Ten špatný || Mavy

14.

,,Zítra musíme stihnout toho pejska a ještě tvého otce, což nám sice vychází akorát ale dá se to." Zvedla na mě pohled od jejího diáře.
,,Jo, okej." Falešně jsem se usmál. Nebylo mi do smíchu. Míchalo se ve mě spoustu pocitů a já nebyl schopný rozeznat žádný až na jeden. Strach. Radši jsem odcupital do ložnice za Karlem. Stát tam ještě chvíli, máma pozná že mi něco je.

****

Rychle jsem za sebou zavřel dveře a opřel jsem se o ně zády. Kája si četl nějakou knihu a mě nevěnoval ani nejmenší pozornost. To bylo možná dobře. Zatímco co jsem stál u nočního stolku a rozepinal jsem si rozklepanou rukou hodinky koukal jsem na něj. A musím říct že mě pohled na něj neskutečně uklidnil. Vlasy po celém dní už neupravené a navíc mu padaly přes brýle. Vážný a zamýšlený výraz. Musel jsem se usmát. Byl tak roztomilý a zároveň neskutečně sexy. Hodinky se mi nakonec podařilo rozepnout. Přetáhl jsem si tričko přes hlavu a znovu jsem se na něj podíval. Všiml jsem si jak na mě zpod brýlí.
,,A teď koukáš Co?" Zasmál jsem se. On se jen nevinně usmál a znovu pohled sklopil do knihy. Do postele jsem ještě nechtěl tak jsem si jen sedl na kraj a rozhodoval jsem se co budu dělat. Přece jen kdybych si lehl začal bych přemýšlet. A to by nebylo dobrý. Chci aspon před "tátou" vypadat v pohodě. A přemýšlet o něm by mě akorát víc vystresovalo.
,,Bude ti vadit když si zapnu televizi?" Položil jsem se na záda, ale to jsem nevěděl že moje hlava skončí u jeho brady.
,,Dělej si co chceš." Zabručel a líbl mě na spánek. Tak když můžu. Zapl jsem televizi a začal jsem přepínat kanály. Nikde nebylo nic na co by se dalo aspoň chvíli dívat. Tak jsem ji zase naštvaně vypl a pohled jsem opět zabodl do Karla.

Podlezl jsem tu knihu, kterou držel v rukách a lehl jsem si na jeho hrudník.
,,Sakra já se lekl. Co to děláš?" Pohladil mě po zádech a nějak se i se mnou uvelebil aby si mohl číst dál.
,,Budu spinkat na tobě, protože potřebuju nějak uklidnit." Mezi prsty jsem sevřel látku jeho trička, tak jako vždycky když jsem byl nervózní.
,,Proč uklidnit?" Zavřel knihu a i s brýlemi ji položil na noční stolek.
,,Mám nervy z tá--- z toho chlapa." Zadrhl jsem se a víc jsem zaryl obličej do jeho ramene.
,,Čeho se jako bojíš?" Dál mě nechápal.
,,Já nevím. Jen... nepřijde ti divné, že celý můj život jsem mu já i máma u prdele a najednou nás chce vidět? Já ani nevím jestli ho chci vidět. Bůh ví co je to za magora."
,,Neboooj, Petra by sem asi magora nezvala. Pokud tě to uklidní tak tě chce jen vidět, což nezahrnuje to, že s ním musíš nějak komunikovat." Trošku mě zvedl a políbil mě.
,,Uklidní mě jedině to že tu budeš až do oběda." Opřel jsen si čelo o jeho a smutně jsem se na něj podíval. Věděl jak mě mrzí že tu nikdy moc dlouho nezůstane.
,,Tak dobře." Krátce mě políbil a shodil mě na postel pod sebe. Zajel jsem mu prsty do vlasů a přitiskl jsem rty na ty jeho. Chvíli mi polibky opětoval, ale pak se odtáhl a převalil se na bok. Znovu si mě přitáhl k sobě a já se k němu co nejvíc přitulil.
,,A budeš takhle u mě celou noc?" Usmál se a zabořil nos do mých vlasů. Jen jsem souhlasně zamručel, protože už jsem pomalu ale jistě usínal.

*Karel*

Martin už dávno spal, ale já nemohl ani za boha usnout. Takže jsem jen inhaloval vůni jeho vlasů a přemýšlel jsem o tom jak mám všechno stíhat. Možná jsem neměl slibovat, že tu zůstanu. Nebudu stíhat nic. Nevadí. Už jsem to sakra slíbil tak to dodržím. Už jen proto, že nechci by byl zase smutný kvůli mě. Z mého přemýšlení mě vytrhlo až otevírání dveří.
Nevrle jsem si povzdechl když rozsvítila. Petra.
,,Promiň, jen si vezmu nabíječku." Usmála se když nás viděla. Hodil jsem přes nás víc deku a protočil jsem očima.
,,Jste spolu sladcí." Pronesla do delšího ticha zatímco hledala nabíječku. Nijak jsem nereagoval. Až na to že jsem se možná začervenal, ale jen možná.
,,Ty moc na slaďárny nejsi, Co?" Zeptala se.
,,Ne, to nejsem. Neptejte se když to víte." Zavrčel jsem.
,,Tak to ho musíš mít fakt rád když děláš tohle. Určitě z donucení." Mrkla na mě. Zarazil jsem se nad její větou.
,,Možná víc než rád." Šeptl jsem si pro sebe a stiskl jsem to roztomilé kotě více k sobě.
,,Ty vidíš všechno a já slyším všechno." Zasmála se a už s nabíječkou se přesunula ke dveřím. Přiložil jsem si ulazováček ke rtům aby mu to neříkala a ona se jen usmála a opět na mě mrkla.
,,No vidíš co se mnou děláš, Koťátko moje." Políbil jsem ho nad obočí a dál jsem se snažil usnout. Opravdu to mohou být hlubší city. Jak hluboké? To je ale otázka i pro mě....

Ahojky! Doufám že se Vám kapča líbila i když je to část trochu na nic. Nicméně Vám moc děkuji za množství přečtení a hvězdiček na všech příbězích! Jste neskuteční a moc Vás všechny miluju!❤❤❤