Snědli jsme oběd, který představoval pečené kuře a k tomu brambory. Snědla jsme to tak rychle, jak jsem mohla a pak jsem jen popoháněla Maxe, který se jako naschvál s jídlem strašně coural. Když konečně dojedl, opřel se do židle a provokativně se na mě usmíval. Vyskočila jsem ze židle a šla ho z té jeho vykopat. Když se povedlo, doběhla jsem si pro sešit a tužku. Strčila to do batůžku a běžela za Maxem do dračích stájí.
Potkala jsem ho ještě na cestě, asi jsem běžela rychleji, než jsem plánovala. Společně jsme usedli na draky a vyletěli.
Let mi přišel nekonečně dlouhý. Až moc, na to jak moc jsem si ho užívala dřív, ale teď jsem si víc těšila na cíl dnešní cesty, a proto jsem byla ráda, když se konečně před námi objevili fialové a růžově stromky. Tmavě modré skály a pak konečně jeskyni, která mi je tak neznámě známá. Pamula přistáváme a mě pulsuje žilami adrenalin. Je to jako první rande, ale silnější. pomalu slézám z Eridorova hřbetu a vydávám se skrz jeskyni, Max mě následuje. Ještě tam nechci draky brát, nevím, jestli na ně divocí draci nezareagují špatně, dokud nejsem já na zemi.
Procházíme jeskyní, která se vleče jako nekonečný tunel. Když konečně uvidím konec. Světlo na konci nekonečného tunelu.
Vyběhnu za tím světlem a opět se ocitám na mýtince plné draků. Stojím a koukám se na tu nádheru. Najednou se mi začne okolo nohy něco třít. Kouknu se dolů a vidím malého dráčka. Pomalu ho zvedám. "Ahoj maličký, takže to nebyl sen. Jak se ti vede a kde máš mamku?" Zeptám se ho a hladím ho po malinké hlavě. Od minule celkem vyrostl. Začíná mi být v rukou těžký. Max ke mě přistoupí a pomalu k němu vztahuje ruku. Dotkne se jeho hlavičky a drak k němu obrátí své očka. Zavře je a malinko zavrní, ale ani se ode mě nehne.
Uslyším řev. Zvednu pohled a vidím zelenou dračici. Usměji se a jdu k ní i s dráčkem v rukou. Max jde za mnou. Dojdu k ní a pokládám dráčka do hnízda, kde se tetelí další malý dráčci. Pohladím dračici po hlavě a kouknu se na hnízdo. Dračice jen sehne hlavu.
Pomalu přehodím přes okraj nohu a opatrně abych nešlápla na maličké dráčky vlezu dovnitř. Sednu si a oni po mě začnou lézt a tahat mě zoubky za vlasy a rukávy. Směju se, protože to lechtá. Pak si jeden z dráčků kýchne. Pod ním se okamžitě objeví kaluž vody. Malý modrý drak se koukne výmluvně na maminku. Dračice se sehne, nabere vodu do úst a pak hlavu zase stáhne k Maxovi, který jí pohladí, ale jen jemně. Popadnu sešit a napíši si dráčkovu barvu a schopnost. Pak se mu podívám na oči a také si zapíši jejich barvu. Vybavím si proč jsem tady.
Vylezu z hnízda a jdu za dračicí. pohladím jí po hlavě a sehnu se k její hlavě a pošeptám jí, "A co umíš ty?" Podívám se jí do očí. Ona ustoupí o krok. Zavře oči. A pod ní se začne otřásat zem. Začnu se smát. Pak přestane. Rychle si to zapisuji do bloku. Pak mířím k drakovi, který je hnědý. Skloní hlavu, také odstoupí a otevře pusu. zařve a nedaleko mě začne růst strom. Opět skloní hlavu. Pohladím ho a on mě malinko šťouchne do břicha. Zapíšu si to. Takhle vyzkouším ještě dost draků, než se začne stmívat. Dojdu se rychle pomazlit s malým dráčkem a zapískám na Eridora.
Vyšvihnu se na jeho hřbet a pobídnu ho k letu. Letíme k paláci, ale moje myšlenky se táhnou stále k údolí draků. Přemýšlím o schopnostech, kterým vládnou. A nemůžu se dočkat, až přijedu do paláce a vše ti zapíšu do knih.
Dorazili jsme asi za hodinu. Rychle jsme se najedli a šli do knihovny. Max si četl a já psala knihy. Napsala jsem vždy barvu, barvu očí a schopnost. Potom jsem tam nakreslila malou karikaturu a psala dál. Po dvou hodinách jsem měla asi deset draků a rozhodla se jít o sprchy.
Odebrala jsem se do koupelny, svlékla se sebe výstroj a hodila jí do prádelního koše. Pustila jsem na sebe teplou vodu a užívala si proud a to, jak mi voda teče po zádech, když v tom jsem uslyšela zaskřípat dveře. Dovnitř vešel někdo v černém tričku. Pak spadlo tričko na zem a dveře od sprchového koutu se otevřeli. Stál tam Max. Nahý. Vykulila jsem oči.
"Já na nějakou zasranou tradici se svatbou kašlu!" Procedil mezi zuby, projel mě od hlavy až k patě pohledem a zastavil se u očí. Pak mě rychle popadl za pas a přitáhl k sobě. Zavřel jednou rukou dveře a přitlačil mě ke zdi. Začal mě vášnivě líbat. Rukama mi sjede po nahých zádech až k zadku a jemně ho zmáčkne, Vydechnu mu do pusy. Zatne do mě nehty a ze mě vyjde přiškrcený výkřik. Sjede rty k mému krku a jemně tam krouží jazykem. Pak si mě vyhodí do náruče a otevře sprchový kout. Zavře vodu a pomalu mě nese pryč. Malinko otevřu oči a vidím že míříme k němu do pokoje. Celou dobu mě líbá na krku. Nechápu jak vidí na cestu.
V jeho pokoji se mnou praští na postel a toužebně se na mě podívá. Pak se na mě pomalu vleze a začne mě znovu líbat. Rukama mi jezdí po celém těle. Pomalu mi jezdí po břichu, stehnech a zastaví se na prsou. Drží jedno mé prso ve své ruce a jemně ho hněte. Pak povolí s polibky a sjíždí rty dolů. Pomalu sjede až k prsu a chytne jednu mou bradavku mezi rty. Zasténám.
Pomalu se zase přesouvá zase k puse. A pak cítím, jak něco dělá tam dole. Uslyším zvuk jako když prasknete gumou od kalhotek. Podívá se na mě. Přitáhnu si jeho pusu zpět na mou a on se v polibku uměje. A pak to ucítím, silný tlak tam dole a pak bolest, ne moc velkou, ale takovou, abych vykřikla to sladké "Ach!" Max se nadechne a opět pokračuje v líbání. Pak se tam dole malinko pohne. Vzdychnu. Pak jde pomalu ven, ale ne úplně a pak rychle přirazí zpátky. "Ach!" Zatnu mu nehty do zad. Vdechne mi do pusy a opět přirazí. Takhle to opakuje, stále dokola, až pak cítím, jak se mi stahují svaly, tělo mě neposlouchá a jedná jen podle instinktů. Koušu ho do rtů. Chytnu se jeho paží a cítím, jak má všechny svaly na ruce napnuté. A pak najednou ohromné uvolnění. Z toho největšího vrcholu jsme spadla na dno a cítím se úplně vyčerpaná. Pak cítím, jak i Maxovi svaly povolily. Vrcholí a svalí se vedle mě. Stáhne kondom a hodí ho do koše. Přitulím se k němu.
"Miluju tě..." Zašeptá sladce.
"A já tebe." Odpovím mu a políbím ho jemně na ústa. Pak se opět schoulím do jeho náruče a sladce usnu.
ČTEŠ
Dívka, co se neměla narodit
FantasyŽiju v podivný rodině v ještě podivnějším světě. Mám pocit že sem ani nepatřím. Ostatní si myslí že kvůli mé lásce k drakům jsem ujetá. A možná jsem. Fascinují mě. Vím že nejsou, ale nemohu si pomoct. Nebo že by existovali?