Ten špatný || Mavy

4.

Omlouvám se, že to není rozepsané, ale příště to výjde;-)

Ráno mě probudily slunečnní paprsky. Ale dyť mám zataženo. Zažmoural jsem očima k oknu.
,,O ne." zasmál jsem. Hned se na mě otočil.
,,Co?" nechápavě se zamračil.
,,Je ráno a ty jsi pořád tady." zvedl jsem se a chtěl kolem něj projít. To by mi ovšem prošlo kdyby mě nezastavil.
Vzhlédl jsem mu do očí a snažil jsem v nich něco najít.
,,Přestaň vtipkovat." zavrčel. Ironicky jsem se zasmál a vytrhl se mu.
,,Já navtipkuji. Dýl než do šesti jsi tady nikdy nevydržel." protočím očima a hodím na sebe aspoň tepláky. Založil si ruce na hrudi a pozoroval mě. Začínal mi ten jeho pronikavý pohled vadit.
,,Pokud se nemýlím ještě dnes je škola. Neměl jsi tam být už před hodinou?" kouknu na hodinky.
,,Říká ten co pravidelně chodí až třetí hodinu." uchcechtne se.
,,Mimochodem.... Tvoje máma tam sedí u jídelního stolu. A myslím, že mě poznala. Zatím pa." sladce se usmál a políbil mě.
Chytl jsem ho za tričko a pevně ho stiskl.
,,Jak poznala?" zděsil jsem se.
,,Oslovila mě jménem! Sakra." protočí očima.
,,Jo hezký. Jdeš oknem." vtiskl jsem mu tašku s věcma do ruky a popohnal ho k oknu.
,,To myslíš vážně?" nevěřícně na mě hleděl. Kývl jsem. Povzdychl si.
,,Stejně mě už viděla. Chytrolíne."
,,Do háje." zaklel jsem. Nevadí. Prostě ho rychle protlačím kuchyní do chodby.
,,Klidně tím oknem vylezu, ale nečekej, že ti do něj pak budu házet kamínky jako v romantickém filmu." opřel se o parapet a znovu mě sledoval.
,,Půjdeš dveřma. Ale prosím před mámou ticho. Nemusí nic vědět jasné?"

Nikdy jsem se nestyděl za svůj život. Ani před mámou, ale situace z Karlem byla úplně jiná. Bylo těžké ji lhál, protože mám cucáky po celém krku a i po těle, ale když bude pít kafe nevšimne si toho. Její ranní kafe znamená jedno. Kocovina. Je fakt vtipná situace když naproti sobě sedíme máme kafe a každý si podepírá bolavou hlavu.

,,A ve škole se prosím zdrž cigaret." varoval mě. Protočil jsem očima.
,,Tak už pojď." zatáhl jsem za jeho ruku jenže on mě za ní přitáhl zpět a protiskl se rty na ty mé. Kradl si z mých rtů jeden polibek za druhým a já spolupracoval. Rozhodně jsem nebyl na ranní rychlovku, ale dle jeho záměru se konat nebude.

,,Ahoj mami." nervózně jsem se usmál a přeběhl s Karlem do chodby. Obul si boty a vtiskl mi poslední polibek.
,,Pa Koťátko." provokativně se usmál a odešel. Úsměv mi hrál ještě docela dlouhou chvíli než jsem si uvědomil, že mě čeká máma. Povzdechl jsem si.
,,Tak do toho. Ať to mám za sebou." přejel jsem si rukou po obličeji.

,,Vysvětlíš mi něco?" vlídně se usmála. Ach jo. Zastavil jsem se a sedl naproti ní. Až teď jsem si všiml místo kafe před sebou měla můj počítač. Zamračil jsem se, když jeho obrazovku natočila na mě.
Stránky naší školy.
,,Karel Kovář. To byl ten co teď odešel ne?" ukázal na jeho jméno pod názvem "třídní učitelé". Nevěděl jsem, že ho máme jako třídního.
,,Jo, proč?" nevinně jsem se usmál.
,,Nic. Jen nepříjde ti trochu moct spát se svým učitelem?" nadhodila tak ledabyle a pokrčila rameny.
,,My spolu už, ale chodili." upozornil jsem ji. Oba jsme se zasmáli. Říct "chodili" nebyla úplně správná odpověď.
,,Já vím. Viděla jsem ho celkem často. Jde o to, že je to tvůj učitel teď. A vůbec... Je to už rok tak co tak najednou." kmitla na mě krátce pohledem od kompu. (Lidi prostě jsem jen líná psát notebook, ok?)
,,No právě. Je to už rok." zasmál jsem se. Nechápavě na mě koukala, ale když uznala, že to nepochopí pohled zase sklopila. Očividně projížděla moje známky.
,,Tak hlavně dávejte pozor aby se na to nepřišlo. Přišel by o práci." povzdechla si. Kývl jsem. Po chvíli ticha, kdy jsem klepal nehty do stolu na mě zase zvedla rošťácký pohled a usmála se.
,,Co?" nechápavě jsem zamračil. Zasmála se a nenápadně si sáhla na krk.
,,Stěny jsou tenký, hochu." rozesmála se. Rozpačitě jsem vyvalil oči. Nebyla novinka, že mamka odposlouchávala, ale většinou neměla co když jsem jen u NICH.
,,Dobře. Přestanem rozebírat Karla. Musim do školy." usmál jsem, políbil ji do vlasů a odběhl do pokoje.