Dívka, co se neměla narodit

7.

Scházela jsem dolů a koukala jak se jeho fialové oči třpytí. Smál se na mě. Na posledním schodu jsem se zastavila a podívala se do těch jeho krásných očí. Smáli se na mě a já věděla, že v těch očích se zří vše co chci. Vše co potřebuji. 

Vzal do ruky mou ruku a políbil ji. Srdce mi divoce tlouklo. "Sluší ti to. Ano velmi otřepaná věta, ale nemám na tvou krásu slova." Prohlížel si mě. 

"Děkuji, taky vypadáš skvěle." Usmála jsem se. 

Natáhl ruku. "Půjdeme?" Přikývla jsem a usmála se na něj. Šli jsme chodbou do velkého sálu, kde bylo strašně moc lidí. Divila jsem se že sál nepraskl. 

Kolem nás procházela spousta lidí a princ je všechny zdravil s úsměvem na tváři. Všichni si mě prohlíželi. Bylo mi to trochu nepříjemné, ale pak jsem se podívala na Maxe. Na tu hrdost v jeho tváři, na tu jistotu. Po pohledu na něj už mi nevadilo vůbec nic. 

Zastavili jsme se u mladého páru. Princ se s mladým mužem pozdravil vřelým objetím a dívku políbil na ruku. "Dio, tohle je můj nejlepší přítel princ Ferdinand a jeho skoro manželka Isabela." Tak trochu už jsem tušila, že bych se měla poklonit, a tak jsem se poklonila. 

"Ráda Vás poznávám." Usmála jsem se na oba. 

"Já Vás  taky. Mohl bych Vás poprosit o tykání? Nepřijde mi vhodné aby mi dívka mého nejlepšího přítele vykala, jako služka." Ferdinand mi políbil ruku a usmál se na mě. Maxmilián si mě chytl kolem pasu,aby dal najevo, že já jsem jeho. Musela jsem se usmát a nabídku tykání jsem přijala. 

"Jak se to vyvíjí u vás v království?" Zeptal se Max páru. 

"Podobně jako tady. Požádal si mě o pomoc a tak zbrojíme, ale do akce nemůžeme jít, dokud se neobjeví Sprilgon, to je jasné. Pak se teprve dá začít pořádně něco dělat." Ferdinand se poškrábal na hlavě. 

Max se triumfálně usmál. "Sprilgona máme. A před chvílí si mu líbal ruku." Podíval se na mě a usmíval se na mě.

"Tohle děvče je mocný Sprilgon? Žena?" Udiveně vykřikl Ferdinand. 

"Ano. Má Dia je mocný Sprilgon, který nás v bitvě povede." Hladil mě palcem po pasu. 

"Tak tomu říkám síla. A už jsme objevili její zvláštní schopnost?" Zeptal se dychtivě Ferdinand. 

"Ne. Dia přiletěla před pár dny a ještě jsem na její bližší zkoumání neměli čas." Štvalo mě že mluvili o mě beze mě. Neměla jsem do toho co mluvit a celý rozhovor mě nudil.Povzdechla jsem si, ale jen potichu. "A teď nás omluvte, musím uvést ples a rád bych si ho také užil. Přej vám oběma příjemnou zábavu." Usmál se a vzal si zpět mou ruku. 

"Počkáš tu na mě, nebo chceš jít na pódium se mnou?" Usmál se na mě Max. 

"Myslím že tu počkám. Nemyslím si že bych někoho zajímala." Pustila jsem jeho ruku. "Ale ty budeš." 

Přikývl a šel. Pomalu vystoupil na pódium a začal mluvit. "Přeji krásný večer a všechny vás tady vítám. Dnešní slavnost se koná na počest jedné neuvěřitelně kouzelné ženy, která je zde mezi námi. Jedná se totiž o dívku, která přiletěla ze světa lidí, což jak víte není každodenní záležitost. Rád bych vám představil mou přítelkyni Dianu!" Ukázal rukou na mě a nade mnou se rozsvítilo světlo. Cítila jsem jak rudnu v obličeji. 

Max se na pódiu usmíval a měl hrdě zvednutou hlavu. Kvůli němu jsem schopná překonat i tohle, ale v tu chvíli jsem si uvědomila co řekl. Jsem jeho přítelkyně. Oficiálně mě přijal k sobě a všem tady oznámil, že jsem přítelkyně panovníka této země. Všichni na mě koukali. "Prosím o potlesk pro tuto neskutečně výjimečnou osobu." Všichni začali tleskat. "A teď vám přeji příjemnou zábavu." Potlesk zesílil a Max šel pryč z pódia. 

Přišel ke mě a já ho musela políbit. Nezajímali mě oči jiných, ani to, že se mu dost možná otře má rtěnka na jeho rty, prostě jsem musela. "Jsem tvá přítelkyně." Zašeptala jsem mezi polibky.

Max se usmál v polibku. "Jsi mnohem víc Dio." Políbil mě ještě jednou. "Zatancuješ si se mnou?" Odtáhl se ode mě a nastavil svou ruku. 

"Ano a ráda." Usmála jsem se a podala mu svou ruku. "Ale moc to neumím. U nás se tančí trochu jinak." Pokrčila jsem výmluvně ramena. 

"Povedu tě." Přitáhl si mě k sobě. Jednu ruku zvedl do úrovní našich ramena  druhou položil na své rameno. Sám mi dal ruku do boku. "Když půjdu dozadu, ty půjdeš dopředu za mnou nohou, která je naproti mě.  A pak naopak. První se jde pravou." Udělal pravou nohou krok vzad. "Musíš vyplnit mezeru." Přisunula jsem nohu k němu. "A teď druhou." Udělali jsme to samé, ale druhou nohou. "A teď za tebou." Dala jsem pravou vzad a on vyplnil místo svou. A pak to samé druhou nohou. "A teď to trošku zrychlíme." Malinko jsme zrychlili. Nečekala jsem že mě to bude tak bavit. Nikdy jsem neměla tanec v páru ráda, ale by lo podivně zábavné. 

Takhle jsme tančili asi na dvě písničky, když v tom Max udělal krok dozadu, ale trošku šikmo. I tak jsem stále dělala stejné kroky. Točili jsme se, ale jen za ním. Tak jsem pomalu dělala kroky šikmo i já. Točili jsme se dokola. 

Tančili jsme dlouho, ale jakoby čas stál. Tiskli jsme těla k sobě a upírali pohledy do svých očí. Nebylo třeba mluvit. Tanec vše řekl za nás. Mohli jsme být jen herci, kteří hrají podle scénáře, který napsal tanec spolu s hudbou. Cítila jsem se nekonečně. 

Když jsme se konečně zastavili, byla skoro půl noc. Bylo to až neuvěřitelné. Jako by těch pár hodin vypadlo, ale při tom jsem je znatelně cítila. Ne v nohách, ale v srdci. Cítila jsem, jak mě táhne zpět do náruče k Maxovi, ale Max musel jít oznámit závěrečný tanec. 

"Přátelé bohužel vám musím z potěšením oznámit, že tento tanec, bude posledním tancem, tohoto večera. Nebo alespoň tohoto plesu, který doufám jste si všichni užili alespoň z poloviny tak, jak jsem si ho užil já." Při těch slovech se díval na mě. I přes dálku jsem viděla jak se pousmál. "Přeji vám příjemný poslední tanec. A na příštím plese na shledanou." 

Začala hrát pomalá písnička. Max ke mě přišel a rychle si mě k sobě přitáhl. "Počkej. Chci ti ukázat jak se tancuje u nás na pomalé písničky." Dala jsem jeho ruce na můj pas a své jsem mu dala okolo krku. 

"Dio, já vím jak se tancuje ploužák." Usmál se. "A na méně sofistikovaném plese bych ti dal ruce takhle." Posunul ruce k mému zadku, ale pak je dal rychle zpátky na můj pas. 

Tančili jsme celou písničku a jen se na sebe dívali, ale jako by to ticho bylo důležitější než všechny slova světa. 

Do postele jsem spadla neskutečně šťastná a nejen proto co se stalo, ale také proto, že se mnou do ní spadl Max. Otočila jsem se na bok a položila si svou ruku na jeho hruď. A okamžitě usnula.