mě poslouchej." Paní Morissová se posadila do křesílka a já si sedla do toho druhého. 

"Takže první dá  se říct překvapení je, že dnes se koná ples. Já vím, měla jsem ti to říct dřív, ale nemohla jsem tě včera najít." Musela jsem se usmát. "Na nic se neptám." Zvedla se ze židle. "A to druhé překvapení je tohle." Paní Morissová stáhla bílé plátno z toho nejkrásnějšího obleku, co jsem mohla kdy vidět.  Bylo to černé brnění se zelenými částmi. Bylo nádherné. Nebylo z kovu, jak jsem si vždy myslela že brnění jsou, ale z něčeho, co vypadalo jako velmi silná, avšak lehká kůže. Zvedla jsem se, abych si mohla tu nádheru prohlédnout zblízka. Kůže byla jemná a opravdu velice jemná.

"Líbí se ti?" Zeptala se mě paní Morissová s triumfem vepsaným ve tváři. 

"Žertujete? Je dokonalé, nepopsatelné. Mockrát vám děkuji!" Otočila jsem se a objala paní Morissovou, která se smála krásným smíchem. 

"Tak a teď to druhé překvapení." Stáhla druhé plátno. "Tohle je na ples." Byli to krásné rudě rudé šaty. Měly hluboký výstřih, který byl obšitý černou krajkou. Ramena byla odkrytá, ale i tak byli něco jako rukávy. Byla to malá krajka, kterou jsem měla mít na pažích. Byla asi ve výšce, jako krátké rukávy. Na figuríně byli pověšené i černé krajkové rukavičky. V pase byl černý pásek, od kterého se vinula nadýchaná sukně, na které byla připnutá vlečka. Samy šaty končili někde u kolenou, ale vlečka byla dlouhá až na zem. Vlečka byla celá z krajky, a lem šatů jí byl zakončený. Byli nádherné. 

"Jsou překrásné." Vypadlo ze mě. 

"Tak a teď se pustíme do práce." Řekla paní Morissová. Posadila mě na křeslo, kde mě začala malovat. Nejprve mi sepnula vlasy do jednoduchého culíku. Natřela mě vrstvou makeupu, který přepudrovala. Na oči mi dala výrazné linky a trochu zvýraznila obočí. Červenými stíny doladila mé víčka a řasenkou zakončila celé mé oči. Na pusu mi nanesla velmi výrazně rudou rtěnku. Když byla s obličejem spokojená, vrhla se na moje vlasy. Rozpustila culík, který provizorně udělala a rozčesala mi znovu vlasy. Potom část jich vyčesala nahoru. Pod ně dala něco, co vypadalo jako polštářek a přikryla ho mými vlasy. Tím mi na hlavě vznikl takový kopec. Paní Morissová to přichytila pinetkami a pokračovala se zbytkem vlasů. Část dala tak, aby zakryla pinetky a tu druhou nechala volně na mých zádech. Vlasy ze předu mi dala na jednu stranu a vše to přestříkala snad tunou laku. 

Potom mě paní Morissová opatrně oblékla do těch nádherných šatů. Potom paní Morissová odběhla pro boty a já se na sebe mohla konečně podívat do zrcadla. Připadala jsem si jako princezna. Připadala jsem si o mnoho hubenější a dívčí. Sama sobě jsem se líbila, což se nestávalo pořád. 

Paní Morissová  se vrátila s botami, které byli na vysokém podpatku a celé byli černé.  Obula jsem si je a chvíli jsme v nich musela chodit, abych si zvykla na to, že mám pod patou dobrých deset centimetrů. 

"Je skoro čas, ples začne za pár minut. Maxík už na tebe jistě čeká, tak utíkej." Usmála se paní Morissová a pohladila mě po rameni. 

"Děkuji moc za všechno." Objala jsem ji, ale opatrně, abych nic z té krásy nezkazila. Usmála jsem se a odešla pryč. 

Kráčela jsem opatrně chodbou až ke schodišti, které vedlo dolů, kam jsem měla podle instrukcí jít. Pomalu jsem scházela schod po schodu. Dole jsem uviděla Maxe. Měl na sobě černý smoking a vypadal v něm tak neskutečně božsky. Na krku měl červeného motýlka, což jednoznačně znamenalo, že paní Morissová navrhovala i jeho oděv. 

Max na mě ohromeně koukal a smál se u toho. Pomalu jsem se k němu blížila a děkovala všem svatým na které jsem si vzpomněla, že mi ho z nebe seslali.