Dívka, co se neměla narodit

18.

Probudila jsem se ve své posteli. V hlavě se mi honilo tisíce obrazů. Oheň, draci letící na záchranu lidí, kroutila se mi zem pod nohama a pak... obraz jak se mi Max vzdaluje nesen dvěma monstry. 

S trhnutím jsem se posadila. Protřela jsem si oči a vylítla z pokoje do Maxova. Tak strašně jsem doufala, že ho tam uvidím, jak leží a poklidně spí. 

Vletěla jsem do dveří a zem se se mnou otřásla. Jeho postel byla ustlaná. Netknutá. Zhroutila jsem se na kolena a začala plakat. Pláč se proměnil v řev. Slyšela jsem něčí hlas. Ženský hlas. Cítila jsem ruce, které mě hladili po zádech. Tak strašně to bolelo. Byl pryč a já nevěděla jak mu pomoci, kde je ani kde ho najít. Cítila jsem, jak mě něčí ruce zvedají a nesou ven. Nemohla jsem dýchat. Dusila jsem se vlastním smutkem. Slzy se mi řinuly z očí. Konečně jsem zahlédla světlo. Cítila čerstvý vzduch, ale stále se mi zle dýchalo. 

Cosi se nade mnou snášelo. Velký stín. Stín velkých blanitých černých křídel. Snesl se ke mě Eridor a položil přede mě hlavu. Snažil s mě utišit. Zhroutila jsem se mu hlavou na krk a plakala. Jako by to věděl obtočil se okolo mě tak blízko, že jsem byla celá zahalená v mohutném dračím těle.

Nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale když jsem dokázala konečně promluvit tak, aby mi bylo rozumět, vypadlo ze mě pouze. "Kde je?" Zeptala jsem se a zase se rozvzlykala. George a paní Morissová se mnou měli božskou trpělivost. 

Malinko jsem se uklidnila. "Můj pán," Začal pomalu George. "Měl smlouvu s vladařem sousední země. Smlouva měla zajistit trvalý mír mezi naší a sousední zemí. Smlouva byla ale porušena. Což je samozřejmě potupa pro pána sousedního království, ale..." 

"Holčičko jde o tohle." Vložila se do toho paní Morissová. "Ty tvoje politický kecy Georgi..." Řekla směrem k mému učiteli, ale pak se zase otočila ke mě. "Sousední panovník zemřel. Tím pádem na trůn nastoupil následník. Jeho dcera Anna. Smlouva, jež Max podepsal měla zajistit mír, protože se s Annou měl oženit. Bylo to strašně dávno. Anně nebylo ani deset let. Max, jak víš usedl na trůn, nebo spíš se na to připravoval už od útlého věku a tak v patnácti tuto smlouvu podepsal. Což bylo dlouho před tím, než ses objevila ty. Dřív tato smlouva představovala jediný způsob, jak uklidnit situaci, ale když ses ty objevila, byla najednou naděje úplně jinde. Max se do tebe zamiloval a prohlásil tě budoucí královnou. Jenže Anna do něj byla od svých třinácti let strašlivě zamilovaná. Byla nadšená z toho svazku. A teď když její otec zemře a ona se dozvěděla, že se Max žení, vjela do ní žárlivost. Děvče ta holka je snad stokrát horší než její tatíček. Je to zlo kráčící po zemi. Neumím si představit, co by se stalo, kdyby se s ní Max oženil. Ale neboj se. Její láska k němu jí nedovolí mu ublížit. Tedy doufejme." Paní Morissová se podívá do země a čeká až si to sama přeberu. 

Najednou mě netíží smutek. Vjel do mě vztek. Smutek se odstrčil do pozadí. "Letím si pro něj." Už už jsem chtěla sednout na Eridora, ale... "To nedělejte má paní." Ozval se za mnou Georgův hlas. "Náležitě se na to připravíme a zaútočíme, získáme mého pána zpět. "

"Ne..." Nesouhlasila jsem. Nebudu do toho tahat celou zemi. "Uděláme to jinak..." Zvedla jsem se ze země a vydala se do knihovny. George mě poslušně následoval. 

V knihovně jsem rozložila mapu celé země. "Z vesniček zabývajících se těžbou a kovářstvím vyberte veškeré věci které nám mohou lidé nabídnout a zaplaťte je. Potřebujeme silnou armádu. Každý jeden drak, muž i kůň musí mít brnění. Dejte do toho všechno Georgi."

Koukala jsem do mapy. "Ano má paní. A co vy?" 

"Já zachráním vladaře. Vidím to takhle. Vydám se do sousední země převlečená jako obchodnice. Vloupám se do hradu a Maxe přivedu. Pak potřebujeme každého muže, aby za nás bojoval. Po jednom drakovi ti vždy pošlu zprávu. Až ti dám povel, zaútočíte na zem. Nebudou to čekat, když budu uvnitř inkognito." Koukala jsem se na něj a doufala, že na o přistoupí. 

"Začnu okamžitě. Nelíbí se mi, že chcete riskovat život, ale jak vás znám, stejně vás tady neudržím. Navíc jestli to má někdo dokázat, tak vy." Usmál se na mě. 

"Hlavně nezaútočte dřív, něž bude Max v bezpečí. Bez krále zavládne chaos a toho by mohla Anna využít." Uvědomila jsem si.

"Nezaútočím, dokud nebudete oba v pořádku." 

Položím mu ruku na rameno a děkovně se usměji. "On to musí přežít..." 

"Vy oba..." 

"Dobře..." Znovu kouknu na mapu."Ihned začněte. Dojdu za paní Morissovou, aby mě patřičně oblékla. A musím dojít za Lunou. Myslím, že je jediný drak, který dokáže přenést zprávu, aniž by to někdo poznal. "George přikývne. "Spoléhám na vás..." 

George semkne paty, ukloní se a odejde. Za nedlouho slyším jeho hlas, jak na nádvoří rozkazuje vojákům rozkazy, kterými jsem ho pověřila. 

Vydám se za paní Morissovou, která už je s mým oblekem téměř hotová, jako by mi četla myšlenky.  A pak už stojím přede dveřmi Lunina kotce.  Pomalu otevřu a vidím, jak luna zvedne hlavu v naději, že je to Max. Když uvidí mě, natěšení z jejích oči malinko vyprchá, ale stejně si ke mě přijde pro pohlazení. Opřu si hlavu o její. "Potřebuji pomoc." Hladím jí po mohutné hlavě. "Vzali nám ho. Sousední královna nám Maxe sebrala. Mám o něj strach." Luna zvedne hlavu a hrozivě zavrčí. "Ale my ho získáme zpět. Potřebuji tě. Každý den večer přiletíš na moment k zámku a budeš poslouchat. Vnikneš mi do mysli a donutíš mě ti podat zprávu pro George. S tou pak doletíš sem a předáš ji stejně Georgovi. Ano?" Kouknu se jí do velkých žlutých očí. Přikývne. "Děkuji. Získám ti ho zpět." Luna do mě vrazí malinko hlavou na znamení díků. 

Pak už sedím v podivném oblečení na voze, který míří do sousední země. Za mou láskou. Cítím, že to nebude jednoduché, ale byla jsem ochotná to riskovat...